Františka Pecháčková

Františka Pe­cháčková se narodila 1. srp­na 1904 v rodině zedníka Jana Janečky ve slovácké vesnici Pašovicích u Uherského Bro­du. I když tu prožila jen své rané dětství a po letech dospívání v Uherském Hradiš­ti žije od roku 1927 trvale v Praze, její rodiště velkou měrou ovlivnilo její literární tvorbu.

Její dílo zachycuje přede­vším život prostých venkov­ských lidí, jejich starosti o holé živobytí, i jejich radosti z dobře vykonané práce. Zvláštní pozornost věnuje že­nám - především matkám, jejichž těžký a obětavý život poznala v rodných Pašovi­cích. Námětově čerpá z udá­lostí doby, ve které žila a umísťuje je především do prostředí rodných Pašovic a blízkého okolí. Zdařile popi­suje přírodu tohoto prostře­dí, jejíž krásu vidí očima malíře.

Již život Kateřiny v Domamilech z románu Země miluje člověka, připomíná ži­vot v Pašovicích. Také Vino­hradí ve vesnici Okovci je věrným obrazem Podbúdí v Pašovicích, stejně jako Ja­vorná v románu Zítřek začal včera. Spisovatelka zde za­chytila nejen život ve svém rodišti v prvé čtvrtině 20. století, ale i osvobozová­ní Pašovic r. 1945, které tr­valo plných pět dnů. a so­ciaIizaci obce v 50. letech, i nový život v obci v době již současné. Na životě děv­čátka Petrušky zachycuje Pe­cháčková život dětí na ves­nici počátkem tohoto stole­tí. Doubravy z knihy Sedmi­krásný čas jsou naše Pašo­vice a Petruška v mnohém představuje samotnou spisovatelku. Tragické události v sousední obci Velkém Oře­chově je věnován román Údolí Vlčinec. Blízkým Kopa­nicím je věnován román Věr­nost, který v r. 1984 vyšel v šestém vydání, a bývalému Zlínu román Chléb náš ve­zdejší.