Dvě prozaická díla, z nichž první (Pravdivá obrana Sokratova) znamená vrchol prozaického umění řeckého spisovatele (nar. 1884). Je satirou na současné poměry, promítnutou na pozadí antického světa. V druhém (Diktátoři), napsaném v době napadení Řecka italskými fašisty, před čtenářemv plné nahotě svých násilnických činů a povah defiluji a k srovnání s přítomnými diktátory vybízejí čelní vládci světovládného Říma: Tiberius, Kaligula, Klaudius, Nero, Vespasián, Titus aj.
Autor vo svojej knihe opisuje všetkých kandidátov na diktátora a cisárov, ako zločincov, ktorý sú poznačený niektorou charakteristickou neresťou alebo priamo úchylnosťou. Pritom Varnalis chápe cisárov ako stelesniteľov myšlienkového a mravného úpadku ich doby; boli takí, aké bolo ich okolie,a nemohli byť iní, ak sa chceli udržať pri moci. Varnalis sa vo svojom diele opiera o znalosť literatúry: o štúdium starovekých a byzantských historikov a prác novovekých cudzích a gréckych vedcov.