Bohuslav Ečer
Životní osudy generála JUDr. Bohuslava Ečera do roku 1938
Bohuslav Ečer se narodil 31. července 1893 v Hranicích na Moravě do rodiny obchodníka. Jeho otci se však práce nedařila, a tak přijal místo u dráhy. Posílali ho pracovat od jedné stanice ke druhé. Jeho manželka a sedm dětí se stěhovaly s ním. Otcův plat taktak vystačil na obživu rodiny.
B. Ečer zahájil svou školní docházku v Rousínově. Roku 1911 maturoval na kroměřížském gymnáziu. Rozhodl se studovat práva ve Vídni. Většinou studoval soukromě doma a do Vídně dojížděl jen na zkoušky. I tak si musel doma přivydělávat. Kromě toho pracoval v kroměřížské organizaci sociální demokracie, do níž vstoupil ovlivněn sociálním prostředím, ve kterém vyrůstal ještě jako student gymnázia. Také psal do sociálnědemokratického Hlasu lidu a do kroměřížského týdeníku Českoslovanská Morava.
V letech 1915-18 vykonával vojenskou službu. Po roce 1918 pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě v Praze. Současně získával právní praxi jako praktikant na kroměřížském okresním soudu. Na doktora práv byl promován na Karlově univerzitě v Praze v listopadu roku 1920. Poté přesídlil do Brna, kde si po praxi u okresního soudu založil vlastní advokátní kancelář. V březnu roku 1922 se oženil s Ludmilou Gallovou. Téhož roku v listopadu se jim narodila dcera Naděžda, moje babička, a v květnu roku 1926 dcera Jarmila.
V Brně JUDr. B. Ečer více zasahoval do veřejného života. Roku 1921 byl zvolen tajemníkem Dělnické akademie v Brně. Po rozdělení sociální demokracie roku 1921 se stal členem Komunistické strany Československa. Jeho osobnímu přesvědčení o sociální spravedlnosti odpovídal více program této strany. Roku 1924 ho zvolili do brněnského městského zastupitelstva. Rok 1925 přinesl velké diskuse v SSSR o tom, jak překonat poválečnou krizi a o dalším vývoji v komunistické straně. Komunistická internacionála začala ještě více ovládat své sekce. Proti podléhání sovětskému vedení vystoupili roku 1925 v tzv. Brněnském memorandu JUDr. B. Ečer, Kovanda a Rouček. Za to byli roku 1929 z KSČ vyloučeni. Ečer se vrátil do sociální demokracie. Návrh do vedení strany i kandidaturu na poslance však odmítl.
Roku 1935 se stal druhým náměstkem starosty města Brna. JUDr. B. Ečer se ale nikdy nespokojil s jednou činností, naopak houževnatě a s veškerou energií provozoval širokou škálu aktivit. Kromě samosprávních záležitostí vykonával svou advokátskou praxi. Učil se anglicky, rusky a francouzsky (němčinu ovládal už z dob studií ve Vídni), učil se řídit letadlo a byl členem tělovýchovné jednoty.
Po nástupu Adolfa Hitlera k moci 30. ledna 1933 si brněnská kulturní avantgarda uvědomila, kam zřejmě spěje vývoj v mezinárodní politice. V březnu roku 1933 zveřejnila brněnská Levá fronta provolání Dělnictvu a inteligenci, kterým upozorňovala na důsledky fašizace pro národ postižený dosud nepřekonanou hospodářskou krizí a nyní ohrožený militantní diktaturou. Podepsalo je mnoho brněnských intelektuálů: prof. Helfert, arch. Fuchs, arch. Kroha, B. Václavek, JUDr. B. Ečer a další. 31. března se konalo velké protifašistické vystoupení v Dopzu, kde vedle prof. V. Helferta, doc. J. L. Fischera, Ing. J. Hrubého, V. Vlka vystoupil i JUDr. B. Ečer. Protifašistické burcování vedlo ke společnému postupu stran a organizací. Kolem roku 1934-35 tato spolupráce vyústila do tzv. socialistického souručenství, na němž se podíleli sociální demokraté, národní socialisté a hospodářsko-pokroková strana. Ečerovou zásluhou vznikl na brněnské radnici blok demokratických antifašistických zastupitelů proti posílené pozici brněnských Němců po volbách roku 1935.
Po uzavření vzájemných obranných dohod Francie se SSSR (2. 5. 1935) a Československa se SSSR (16. 5. 1935) se začaly rozvíjet nové vztahy v mnoha oblastech mezi ČSR a SSSR. Znamenalo to např. rozvoj Společnosti pro hospodářské a kulturní styky se Sovětským svazem. V brněnské pobočce se v říjnu roku 1934 ujal předsednictví JUDr. B. Ečer. Brněnská avantgarda však na SSSR nehleděla schematicky a naivně jako na svůj vzor, věděla o problémech a poměrech, které tam panují. Věděla ale to, že SSSR může silně podpořit evropské demokratické protifašistické snahy a podílet se na mezinárodní blokaci fašistických států.
Dalším aktuálním problémem byla občanská válka ve Španělsku. Podobně jako v Praze a v celé Evropě vznikl v Brně 2. prosince 1936 Výbor pro pomoc demokratickému Španělsku. Předsedal mu prof. V. Helfert, členy byli např. malíř J. Král, prof. J. L. Fischer, JUDr. R. Fleischner i JUDr. B. Ečer. Od roku roku 1938 do emigrace po 15. březnu 1939: přednášky ve Velké Británii, tzv. Brněnská akce v Londýně po Mnichovské konferenci
V nejistém roce 1938 JUDr. B. Ečer organizoval velkou agitační akci za brannost národa. Své projevy pronášel v moravských a slezských městech a větších obcích. V létě roku 1938 bylo Čechům jasné, že hrozící válce může zabránit pouze svazek tří evropských mocností: Velké Británie (dále jen VB), Francie a SSSR. SSSR zaujímal proti nacistům neústupný postoj. Důležité tedy bylo působit na váhavou Francii a VB. JUDr. B. Ečer využil návštěvy delegace anglických družstevníků, odborářů a intelektuálů v Brně. Pozvalo je brněnské konzumní a nákupní družstvo Vzájemnost Včela (Ečer byl jeho členem). Na brněnské radnici přednesl proslov, ve kterém Angličanům vysvětlil, co si Češi myslí o anglických politicích vládní většiny, o neobjektivní misi lorda Runcimana, ujistil je, že evropský mír zajistí jedině naprostá neústupnost velmocí vůči Hitlerovi. Angličané si Ečerův projev dali do souvislosti s jednáním ústupné a slabé Chamberlainovy vlády a uvědomili si, že bude zle, proto požádali JUDr. B. Ečera, aby informoval o ČSR i jiné anglické politiky přímo v Anglii.
Ečer odletěl do Velké Británie týden před naší mobilizací, 16. září 1938. Vzájemnost Včela, která jeho cestu financovala, věděla, že pokud se podaří přivést anglickou vládu na správnou cestu, bude mír zachráněn. JUDr. B. Ečer pronesl v Anglii celkem osm veřejných přednášek na téma ČSR v boji proti nacismu za mír Evropy a světa vyzývajících Angličany k obraně ČSR, zájem o ně byl značný, bohužel posluchače tvořili převážně příslušníci dělnické třídy a leví intelektuálové. Vláda předpovědím a varováním Čechů stále nevěřila. Labour Party naplánovala přednáškový zájezd po Anglii, který však předběhla československá mobilizace. JUDr. B. Ečer odjel zpátky do Brna.
- září 1938 přišel mnichovský diktát. Potvrdil nejhorší obavy. JUDr. B. Ečer se denně scházel se svými přáteli, aby společně přemýšleli, co dál. Dr. Jaroslav Císař, ředitel Lidových novin navrhl, aby se za souhlasu starosty města Brna Ing. Spaziera a jeho dvou náměstků pátera Karla Fanfrdly a JUDr. B. Ečera vypracoval písemný a mapový materiál, který by prokázal, že okupace, jak ji provedli Němci v prvních deseti říjnových dnech, naprosto neodpovídá mnichovské dohodě. Tento materiál dokáže, kolik měst s českou většinou bylo okupováno a že si Hitler vzal to, co vyhovovalo strategickým přípravám německé armády na světovou válku. Statistické oddělení města Brna na materiálu pracovalo pod vedením RNDr. JUDr. Otakara Peterky, úředníka Friedla a za spolupráce univ. prof. F. Koláčka. Zpracovali asi 2000 svazků map, diagramů a tabulek, publikace vyšly pouze cizojazyčně a nesly anglický název:
Munich Agreement 29th/IX.1938, and Land Moravia-Silesia (Czechoslovakia) (MěA Brno 2398)
The Czech part of Silesia and the neighbouring parts of Moravia and the Munich Agreement
JUDr. B. Ečer s tímto materiálem odletěl 27. října 1938 do Londýna, několik dnů po dr. J. Císařovi. Uložili si, že vzburcují britskou vládu a parlament ze snění o míru, vykoupeném naší obětí. Chtěli připomenout britské vládě její závazek, součást mnichovské dohody, že republika bude schopna života i po okupaci. Dr. J. Císař, Seton Watson a JUDr. B. Ečer sepsali v Londýně memoranda jako dodatek k přivezenému materiálu. JUDr. B. Ečer ve svém memorandu z 31. října 1938 uvádí, dle B. Ečera v (1) na str. 26, cit.:
" že se celá republika stane obětí hitlerovského nacismu, nebude-li republice vráceno české území. Tvrdil jsem, že nemůžeme existovat s přeťatými tepnami hlavních tratí a že se zadusíme bez finanční pomoci. Napsal jsem, že nás nacismus spolkne a že Mnichov bude znamenat počátek nových evropských zmatků, které vyvrcholí v katastrofu, jež se neomezí jen na střední Evropu." Tak referoval těm, kteří si mysleli, že Mnichov znamená konec evropských zmatků. Materiál i memoranda poslali všem členům vlády a mnohým z parlamentu. V Londýně přednášeli na univerzitě, 2. listopadu konzervativním a 3. listopadu liberálním poslancům a poslancům Labour Party. Poté se vrátili do Brna. Tuto tzv. brněnskou akci můžeme považovat za počátek československého odboje. Byla jedním z prvních volání po neplatnosti Mnichova. Otázkou zůstává, jaké události by následovaly, kdyby angličtí politici více dbali českého varování. Jisté však je, že brněnská akce zapříčinila vznik nedůvěry anglického lidu k chabé Chamberlainově vládě a mobilizovala aspoň část politické reprezentace.
Po návratu JUDr. B. Ečer vypracoval starostovi Ing. Spazierovi zprávu, jak pořídili v Londýně. Zamýšlel se v ní i nad otázkami, jestli nezasáhli do pravomoci vlády, resp. ministerstva zahraničních věcí, a jestli má tato akce ještě nějaký smysl. JUDr. B. Ečer odpověděl, že nikomu do kompetencí nezasáhli, pouze jako samospráva vládě pomáhali hájit prospěch nejen Brna a Moravy, ale celého státu. Mnichovská dohoda ČSR neklade jen povinnosti, ale dává i práva, a tato práva Němci porušili, takže je na VB a Francii, aby byla ČSR její práva vrácena. Skutečně se v tisku (Polední list) objevil článek, kdo že je k tomu zmocnil. I župní předsednictvo sociální demokracie uznalo, že JUDr. B. Ečer akcí poškodil zájem národa a sociální demokracie. Rozumně a objektivně myslící člověk musí dát za pravdu JUDr. B. Ečerovi, brněnská akce z žádného hlediska národ nepoškodila, byla to osobní iniciativa několika lidí, kteří se snažili hájit naše národní práva a spravedlnost, když toho oficiální vláda druhé republiky nebyla schopna. O cestách do VB se dozveděli také Němci. JUDr. W. Branczik, člen brněnské městské rady, JUDr. B. Ečerovi prozradil, že na poradě německých veličin v rajchu ho označili za konspiranta proti Německu. V případě okupace Brna bude spolu s páterem Karlem Fanfrdlou mezi prvními oběťmi.
JUDr. B. Ečer se začal připravovat na možnost emigrace. Obstaral vízum do Jugoslávie, prozatím však zůstával doma, pouze podnikl dvě cesty opět do VB, podruhé za účelem navštívit prezidenta Dr. Edvarda Beneše. 15. března 1939 proběhla druhá fáze okupace ČSR a o den později vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. JUDr. B. Ečer ještě pořád zůstával ve vlasti, byl vyslýchán gestapem, ale to už vyřizoval nové propustky do Jugoslávie. 4. dubna 1939 odjel se svou manželkou a dcerami přes Prahu do Záhřebu. V emigraci do 6. října 1942
Následující tři měsíce Ečerovi strávili v Bělehradě. Byla to těžká doba, kdy nevěděli, co s nimi bude dál, jak mají žít v emigraci. JUDr. B. Ečer napsal dopisy prezidentovi Dr. E. Benešovi, prof. Z. Nejedlému a vyslanci Z. Fierlingrovi, ptal se jich, co má dále podnikat. Nakonec dal na radu Dr. E. Beneše a rozhodl se pro cestu do Velké Británie. Ečerovi se nejdříve chtěli nějaký čas zdržet v Paříži. Přijeli tam v červenci roku 1939. Přijali nabídku předsedy československé kolonie v Paříži pana Vunše, aby se nejdříve zotavili na pobřeží La Manche, ve vesnici Veules les Roses. Tam Ečerovu rodinu zastihlo vypuknutí druhé světové války dne 3. září 1939. Víza do VB přestala platit. JUDr. B. Ečer vstoupil v Paříži do redakce časopisu Československý boj, který založil velvyslanec dr. Štefan Osuský, a vedl rubriku mezinárodněprávní. 17. listopadu 1939 byl v Paříži ustanoven Československý národní výbor (dále jen ČSNV), který působil částečně jako prozatímní vláda v emigraci. V lednu 1940 převzal ČSNV Československý boj, JUDr. B. Ečera však přeložili do zahraniční správy ČSNV pod vedením dr. Š. Osuského. Znal Ečerův speciální obor zájmu i koníček - trestní právo, kterým se zabýval už od středoškolských studií - a pověřil ho tedy vytvořením oddělení pro přípravu mírové konference. Už tehdy, tzn. na počátku války roku 1940, věděli, že k mírové konferenci jistě dojde. V roce 1918 Němci válku prohráli, protože bojovali s imperialistickým cílem a znepřátelili si světové velmoci. Stejným způsobem vedou i tuto válku, a proto ji jistě také prohrají. JUDr. B. Ečer navrhl, že založí oddělení mezinárodněprávní a současně bude připravovat mírovou konferenci. Stanovil si úkoly, ve kterých navázal na svůj boj proti Mnichovu.
B. Ečer v (1) na str. 56 uvádí, cit.:
"Vytyčil jsem si tento úkol:
Sbírat materiál o tom, co se stalo s našimi vyslanectvími a konsuláty po 15. březnu 1939.
Připravit materiál pro cizí vlády o illegalitě Mnichova a 15. března 1939.
Informovat tisk a rozhlas o Mnichově a 15. březnu a o jejich důsledcích mezinárodně právních.
Připravit materiál pro mírovou konferenci z hlediska potrestání válečných zločinců, reparací, úpravy hranic, finančního zabezpečení hospodářství, otázky německého obyvatelstva atd."
Ečerovým spolupracovníkem se stal doc. Karlovy univerzity v Praze, dr. Vladimír Vochoč, který byl ze svého úřadu konzula v Marseille dočasně přeložen do Paříže. V Paříži v zimě 1939-40 JUDr. B. Ečer vypracoval elaborát Okupace Čech a Moravy a zřízení "protektorátu" ve světle práva mezinárodního. Tato brožura zůstala pouze v originále, protože ji nestačili vytisknout pro německý útok na Paříž 14. června 1940.
JUDr. B. Ečer z Paříže uprchl spolu s posledními českými emigranty v noci na 11. června 1940. Pro Ečerovy následovala dlouhá cesta po Francii, kde hledali domov nebo možnost emigrace. Nakonec zůstali v Marseille. Opatřili si vízum do USA. JUDr. B. Ečer si však emigraci rozmyslel a rozhodl se zůstat v Marseille. Začal tam v říjnu 1940 pracovat na československém konzulátě, který jako jeden z mála československých zastupitelských úřadů v cizině ještě fungoval, zásluhou jeho šéfa dr. Vladimíra Vochoče. Konzulát poskytoval uprchlíkům rady, intervence u úřadů, ověřoval listiny, vystavoval víza atd. Později byl francouzskou kolaborantskou vládou ve Vichy zakázán.
- června 1941 Ečerovi uprchli do Nizzy. Shodou okolností tam byl přestěhován z Paříže Ústav pro studium mezinárodního práva (Institut Méditerranéen des Hautes Etudes Internationales). JUDr. B. Ečer na něm začal studovat, protože to byl obor jeho zájmu. Diplom z oboru práva mezinárodního a jiných mezinárodních věd obdržel v srpnu 1942 v době, kdy hrozilo nebezpečí připojení Nizzy k fašistické Itálii. Ečerovi proto 3. září 1942 překročili hranice do Španělska a 6. října odletěli z Lisabonu do Bristolu. V emigraci ve Velké Británii
Ve Velké Británii už byla rozvinuta práce naší vlády a všech úřadů. JUDr. B. Ečer však na poměry v československé emigraci nahlížel velmi kriticky. Odsuzoval většinu exilových politiků za prázdné řečnění namísto účinného řešení problémů. Brzy po příletu v říjnu 1942 byl JUDr. B. Ečer pozván k rozhovoru s prezidentem Dr. E. Benešem. Ten mu nabídl zapojení do politiky. JUDr. B. Ečer odmítl s tím, že studuje otázku mezinárodního trestního práva, válečných zločinů a zejména jejich potrestání, v čemž by chtěl nadále pokračovat. Prezident s tím souhlasil.
JUDr. B. Ečer se nakrátko stal zaměstnancem ministersva zahraničních věcí, poté spolupracovníkem ministra spravedlnosti exilové vlády dr. Jaroslava Stránského.
V době před druhou světovou válkou nebyl problém války dostatečně právnicky propracován, i když se otázkou útočné války zabývala už francouzská ústava z roku 1791. Právníci ale stále neměli jasno v otázce odpovědnosti za válku, trestní nebo pouze mravní odpovědnosti původců války, zda je útočná válka mezinárodním zločinem, jestli mají být státníci a vlády, které se provinily, osobně potrestáni atd. Druhá světová válka nastolila nové problémy: nový charakter války - totální válka, vznik zločineckých organizací jako SS, SA apod.
- ledna 1942 se v Londýně sešli zástupci devíti států, mezi nimi i ČSR, a ti vydali tzv. Svatojakubskou deklaraci, první jasnější prohlášení o potrestání válečných zločinců Spojenci. Svatojakubská deklarace požadovala žalování a souzení válečných zločinců. 7. října 1942 bylo ohlášeno zřízení Komise Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů (United Nations Commission for Investigation of War Crimes, dále jen KSN). Ustavena byla až 20. října 1943. Také sovětská vláda pracovala na otázce válečných zločinů. Prosazovala odevzdání nacistické vlády a jejích spoluviníků trestním soudům popř. mezinárodnímu tribunálu. Dne 1. listopadu 1943 vyhlásily vlády USA, SSSR a VB tzv. Moskevskou deklaraci, která požadovala odeslání válečných zločinců do zemí, kde spáchali svoje zločiny, a souzení a potrestání dle zákonů těchto zemí.
Tímto problémem se zabývala i společnost London International Assembly (Mezinárodní sdružení právníků, dále jen LIA), ve které zasedali zástupci mnoha zemí ne jako jejich delegáti, ale sami za sebe. Jeden z jejích výborů se zabýval právní přípravou otázky, jak potrestat válečné zločince. JUDr. B. Ečer se stal členem Komise LIA pro válečné zločiny hned po svém příjezdu do VB. Už od začátku aktivně prosazoval svoje myšlenky. Ečarovo působení v London International Assembly
Dne 9. prosince 1942 projednávali v Komisi LIA pro válečné zločiny rezoluci o potrestání válečných zločinů a návrh statutu mezinárodního soudu. Rezoluce začínala: dle PhDr. Vojtěcha Žampacha v (2) na str. 9, cit.:
"Ježto potrestání válečných zločinců bylo několikrát prohlášeno za jeden z hlavních účelů této války..."
JUDr. B. Ečer navrhl jiný úvod: dle PhDr. Vojtěcha Žampacha v (2) na str. 10, cit.:
"Ježto potrestání původců války a válečných zločinů je jednou z mravních podmínek poválečné rekonstrukce..."
Jeho návrh však padl a tato válka zůstala v očích většiny komise legální.
JUDr. B. Ečer se nevzdával a Komisi LIA pro válečné zločiny předložil své další návrhy:
1) memorandum o potrestání válečných zločinců z 10. října 1942
Dle B. Ečera v (1) na str. 151, cit.:
"Ti, kteří rozpoutali útočnou válku obsazením Československa 1. až 10. října 1938 a 15. března 1939, a útokem na Polsko 1. září 1939, a jejich spojenci, jsou zločinci, kteří mohou a musí být zatčeni, souzeni, odsouzeni a potrestáni."
2) referát Rozkaz nadřízeného a němečtí váleční zločinci z 29. března 1943: označil za zločinecké organizace: NSDAP, SS, SA a gestapo. Jejich členové se pro vstup do nich rozhodli dobrovolně, a tím projevili svou zločineckou vůli. Obhajobu zločinců poukazem na rozkaz nadřízených nelze uznat.
3) referát Trestní odpovědnost hlav států Osy z 28. dubna 1943. V závěru navrhl: dle B. Ečera v (1) na str. 151/152, cit.:
"Hlavy států Osy, které trpěly nebo nařídily páchání zločinů, válečných nebo sprostých, na území nebo na příslušnících spojeneckých národů, jsou za to osobně a trestně odpovědny, buďtež souzeny a trestány soudem, nikoliv politickým sborem."
Návrh 2) a 3) byl později přijat.
Současně a nezávisle na činnosti LIA na této otázce pracovaly i ostatní státy - viz dříve zmíněná Svatojakubská deklarace a Moskevská deklarace. Ve dnech 15.-18. prosince 1943 proběhl tzv. Charkovský proces. Jeho význam spočívá v tom, že šlo o uskutečnění závazků Moskevské deklarace, tzn. první odsouzení a potrestání válečných zločinců v zemi, kde své zločiny spáchali. Proces byl veden proti jednomu domácímu zrádci a třem Němcům. JUDr. B. Ečer o procesu pohotově napsal brožuru The Lessons of the Kharkov Trial (Poučení z Charkovského procesu). V tomto řízení vycházeli z československého (resp. Ečerova) pojetí - viz referát Rozkaz nadřízeného a němečtí váleční zločinci. Charkov upozornil na nutnost propojení mezinárodního a trestního práva. V komisi Spojených Národů (KSN) pro vyšetřování válečných zločinů
JUDr. B. Ečer byl československou vládou v září roku 1943 delegován do KSN jako mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr a zastupoval v ní ČSR. Tato komise ho jmenovala zpravodajem právního výboru.
- dubna 1944 JUDr. B. Ečer předložil KSN návrh, aby útočná válka byla prohlášena za zločin. Jako zvláštní kategorii válečných zločinů uvedl zločiny proti humanitě (násilné deportace, vraždy v zázemí, zotročování civilního obyvatelstva, vyvražďování z rasových, náboženských nebo národních důvodů atd.). 15. května právní výbor Ečerův návrh v hlavních bodech přijal, ale KSN se neodvažovala rozhodnout a vrátila návrh právnímu výboru k přezkoumání. Právní výbor se obrátil na profesora liverpoolské univerzity MacNaira. Ten návrh rozhodně odmítl. Argumentoval tím, dle PhDr. Vojtěcha Žampacha v (2) na str. 11, cit.:
"Že na vyhlášení útoč. války za zločin není dostatek právních norem a pokud by byly teprve ustanoveny, pak je tu princip zásady, že zákony nepůsobí nazpět /retroaktivita/, zdůraznil imunitu hlavy státu apod."
Právní výbor změnil názor a převzal MacNairovo stanovisko. 18. října 1944 se konala další schůze právního výboru za osobní účasti MacNaira. JUDr. B. Ečer o této schůzi říká - v (1) na str. 162, cit.:
"Ovzduší bylo nabito napětím, neboť šlo - po mém názoru - o celý smysl této války v posouzení mezinárodního práva, jež musí naprosto nutně vyústit ve vítězství spravedlnosti nad temnými silami zla a ve skutečnost, že původci války dojdou zaslouženého trestu."
JUDr. B. Ečer svoje na první pohled samozřejmé a logické stanovisko hájil, jak uměl, ale právní výbor ho zcela přehlasoval. Vyzvali ho k připojení k MacNairovu stanovisku, aby byl návrh pro plénum KSN jednotný, JUDr. B. Ečer však odmítl a zůstal se svým názorem sám proti všem ostatním.
Dne 10. října 1944 proběhla plenární schůze KSN za účasti zástupců 13 států, předsedal Angličan sir Cecill Hursd. JUDr. B. Ečer komisi předložil svou zprávu: Menšinová zpráva, předložená dr. Ečerem k otázce, zdali příprava a rozpoutání nynější války mají býti pokládány za zločiny, které jsou v rámci kompetence Komise spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů. Uváděl v ní zevrubně všechny právnické autority, smlouvy a analogie, kterými dokazoval, že:
B. Ečer v (1) na str. 163, cit.:
"1) příprava a rozpoutání nynější světové války jsou zločiny nejen v mravním nebo historickém smyslu, ale i ve smyslu a podle trestních zákonů napadených zemí, a současně zločin proti všemu lidstvu podle obecných zásad práva mezinárodního.
2) náčelníci států, členové jejich vlád a vrchních velitelství, kteří připravili a rozpoutali tuto druhou světovou válku, spáchali zločiny, za které mohou býti souzeni trestními soudy napadených zemí.
3) státy, které mají pravomoc je souditi, mohou svou pravomoc přenésti na spojenecký trestní soud. Tento soud by byl oprávněn jednati jako nástroj mezinárodní spravedlnosti podle obecných zásad mezinárodního a trestního práva.
4) celý problém je v pravomoci Komise spojených národů pro válečné zločiny, která je oprávněna zapsati původce nynější války na listinu válečných zločinců.
5) kdyby byly jakékoliv pochybnosti v tomto směru, nechť Komise doporučí vládám Spojených národů, aby rozšířily její kompetence v této základní otázce a zmocnily ji, aby mohla původce této války zapsati na listiny válečných zločinců."
Ečerovo stanovisko potvrdili australský delegát Lord Wright, čínský delegát Wunsz King a Dr. Živkovič z Jugoslávie. Na příští schůzi 17. října se přidali další delegáti a nakonec všichni členové bez výjimky souhlasili s návrhem JUDr. B. Ečera. Spojenecké vlády byly s tímto návrhem seznámeny, ne všechny však reagovaly hned, nicméně všechny ho odsouhlasily. Vznik Mezinárodního soudu, práce ve Wiesbadenu, Norimberský proces, stíhání Karla Herrmanna Franka
Zvolna se dostávalo satisfakce československému pojetí. Celé dlouhé a těžké jednání, jak vystihnout válečný zločin právní formulací a definicí, přicházelo do závěrečného stádia. Od 25. června 1945 se v Londýně konala konference 4 mocností a radila se o americkém návrhu zřízení Mezinárodního vojenského tribunálu pro souzení hlavních válečných zločinců. Byl schválen 8. srpna 1945. K dohodě byla připojena Charta Mezinárodního vojenského tribunálu. Odvolává se na Moskevskou deklaraci z 1. listopadu 1943 (viz dříve).
- října 1945 byla už zřízenému Mezinárodnímu vojenskému tribunálu předložena žaloba na 24 vedoucích osobností třetí říše, tak jak potom 20. listopadu 1945 usedli na lavici obžalovaných (3 výjimky: Bormann dosud nenalezen, R. Ley spáchal sebevraždu, G. Krupp těžce nemocný, tedy 21). Žalováni byli za:
1) zločiny proti míru (příprava, podněcování nebo rozpoutání útočné války nebo války, kterou se porušují mezinárodní smlouvy nebo závazky)
2) zločiny válečné (porušení zákonů a válečných zvyklostí)
3) zločiny proti humanitě (vražda, vyhlazování, zotročení, deportace a jiné zločiny spáchané na civilním obyvatelstvu před válkou nebo během ní)
Vpodstatě to tedy byl JUDr. B. Ečer a jeho návrhy, které cílevědomě, houževnatě a těžce prosazoval proti mínění ostatních, co vedlo ke vzniku Mezinárodního vojenského tribunálu a k uzákonění předpisů, podle kterých budou váleční zločinci stíháni.
JUDr. B. Ečer se ke konci války dotazoval vlády v Košicích na další úkoly. 1. května 1945 obdržel telegram, ve kterém mu státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí dr. Hubert Ripka sděluje, že vláda ukládá JUDr. B. Ečerovi, aby nadále zastupoval ČSR v KSN. Už v dubnu zaslal vrchní velitel angloamerických branných sil v Evropě gen. Dwight Eisenhower KSN telegram,ve kterém ji zval do koncentračního tábora v Buchenwaldu, aby se mohla na vlastní oči přesvědčit o nacistických zvěrstvech. JUDr. B. Ečer se tam shodou okolností v den osvobození Brna, tzn. 26. dubna 1945, setkal se svými brněnskými známými, kteří byli uvězněni. Členové KSN byli tím, co v Buchenwaldě zhlédli, silně otřeseni. 2. května se na schůzi jednomyslně usnesli nabídnout gen. D. Eisenhowerovi spolupráci na stíhání válečných zločinců. Gen. D. Eisenhower ji telegramem z 8. května přijal a žádal KSN o vyslání národních vyšetřovacích týmů.
Československý tým tvořili: JUDr. B. Ečer, jeho spolupracovník JUDr. Velen Fanderlík (mimoto vůdčí osobnost československého skautingu) a za ministerstvo národní obrany JUDr. Arnošt Hochwald a JUDr. Pavel Schwarz. ČSR měla zájem především o říšského státního tajemníka Karla Herrmanna Franka, odpovědného za vypálení Lidic a Ležáků, říšského protektora Kurta Daluegeho a prezidenta Slovenského štátu Jozefa Tisa. Delegace odcestovala do Wiesbadenu, kde bylo velitelství všech zúčastněných armád a soustředění významných zajatců.
JUDr. B. Ečer zjistil, že nenáviděný nepřítel československého národa K. H. Frank je v americkém zajetí ve Wiesbadenu. Na šéfovi odělení, které pátralo po válečných zločincích, plukovníku J. C. Breckinridgemu, si vyžádal, aby mohl jako první vyslýchat Karla Herrmanna Franka. Stalo se tak 28. května 1945. Výslechu se zúčastnili JUDr. Velen Fanderlík jako zapisovatel a plk. J. C. Breckinridge. JUDr. B. Ečer tímto okamžikem započal poslední etapu svého dlouholetého snažení o dosažení spravedlnosti.
Gen. D. Eisenhower požadoval, aby do jeho stanu přicházeli jen muži a ženy v uniformě. JUDr. B. Ečera tedy začali titulovat "chief officer" (velící důstojník), a této vymyšlené hodnosti odpovídala i unikátní uniforma - na nárameníku normálního battle dressu měl tři zlaté prýmky.
Následovaly další výslechy K. H. Franka. JUDr. B. Ečer se náhodou dostal do Prahy, kde o nich poreferoval prezidentovi Dr. E. Benešovi. Ten ho podpořil v dalším postupu za usvědčení K. H. Franka. JUDr. B. Ečer se poté soustředil na to, aby co nejdříve získal K. H. Franka z amerického zajetí do rukou československé spravedlnosti, což mu uložil i ministr dr. J. Stránský. Dohoda o vydání byla sepsána 16. července 1945. Podepsal ji za USA Robert Jackson.
JUDr. B. Ečer v červenci a srpnu 1945 vyslýchal také SS gen. B. Vosse, říšského protektora K. Daluega, říšského ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentropa, polního maršála Wilhelma Keitela, prof. státního práva Lammerse. JUDr. B. Ečer kromě toho ještě navštívil Londýn , aby tam 25. července přednášel v Československém ústavu na téma Mentalita a potrestání válečných zločinců. Přednáška byla velkou senzací, protože JUDr. B. Ečer poprvé veřejnosti oznámil, jak se chovají nacističtí pohlaváři před KSN.
července došel z Washingtonu rozkaz o vydání K. H. Franka Československu. JUDr. B. Ečer přiletěl s "velkým zavazadlem" K. H. Frankem do Prahy dne 7. srpna 1945. K. H. Franka přebral a zatknul vrchní policejní komisař dr. Pravda. Aktu odevzdání K. H. Franka se zúčastnili dr. Marianko a dr. Pražák z ministerstva spravedlnosti a plk. dr. Bartík z ministerstva vnitra. Společně s JUDr. B. Ečerem přiletěl i JUDr. P. Schwarz. JUDr. B. Ečer předáním K. H. Franka korunoval svoji dlouholetou práci.
srpna 1945 se JUDr. B. Ečer vrátil do Wiesbadenu, kde pokračovalo pátrání po válečných zločincích. Současně vyřizoval přestěhování své rodiny, která žila dosud v Anglii, zpět do Brna.
listopadu 1945 zahájil Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku v Justičním paláci za pozornosti celého světa proces s válečnými zločinci. JUDr. B. Ečer se ho zúčastnil jako předseda československé delegace. Předkládal tribunálu materiál proti jednotlivým obžalovaným, zejména proti říšskému protektorovi Konstantinovi von Neurathovi, W. Keitlovi a německému vládnímu funkcionáři Waltru Funkovi, kteří se provinili v Československu.
března 1946 byl na Pankráci zahájen proces proti K. H. Frankovi. Dne 21. května vyřkl předseda mimořádného lidového soudu dr. Vladimír Kozák rozsudek smrti. K. H. Franka popravili následujícího dne.
JUDr. B. Ečer toho dne nebyl v Praze, protože už jako generál justiční služby cestoval do Norimberku s novým materiálem proti K. von Neurathovi. Kromě činnosti v Norimberku přednášel v Československu o válečných zločincích, o svých zkušenostech z právnického zápasu za uznání svých idejí, o dosavadním průběhu Norimberského procesu. Po Norimberském procesu a na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně
Po skončení Norimberského procesu tj. 1. října 1946 gen. JUDr. B. Ečer ještě působil jako jeden z 15 soudců Mezinárodního soudního dvoru v Haagu v tzv. cause Korfu mezi Velkou Británií a Albánií.
Po tom, co skončil své poslání u Mezinárodního vojenského tribunálu, uvažoval, jak dál. Ze své téměř desetileté intenzivní činnosti za okupace i po ní byl značně vyčerpán. Nechtěl se tedy vrátit do politiky, tj. pokračovat ve funkci náměstka starosty města Brna, ani nechtěl obnovit svou advokátní kancelář. Nejlépe se mu zamlouvala myšlenka o docentuře na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. První kontakt s právnickou fakultou představovala přenáška z 29. dubna 1946 Materiálně právní normy norimberského procesu.
Komise spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů ukončila svoji činnost 31. března 1948. Gen. JUDr. B. Ečer se ještě zúčastnil dokončování zbývajících procesů.
Dne 11. března 1948 pověřil ministr školství a osvěty Zdeněk Nejedlý JUDr. B. Ečera přednáškami z oboru mezinárodního práva. JUDr. B. Ečer si však vyžádal pozměňovací dekret, který ho pověřoval přednáškami z oboru mezinárodního práva trestního (12. května, podepsán prof. Z. Nejedlý). 25. června byl výnosem ministerstva školství jmenován docentem a 25. září profesorem pro mezinárodní právo trestní s účinností od 1. července 1948. V roce 1948 však vyučoval velmi málo, protože se většinou zdržoval v zahraničí. V září roku 1949 JUDr. B. Ečer vydal svoje skripta Příručka mezinárodního práva veřejného.
Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně byla vládním nařízením 27. června 1950 zrušena. Pro JUDr. B. Ečera to znamenalo smutnou změnu životního poslání. Zůstal sice ve svazku univerzity, ale nemohl provozovat pedagogickou i vědeckou činnost. Kvůli zdravotním problémům mu byl 28. března 1953 přiřčen invalidní důchod. O tři dny později s ním rozvázala Masarykova univerzita v Brně pracovní poměr profesora bývalé právnické fakulty. Závěr života
V té době (po Ečerově odchodu z univerzity) došlo k vykonstruovanému procesu s Ečerovým blízkým přítelem JUDr. Josefem Babákem. JUDr. B. Ečer spolu se Zdeňkem Fierlingrem a poslancem MUDr. F. Bláhou dosáhli na prezidentu Antonínu Zápotockém změnu trestu smrti v doživotí.
PhDr. Vojtěch Žampach v (2) na str. 17 soudí, cit.:
"Je otázka jestli na Ečera měl boj o Babákův život větší důsledky zdravotní a nebo politické."
Dne 13. března 1954 byl Bohuslav Ečer náhle přivezen na interní kliniku Fakultní zemské nemocnice, kde po několika hodinách zemřel. Příčinou byl infarkt levé zadní komory srdeční. Jeho smrt provázelo mnoho spekulací, např. sebevražda, pomsta SS nebo zájem StB o něho v době přípravy na proces s brněnskými členy sociální demokracie. Opakovaná pitva však mohla pouze potvrdit správnost první lékařské zprávy.
Jediným důkazem snahy o odstranění JUDr. B. Ečera byl projev prezidenta Antonína Zápotockého v den Ečerovy smrti k 1. výročí úmrtí J. V. Stalina a K. Gottwalda. Rudé právo ze dne 15. března 1954 uvádí na str. 2 tento projev, ve kterém A. Zápotocký říká, cit.: (viz PhDr. Vojtěch Žampach v (2) na str. 18, cit.:)
"Jen tak mohla strana svést vítězný boj s nenapravitelnými oportunisty... brněnské skupiny pod vedením Roučka, Ečera, Kovandy a jiných."
JUDr. B. Ečer prohlédl zřejmě až když přednášel na univerzitě, že režim v SSSR i u nás by se dal přirovnat k nacistickému Německu. Autoritu totalitního komunistického režimu nemohl jako vzdělaný právník uznat. Ze snění o spravedlivém socialismu ho také vyvedly počínající komunistické perzekuce a vykonstruované procesy. Ať už s JUDr. J. Babákem nebo s JUDr. Miladou Horákovou, na jejíž obranu vystoupil. Jako "zápaďák" byl krajně podezřelý. Vykonstruovanému soudnímu procesu, který ho vinil z protistátní a vlastizrádné činnosti, ale JUDr. B. Ečer paradoxně unikl. StB ho přišla zatknout den po jeho smrti, neboť o ní nevěděla. Manželka Ludmila se na čas ukryla v psychiatrické léčebně, ale dcery i zeťové byli vyslýcháni. Nakonec byla odsouzena dcera Jarmila k trestu odnětí svobody na 12 let. Propustili ji na amnestii roku 1960. Podle názoru naší rodiny znamenalo její odsouzení pomstu režimu alespoň na Ečerově rodině, když už on nemohl být pronásledován. Závěr
Domnívám se, že generálu JUDr. Bohuslavu Ečerovi jednoznačně právem náleží velké uznání, neboť celý život zasvětil boji za spravedlnost a za přijetí dnes už naprosto samozřejmých humanistických principů. Jeho význam tudíž přesahuje národní rámec.
Za stěžejní zásluhy generála JUDr. Bohuslava Ečera považuji:
- jeho vystupování v ČSR a ve Velké Británii proti sílícímu fašismu, spoluúčast v tzv. brněnské akci - význam pro Brno
- prosazení myšlenky o nezbytnosti potrestání původců války a válečných zločinců ve formě mezinárodního dosouzení, kterou světová veřejnost akceptovala a norimberský proces realizoval. Důsledky tohoto mezinárodněprávního pojetí jsou aplikovány i v současné době Mezinárodním soudem v Haagu (např. při vyšetřování a trestání zločinů z balkánského konfliktu).
- velký podíl na formování nové právní disciplíny - mezinárodního trestního práva
- stíhání válečných zločinců, obzvlášť K. H. Franka
- vymezení pojmu "zločin proti humanitě" - předchůdce Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948
Generálu JUDr. Bohuslavu Ečerovi byl(a) udělen(a):
- nejvyšší řád USA pro cizince Legion of Merit (19. listopadu 1945 ve Washingtonu)
- Československá medaile za zásluhy I. stupně (16. února 1946 v Praze)
- Jednotou Českých právníků v Praze in memoriam stříbrná Medaile Antonína Randy Děkany čtyř právnických fakult českých univerzit byl navržen na udělení státního vyznamenání ČR - Řádu Tomáše Garrigua Masaryka - in memoriam (návrh ze dne 6. června 1997). Nyní je aktuální návrh na udělení Čestného občanství města Brna.
Read more: http://www.valka.cz/clanek_12304.html#ixzz1T8D6TbGG