Jean Laffitte Knihy

Tématem knihy je odboj francouzského lidu proti nacistické okupaci za druhé světové války. Hrdinkou románu je především mladá komunistická učitelka v Bordeaux Marie Vernonová, která se vypracuje až k vedení jedné illegální sekce vojensko-politického odboje a dostane bojové jméno Růže Francie. V její odbojové skupině pracuje několik mladých intelektuálů, z nichž si Růže Francie zamiluje mladého profesora Bernarda Kalmu, přístavní dělníci i prosté francouzské ženy. Zradou ve skupině dojde v řadách spolubojovníků k těžkým ztrátám a Růže Francie je sama těžce postižena zatčením profesora Kalmy. Pokračuje však přesto statečně dále v boji,prodchnuta duchem neochvějného komunistického uvědomění a sebeobětování, aby se dočkala úsvitu vítěžství.

Napínavě líčený boj francouzských partyzánů. Ve středu líčení stojí jeden z nejnebezpečnějších podniků, který se jim podařil, poškození vysílačky německého válečného loďstva. Velitelem partyzánského oddílu byl Raymond (Focardi) a jeho statečným spolubojovníkem Viktor (= Roby). Po heroické době bojů a útrapách koncentráku se přicházejí podívat na místa, kde nasazovali život za svobodu. Sainte-Assise se stalo poutním místem. - Doslov: O francouzských partyzánech.

Kniha podává živý obraz revolučních i kontrarevolučních sil Francie v boji s německými okupanty. Román navazuje zčásti na knihu "Růže Francie", jejíž hrdinkou byla ilegální pracovnice komunistické strany Francie Marie Vernonová. Tato mladá komunistka nyní prožívá milostný román s Marceauem, román vzájemného porozumění a lásky, podrytý pietou jejího vztahu k popravenému manželovi. Marceau jako velitel ilegálního pluku usiluje o sjednocení svých tří podřízených velitelů praporů, kteří se liší osobnostně, lidsky i vojensky, pro boj za společnou věc. Osobní autorova účast v boji proti německým okupantům zaručuje románu bezprostřednost a nesmlouvavý realismus.

Úvahy o křesťanském odpuštění. Zkušenost s odpuštěním je člověku tak přirozená, že často sahá až do doby, kdy se probouzí vědomí. Na druhé straně je zatěžko o odpuštění poprosit a slovní vyjádření této prosby působívá rozpaky: ukazuje to, že odpuštění není jen bezvýznamnou záležitostí, že zasahuje toho, kdo je přijímá, nebo toho, kdo je uděluje, protože je oba zapojuje do nového dynamismu.