František Hečko Pořadí knih (chronologicky)

Tretia časť (Marek a Lucia) románovej kroniky rodu Habdžovcov z rázovitej západoslovenskej vinárskej obce Vlčindol prináša čitateľom ďalšie osudy hrdinov v pohnutých časoch po vzniku 1. československej republiky. Na konci prvého dielu sa čitatelia rozlúčili s hrdinami práve pri odchode Michala Habdžu z tohto sveta. Ten napokon ešte stihol dať vedieť, že uznáva ako Kristíne veľmi ublížil, boli toho svedkami i Urban s Markom. Prijmite pozvanie za čítajte sa do pokračovania a vyvrcholenia tohto vynikajúceho románu, plným právom patriaceho medzi vrcholy modernej slovenskej prózy.

Obsahuje prvú a druhú časť (Živly -- Hrdinka a hrdinča) jedinečnej románovej kroniky rodu Habdžovcov z rázovitej západoslovenskej vinárskej obce Vlčindol. Kristína ohrdne bohatého gazdu a vydá sa za nemajetného mládenca, aby s ním s láskou znášala každodennú lopotu pri obrábaní viníc a dorábaní vína. V románe ožíva slovenská dedina zo začiatku minulého storočia. Čitateľ so zatajeným dychom sleduje drámy, ktorými hrdinovia prechádzajú v Rakúsko-Uhorsku, v prvej svetovej vojne a napokon vo vlastnom štáte. Román patrí medzi vrcholy modernej slovenskej prózy.

Druhá časť (Hrdinka a hrdinča) ságy vinárskej rodiny Habdžovcov v male slovenskej dedine Vlčindol sa odohrává v rokoch 1917-18.

Děj románu se odehrává v letech 1905 - 1925."Hliněnou jámu", zapadlou vinařskou dědinu na západním Slovensku,zastihujeme ještě za Rakouska - Uherska,v tzv. idylické podobě,kdy hladinu dnů čeří pouze žabomyší vojny místních obyvatel.Kniha nepostrádá humor a optimismus a je provázena jímavou,naprosto nepatetickou lyričností.Ta vyniká především při líčení vztahu mezi člověkem a přírodou,při kresbě typů i v pojetí vnitřních svárů,které probíhají v každém jedinci.

Obsahuje prvú a druhú časť (Živly -- Hrdinka a hrdinča) jedinečnej románovej kroniky rodu Habdžovcov z rázovitej západoslovenskej vinárskej obce Vlčindol.

Tretia časť (Marek a Lucia) ságy vinárskej rodiny Habdžovcov v male slovenskej dedine Vlčindol. Vojna si s osudmi obyvateľov slovenskej vinárskej dediny Vlčindol poriadne zahrala, avšak v roku 1925 je už minulosťou. Urban Habdža sa na krátko stane starostom, jeho žena Kristína však nezadržiteľne chradne. Zomiera Urbanov otec a odkáže mu len zlomok majetku. Po smrti Kristíny zdrvený Urban začne piť, rovnako ako Oliver, od ktorého odišla Filoména. Urbanov syn Marek chodí za Luckou Bolebruchovou, dcérou Urbanovho dávného soka. Zadĺžený Urban musí v dražbe predať dom, ktorý kúpi práve Silvester. Ze zlomeného Urbana sa stáva podobný tyran, akým byl kdysi jeho otec.

Román laureáta státní ceny líčí poměry ve slovenském městečku za slovenského státu.

Román, ktorého autor čerpal z vinohradníckej obce Dubníky, sa odohráva v období 2. svetovej vojny a vyniká útočnou satirou až výsmechom všetkého zlého a protiľudového, čo sa zrodilo vo vzťahoch medzi ľuďmi za Slovenského štátu. Autor si berie na mušku pokrivené mravy malomeštiackej inteligencie, rozličných príživníkov a majiteľov vinohradov. Obviňuje aj kňazov s ich morálkou a protiľudovou podobou.

Románová kronika oravské vesnice od května 1945 až do současnosti. Pavo od Šechnárů, mladý chalupník, navrátivší se z koncentračního tábora a přicházející jako první do rodné vsi s jasnou představou socializace venkova, je ústřední postavou a hybnou silou všech dějových událostí. Jejich hlavním motivem je cesta slovenských vesničanů od dřevěných chalup a zaostalého způsobu života, náboženského tmářství a selské zatvrzelosti až k elektrifikaci vsi a třetímu typu JZD. Mění se vědomí lidí a nastupuje přesvědčení, že každý slušný, pracovitý a nesobecký člověk se musí dříve nebo později zapojit do společného díla - budování socialismu. Dílo bylo poctěno státní cenou 1. stupně za rok 1952.

Děj románu se odehrává v letech 1905 - 1925."Hliněnou jámu", zapadlou vinařskou dědinu na západním Slovensku,zastihujeme ještě za Rakouska - Uherska,v tzv. idylické podobě,kdy hladinu dnů čeří pouze žabomyší vojny místních obyvatel.Kniha nepostrádá humor a optimismus a je provázena jímavou,naprosto nepatetickou lyričností.Ta vyniká především při líčení vztahu mezi člověkem a přírodou,při kresbě typů i v pojetí vnitřních svárů,které probíhají v každém jedinci.