1.vydání Tato útlá knížka pochází z výzkumů Karla Reichenbacha (1788-1869), rakouského chemika a továrníka, které prováděl od poloviny minulého století s řadou lidí i květin, či anorganických materiálů u nich objevil a prokazoval slabé záření, které nazval Ód a to podle starogermánského boha Wodana, později nazývaného Odan. Tvrdí se, že k objevu přispěl jakýsi dělník, který Reichenbachovi sdělil, že mu kdysi v koutě továrny cosi září. Byl to velký magnet. Vzhledem k tomu, že v té době magnety nevynikaly nijak intenzitou a vzhledem k tomu, že i dnes v pólech velmi silného magnetu normální lidi nic nevidí, musel být onen dělník, sensitiv, citlivec. Tvrdí se, že ani sám Reichenbach nikdy takové záření neviděl, že se vždy spoléhal na pozorování citlivců. Ódické listy vycházely nejprve v augsburském časopise „Algemeine Zeitung", kde měly být výzvou německým vědcům. Ódické listy byly pak vydány knižně a brzy byly rozebrány. Reichenbachovi se ovšem dostalo i četné kritiky.
