Andrzej Pilipiuk

se narodil 20. března 1974 na poněkud záhadném místě. Jeho kořeny sahají do Vojslavic v okrese Chelmském, kam také často situuje děj svých příběhů popisující tamní folklór a kolorit. Proslul hlavně dílem popisujícím život Jakuba Vandrovce, mezi jeho další práce patří novela „Sestřenky" za níž dostal v roce 2003 cenu Janusze Zajdela (ekvivalent české Ceny Karla Čapka), která se dočkala i pokračování.

Mezi jeho záliby patří archeologie a historie (zejména období vlády Mikuláše II.), z dalších oborů astronomie, fyzika, chemie (výbušniny, výroba a konzumace alkoholu), medicíny (tropické choroby), geologie (hledání ložisek zlata, platiny a diamantů) a informatika (aby zjistil, komu vynadá a komu raději ne).

Volného času si mnoho neužívá, neboť když průměrný písař napíše 100 000 lží, nakonec z toho vzejde pravda a Andrzej se tak má co činit.

Mezi zvláštní zážitky patří návštěva ve vesnici jeho předků – Vojslavicích. K tomu se váže následující příběh: nedlouho po zavedení internetu do vojslavické školy, při slavnostním otevření počítačové učebny, zadal starosta Vojslavic do vyhledávače název obce. Z toho vypadl mimo jiné odkaz na autorovy stránky s několika povídkami. Po jejich přečtení pronesl starosta památnou větu: „Takový ochlasta tu nikdy nežil!!!“ Nicméně povídky byly vytištěny a dočkaly se samizdatového vydání, dostupného v místní trafice, které četl i samotný místní farář. Po návratu z návštěvy Vojslavic byl Andrzej Pilipiuk otázán, jaké to bylo. Lakonicky odpověděl: „Přežil jsem.“