Nohejl Miloslav
Miloslav Nohejl (*26.května 1896, Plzeň – †25.října 1974, Plzeň) byl český spisovatel-prozaik, autor povídek a románů z první republiky (Souhlas, Deset let nerozhoduje, Svět nic neví), doby okupace a osvobození (Holýma rukama, Sirény oslavují Plzeň).
Otec vlastnil instalatérský závod. Nohejl maturoval 1914 na První české státní reálce v Plzni, 1914–15 studoval na Vysoké škole technické v Praze, 1915 se stal úředníkem města Plzně, 1921–22 vystudoval Státní knihovnickou školu v Praze a stal se knihovníkem Městské knihovny v Plzni. 1948–51 byl ředitelem Krajské lidové knihovny v Plzni, potom odešel do invalidního důchodu. Debutoval 1915 fejetonem v plzeňském Českém deníku (pod šifrou M. T. ) a 1919 povídkou v časopise Cesta. Publikoval v periodikách Pramen (zvláště referáty o plzeňském divadle), Host, Sever a východ, Národní osvobození (hlavně referáty o plzeňských divadlech), České slovo (divadelní referáty a sloupky), Lidové noviny (1929–34 zde sloupky a referáty), později ve Zpravodaji Šrámkovy Sobotky aj. Redigoval edici Proměny (Plzeň 1928). Od 1922 byl členem Literární skupiny. Ve 30. letech spolupracoval s pražským rozhlasem (dělnické vysílání), od 1956 s plzeňským rozhlasem (literární pásma). Podle jeho předlohy byl natočen film Svět nic neví (1987, r. Jiří Svoboda, sc. Václav Šašek a Jiří Svoboda). Užíval šifer M. Nh, M. T. , Nh. Ústřední téma próz, které Nohejl publikoval do 1945, tvoří vztahy mileneckých nebo manželských dvojic. První tři povídkové knihy odkrývají ve zdánlivých náhodách osudového činitele, který vede hrdiny k extrémním rozhodnutím; mučivá záhadnost, skrývající se pod povrchem událostí, upomíná na R. Weinera, jehož vliv se projevuje také ve stylu. Věcným, chladně analytickým pohledem Nohejl ve svých románech programově „odbásňuje“ realitu a pitvá psychiku všedních lidí v nevšedních – jakoby experimentálně navozených – situacích. V románu Deset let nerozhoduje dospívá dvojice vyvázaná z původních manželských svazků k naplnění erotického vztahu teprve po letech, kdy opadla mladická vášeň. V románě Svět nic neví jsou popisovány horečnaté stavy prospěcháře, kterému se podaří dokonale provést i utajit vraždu manželky. V Zázraku s Julií probudí mladá, nevšední herečka v hrdinovi namísto milostného okouzlení důvěru, že jeho uprchlá žena se k němu vrátí. V těchto románech stojí mezi většinou oddanými ženami panovačný a chladně kalkulující muž, jehož duševní pochody autor demonstruje bez hodnotícího odstupu. Po válce napsal Nohejl sérii próz s faktografickým základem. Zahájil ji popsáním osobních zážitků z květnových dnů v Praze, všechny následující však již věnoval Plzni: od beletristicky pojatého průvodce městem přes povídky z dějin pivovarnictví (tři z nich zpracoval rovněž pro mládež), prózy z dávné historie města (Odvrácená tvář), psychologizující autobiografickou válečnou kroniku (Sirény oslavují Plzeň) až po vrcholné dílo Škodové. Tento poslední autorův román sleduje historii rodu zakladatelů známých strojíren; v široce koncipované a přitom hutné skladbě je přechod od poklidné řemeslnické Plzně k rodícímu se průmyslovému středisku organicky spjat s osobními osudy tří generací. Duševní problematika Nohejlových ctižádostivých hrdinů zde dostala konkrétní cílevědomou náplň, a tím došla přesvědčivé realizace idea mužnosti, k níž se autorovo dílo upínalo jako k ideálu už od svých počátků.
BIBLIOGRAFIE Próza: Veliká radost (PP 1921); Dívka a sen (PP 1925); Vidím milence (PP 1925); Souhlas (R 1926; přeprac. 1946); Proměna (P, bibliof. , 1927); Kniha se rodí (fejeton, bibliof. , 1928); Ohnivý červenec (R 1929); Dvě mužské povídky (bibliof. , 1930); Deset let nerozhoduje (R 1932); Svět nic neví (R 1934); Zázrak s Julií (R 1941); Holýma rukama (P 1946); Sirény oslavují Plzeň (R 1948); Sud se zlatým dnem (PP 1956); Neslýchaná věc (PP pro ml. , 1957); Odvrácená tvář (PP 1964); Plzeň s příchutí sladkou, hořkou i kyselou (beletrizovaný průvodce, 1965); Škodové (R 1968). Výbory: Chlapci a muži (PP 1941); Obraný hrozen (PP 1966). Ostatní práce: Stoletá cesta. Škoda 1859 – Závody V. I. Lenina 1959 (1959, s V. Jíšou). Příspěvek do sborníku: Sborník pětadvacíti (1969).