Antonín Polách

Antonín Polách (narozen 21. července 1959 v Novém Jičíně) je český lékař a spisovatel historických románů.

Po maturitě v roce 1978 studoval na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde promoval v roce 1984. Vojenskou službu si odbyl na Slovensku, na Vysoké letecké škole v Košicích, poté pracoval až do roku 1995 na interním oddělení Nemocnice s poliklinikou v Popradě. Odtud odešel do nemocnice Stolzalpe v rakouském Štýrci, kde dodnes pracuje jako zástupce primáře interního oddělení.

V době svého popradského působení vstoupil v roce 1989 do komunální politiky a pracoval jako poslanec městského zastupitelství v Popradu a člen městské rady. Po vzniku samostatné Slovenské republiky patřil k zakládajícím členům Českého spolku na Slovensku.

Do literatury vstoupil v roce 1989 rozsáhlým historickým románem Stín Persepole, ve kterém vylíčil vznik perské říše jako tehdejší velmoci za králů Kýra, Kambýse a Dareia v 6. století před Kristem. Mladý autor, ani ne třicetiletý, prokázal nejen hluboké znalosti historie, ale i vypravěčské mistrovství, připomínající slavného Miku Waltariho. Po jeho vzoru nechává celý příběh vyprávět očitého svědka, Dareiova přítele z dětství, který se po Dareiově boku zúčastnil Kambýsovy dobyvačné výpravy do Egypta a po králově nečekané smrti pomohl Dareovi na trůn a stát se největším ze všech perských panovníků. Významnou postavou románu je i prorok Zarathuštra.

V dalším románu, Bratři ze Soluně, použil kombinovanou metrodu. V římském klášteře umírá Konstantin, od mládí zvaný pro své neobyčejné vzdělání a schopnosti Filozof, který nedávno přijal mnišské jméno Cyril. Každý den ho navštěvuje jeho starší bratr Michal, mnišským jménem Metoděj, kterému Konstantin vypráví o svém životě jako svou osobní zpověď. Vyprávění je tedy většinou také v první osobě, i když občas přerušované a doplňované Metodějovými poznámkami.

V dalších románech se Antonín Polách věnoval králům Herodesovi a Zikmundovi a královně Elišce Rejčce. Jeho zatím poslední román Mezi císařem a papežem se odehrává v roce 1415 v Kostnici během Husova procesu. Hlavní hrdinkou je krásná italská kurtizána českého původu Daniela, kterou si zvou na večírky král, papež i kardinálové a zároveň ji používají i jako špeha či doručovatele tajných zpráv. Na rozdíl od tradiční české literatury, kde je Hus líčen jako ušlechtilý hrdina mezi krvežíznivými ničemi, Polách přiznává ušlechtilost i genialitu všem třem stranám (císař, papežský dvůr, Hus) a ukazuje, jak na šachovnici vysoké politiky okamžitá situace nutí jednotlivé hráče reagovat často zcela jinak, než by si přáli v koutku své duše. V knize je také popsán začátek politické kariéry mladých českých šlechticů Kašpara Šlika a Petra z Mladoňovic.