Jaroslav Pospíšil Pořadí knih

Velkoryse pojatou "sebranou" kroniku plzeňské bluegrassové kapely Cop dal dohromady výtvarník a její fanoušek Jaroslav Vince Pospíšil. Skupina Cop vznikla v roce 1978 a brzy se zařadila mezi nejlepší domácí folkové formace, mj. i ryzím zaměřením na americký bluegrass, jehož se stal Cop skvělým propagátorem. Kniha - zároveň vydaná i jakooslava 40 let existence Copu - je pojatá jako koláž obrovského množství černobílých i barevných fotografií, přepisů nebo náhledů článků a rozhovorů se členy skupiny (především s jejím kapelníkem Míšou Leichtem) a další spoustou všelijakých memorabilií a spojovacích textů vyprávějících příběh kapely Cop.

Krátce po 15. březnu 1939 se vedení obuvnické firmy Baťa a.s. Zlín ocitlo v obtížné situaci ohledně vlastnictví. Největší akcionář Jan Antonín Baťa byl v USA a neplánoval návrat. Po tajných jednáních se do vlasti vrátila Marie Baťová, vdova po zakladateli, aby firmu řídila. Nacisté však nasadili svého zástupce, aby dohlížel na české vedení a připravil ovládnutí společnosti. Český management si včas našel spolehlivého německého ředitele Albrechta Miesbacha, který se nikdy nestal členem NSDAP. I když oficiálně neslíbil loajalitu, rozhodl se podporovat české kolegy. Musel manévrovat mezi zlínskými Němci a podařilo se mu zachránit mnoho občanů z koncentračních táborů a gestapa. Po porážce Slovenského národního povstání zajistil návrat povstalců do firmy a podpořil slovenské povstání a partyzánské hnutí. Účinně bránil přesunutí výroby do Německa a zachránil zlínskou továrnu před destrukcí na konci války. I přes riskování života pro českou věc byl po osvobození Československa obžalován z pronacistických postojů, ale nakonec osvobozen. Po návratu do Německa se úspěšně zapojil do podnikání s pomocí Marie Baťové a jejího syna Tomáše.

Základním úkolem zpravodajské parašutistické skupiny Clay bylo vybudovat zpravodajskou organizaci a udržovat radiotelegrafické spojení se zpravodajským odborem MNO československé vlády v Londýně a podávat důležitá hlášení politického, hospodářského a vojenského charakteru z daného prostoru. Zpravodajci se při budování sítí pro svoji činnost opírali o statečné pomocníky. Skupina Clay své poslání splnila beze zbytku. Některé zprávy byly zásadního významu a dílem přispěly k porážce nacistické říše. Cena, kterou za to zaplatili spolupracovníci výsadkářů, však byla vysoká. O činnosti této skupiny, která od jara do zimních měsíců roku 1944 působila v okolí Bystřice pod Hostýnem, vyprávějí pamětníci, mj. telegrafista skupiny Čestmír Šikola. Novinkou oproti původnímu vydání této publikace, které připravil Jaroslav Pospíšil, je zařazení rozhovorů se spolupracovníky paraskupiny Clay Bohuslavou Zicháčkovoua Františkem Strakou, které vedl Jindřich Fiala.

O dlouholetých soudních majetkových sporech, které mezi sebou po druhé světové válce vedli Tomáš Baťa junior se svým strýcem Janem Antonínem Baťou, se toho dlouhou dobu mnoho nevědělo. Proto byla napsána tato kniha, která vyvrací dosavadní zažitá klišé a objasňuje důvody, proč majetek nakonec získal Tomáš Baťa junior. Zároveň shrnuje i nejdůležitější milníky v životě Jana Antonína Bati a jejich souvislost s průběhem těchto nanejvýš politováníhodných soudních sporů. Autor se snaží být objektivní a vychází pouzeze soudních závěrů, které nepřepisuje ve prospěch té či oné strany. Cennou součástí knihy je překlad stěžejního rozsudku amerického soudu v New Yorku, který se tak poprvé dostává českému čtenáři do rukou, a srovnání budovatelského díla zakladatele zlínského obuvnického impéria Tomáše Bati se stopami, které ve Zlíně zanechal jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa.

Ing. František Malota byl ve 30. a 40. letech minulého století jedním z ředitelů firmy Baťa. Ve firmě se vypracoval tvrdou prací a stal se jedním z jejích pilířů. V knize je popsaný nejen jeho osud, ale také způsoby, jak firma Baťa mistrně za zády gestapa poškozovala německé hospodářské a finanční zájmy. František Malota se podílel nejen na těchto operacích, ale osobně organizoval také peněžní a materiální pomoc Slovenskému národnímu povstání a partyzánům na Zlínsku. Po válce ho nemilosrdně šikanovali paradoxně právě lidé, kteří během okupace pracovali pro gestapo a poté ve službách komunistické strany obsadili vedoucí pozice ve firmě Baťa. Zášť nových mocipánů vůči tomuto pracovitému a čestnému baťovci šla tak daleko, že byl v 50. letech uvězněn, krutě vyšetřován a odsouzen ve vykonstruovaném procesu k nuceným pracím na Jáchymovsku. Přesto zůstal optimistou a nezlomeným člověkem. V jeho příběhu se na pozadí tehdejších událostí prolínají osudy dalších zlínských osobností, různých soudružských figurek a bezzásadových darebáků, kteří tehdy ve Zlíně žili.

S Čepičkovým jménem je spojeno utrpení tisíců mladých mužů nucených sloužit v pomocných technických praporech (PTP), u tzv. „černých baronů“. Tehdy stál Čepička jako ministr národní obrany v čele Československé lidové armády. Během své politické kariéry zastával však celou řadu dalších funkcí, zásadním způsobem se zasloužil o provedení komunistického převratu v únoru 1948, patřil k hlavním představitelům československého stalinismu. Kniha pojednává o všech podobách Čepičkova života – včetně života soukromého (byl manželem Gottwaldovy dcery) – a podává ucelený portrét smutně proslulého komunistického politika.

Práce z oblasti literatury faktu. Konstituování poúnorového režimu v l. 1948-1953, politická perzekuce a protikomunistický odboj na Zlínsku Volné pokračování práce Hyeny od téhož autora