Román z maloměstského prostředí, které tíží všechny tři hlavní postavy – matku, dceru i synovce. Každý z nich hledá vlastní způsob úniku a vysvobození. Nejblíže autorovi je synovec Manuel, nacházející spásu ve fantastických snech, které svěřuje svému deníku. Doslov Vzdušné zámky Juliena Greena naps. Jozef Felix.
François Villon, bouřlivák a vagabund s univerzitním vzděláním, pohybující se často v kriminálním podsvětí je básníkem, jehož verše i přes pět století stále oslovují čtenáře a to nejen v rodné Francii, ale i u nás, kde byl překládán celou plejádou našich předních básníků. Jehobohatý, často ale břitký až jedovatý jazyk osciluje od dvorské poezie až po básně v žargonu podsvětí. Setkáme se zde ale nejen s jeho verši, přebásněnými Otokarem Fischerem ze starofrancouzštiny. Zasvěcený pohled na jeho dílo i život přináší i úvodní studie z pera Jozefa Felixe a knihu vhodně doplňuje řada dobových dokumentů přeložených Jitkou Křesálkovou. Kniha výborně udělaná – jako ostatně i řada dalších knih z Klubu přátel poezie – o jejíž kvalitě dost napovídá i skutečnost, že byla v prakticky nezměněné podobě vydána i o řadu let později.
Pět prací pěti italských autorů, z nichž každý představuje výrazný a odlišný typ. Jestliže každá z těchto próz představuje proto vždy i jiný přístup k realitě, jedno zůstává všem těmto povídkám společné: je to hluboké a upřímné úsilí o poznání pravé tváře dnešního člověka. 1. Alberto Moravia: Neposlušnost; 2. Giorgio Bassani: Dlouhá noc v 43.; 3. Italo Calvino: Sčítatelův den; 4. Natalia Ginzburgová: Ve znamení střelce; 5. Umberto Simonetta: Až do rána. Doslov napsal Josef Felix.
Kniha pojednává o základních teoretických otázkách zvuku a jeho vnímání, zabývá se akustickými vlastnostmi místností a sálů a uvádí principy moderních elektroakustických zařízení. Hlavní důraz při výkladu klade na praktické pokyny k vlastnímu zpracování zvuku i k obsluze jednotlivých přístrojů a zařízení.