Vlastimil Brodský

Vlastimil Brodský, přáteli a kolegy zvaný Bróďa (15. prosince 1920, Hrušov (Ostrava) – 20. dubna 2002, Slunečná u České Lípy) byl významný český herec, dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech (v Národním divadle vystupoval vždy pouze jako host).

V době studia na gymnáziu se s ním rodiče přestěhovali ze Slezska do Prahy. Na začátku války se přihlásil do herecké školy E. F. Buriana, založené při jeho slavném divadle D 34. Původně se tu chtěl zlepšit v tanci (uměl stepovat a dokonce vedl i taneční kurs), ale Burian si všiml jeho talentu a doporučil mu dráhu hereckou. Když nacisté v roce 1941 divadlo zavřeli, společně s ostatními spolužáky pomohl rozběhnout pololegální divadlo Větrník.

Po 2. světové válce odešel z Větrníku, krátce (1946–47) působil v Divadle satiry (tehdy ještě nesídlilo na své pozdější scéně ve Vodičkově ul.), z něhož se na chvíli vrátil k E. F. Burianovi do divadla D 47. Zklamán tehdejším uměleckým a politickým směřováním svého mistra, přešel nakonec do Divadla na Vinohradech, kde zakotvil na dalších 36 let, až do roku 1984.

Z rozvedeného prvního manželství s tenistkou Bíbou Křepelkovou pochází jeho syn Marek Brodský a z rozvedeného druhého manželství s herečkou Janou Brejchovou pochází jeho dcera Tereza Brodská, herečka. Jako jediný český herec získal cenu Berlínského mezinárodního filmového festivalu Zlatý medvěd za roli v německém filmu Jakub lhář. V roce 2002 získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Babí léto. Jednalo se také o výborného rozhlasového herce, několik desítek let působil v Československém rozhlase jakožto populární skřítek Hajaja, jenž předčítal každý den dětem pohádky na dobrou noc.

Dne 20. dubna 2002[3] spáchal sebevraždu. Je po něm pojmenována ulice v Praze.