Alexej Nikolajevič Tolstoj Knihy

Výpravná, bohatě ilustrovaná kniha ruských pohádek vybraných z rozmanitých pohádkových sbírek v nových překladech s celkem 30 pohádkami.

Deset povídek, které Tolstoj napsal v době své emigrace ve Francii a Německu 1918-1923. S jemu vlastní sugestivností podává výpověď o době a lidech. Demaskuje mravní rozklad, přináší studie chorobných duší, náladové skici, stylizované zápisky. Expresivně ztvárňuje dobovou scenerii abizarní tragikomické situace. Dokonale popsané lidské tragédie a marnosti. Děj povídek se odehrává právě v emigraci.

Chudý Carlo dostane od svého přítele neobvyklý dárek, který mu má vnést radost do života. Dárek vypadá jako obyčejné poleno, je však kouzelné, má v sobě život. Carlo si z něj vyřeže loutku a pojmenuje ji Buratino. Dřevěného chlapce miluje jako vlastního syna, ten mu však přidělává samé starosti, myslí totiž jen na sebe. Buratino prožije spoustu dobrodružství a na svých cestách si najde mnoho kamarádů. Převyprávěno na motivy původního příběhu Alexeje Tolstého

Utopický román o vymyšleném světelném paprsku prostupujícím hmotou. Vynálezce, podivínský inženýr chce s jeho pomocí ovládnout svět. Střetává se se zájmy monopolů, chtějících se tajemství zmocnit. Děj je situován částečně do Francie, částečně do USA a na některé ostrovy v Tichomoří.

Tři povídky (Rukopis nalezený v noci, Zmije a Modravá města) jsou tragickými příběhy ruských lidí, kteří se z různých příčin dostali do konfliktu s reálnou skutečností a nutně ztroskotali, ať jako vykořenění emigranti, bývalí carští důstojníci v Paříži, nebo jako lidé revolucídočasně stržení a nesení, kteří se pak do mírového života nedovedou zařadit.

Fantastický román (česky vyšel jiz r. 1925 pod názvem „Kráska s Marsu“ a roku 1946 pod názvem „Země zůstala tam“) líčí socialistickou revoluci na marsu, organisovanou bolševikem partyzánem Gusevem a inženýrem Losem, kteří přiletěli se Země. Poměry, s nimiž se na Marsu setkávají, připomínají fašistické poměry buržoasní Evropy a Ameriky. Revoluční převrat se nezdaří, román končí porážkou Guseva a Lose. Bezvýchodné, poněvadž melancholické vyznění románu odráží pochybnosti a kolísání, jež se zmocňovalo autora v těžkých dobách NEPu (román vyšel r. 1922)..

Tento text je původně samostatně vyčleněnou kapitolou (vyprávěním marťanské princezny Aelity) z autorova slavného vědeckofantastického románu Aelita. Autor se nechal inspirovat antickým mýtem od Platóna a vykresluje bájnou Atlantidu nejprve jako dějiště krutých historických střetů, které se však postupně transformovalo v technologicky a společensky vyspělý ráj na Zemi. V tomto ideálním státě neexistuje hlad ani války a lidstvo v něm plně objevilo nejvyšší hodnotu rozumu, poznání a vědy, než celá civilizace podlehla své definitivní zkáze.

Soubor posledních dosud nepřeložených próz sovětského klasika obsahuje sedm prací: Matka a dcera, Povídky Ivana Sudarěva, Dávnověká cesta, Nešťastný pátek, Vyprávění z bouřlivých dob, Prostá duše a Zmije.

Na postavě malého zbabělého úředníčka Něvzorova, který využívá chaosu revolučních dnů a občanské války k svému obohacení, dopouští se podvodů, krádeží a vraždy, vydává se za šlechtice a emigruje z Ruska, zesměšňuje autor lidské prospěchářství a maloměšťáctví. Satirickánovela má mnoho dobrodružných, napínavých prvků.