Fastrová Olga

Olga Fastrová, rozená Cikhartová (10. ledna 1876, Praha – 8. srpna 1965, Praha), byla první česká profesionální novinářka, fejetonistka, učitelka, překladatelka, spisovatelka a stálá redaktorka listu Národní politika. Narodila se a vyrůstala (s mladším bratrem Oskarem) v Praze, v rodině poštovního oficiála Františka Cikharta a Marie, rozené Bártové. V letech 1886–1892 bydleli v Táboře, kde Olga chodila do dívčí školy a také do místního hudebního ústavu A. Čejky. Mimo to také navštěvovala rodinu dr. Karla Nedbala jako žačka jeho dcer Elišky a Luisy – učitelek hry na klavír; znala se také s o dva roky starším Oskarem Nedbalem. Zde také vznikl její zájem o divadlo a sportování (zejména plavání a bruslení). Po předčasné smrti otce a po dokončení měšťanské školy se Olga s matkou a bratrem odstěhovali zpět do Prahy. Důvodem bylo Olžino plánované studium na učitelském ústavu, v té době jediné škole, kde mohly dívky získat úplné vzdělání zakončené maturitou (kromě pražského dívčího gymnázia Minerva). Pražský učitelský ústav absolvovala (1892–1896) a po maturitě-získání vysvědčení způsobilosti k vyučování na obecných školách v jazyce českém okamžitě nastoupila jako literní učitelka na obecné škole v Rokycanech, po půl roce (aby byla blíže své matce) přestoupila jako prozatímní podučitelka do obecné školy v Modřanech u Prahy. Zde v létě 1898 ukončila školní rok a v říjnu 1898 se provdala za spisovatele a dramatika Ottu Fastera a své zaměstnání učitelky musela podle tehdejších zákonů opustit, protože učitelky nesměly být podle nich vdané. V manželství se narodily tři dcery – v roce 1899 Jarmila, v roce 1901 Olga a o dva roky později 1903 Ludmila. Když v roce 1906 zemřela ve věku 57 let její matka Marie Cikhartová a hned za rok nato (v 35 letech) manžel Otto Faster , zůstala jako vdova na péči o rodinu sama. Překládala texty, redigovala ženský časopis a tím získávala nutné finanční prostředky pro rodinu. A v roce 1910 našla bezpečné finanční zajištění jako stálá redaktorka Národní politiky, největšího deníku té doby. Kromě psaní byla i jinak činná; např. v letech 1919–1921 vyučovala společenské chování v Městských ženských kurzech na Vinohradech. V prosinci 1936 odešla z redakce Národní politiky do důchodu. První česká profesionální novinářka zemřela po kratší nemoci ve věku devětaosmdesáti let 8. srpna 1965. Ihned po sňatku začala pomáhat s prací na tvorbě časopisu Thalia, který Faster sám financoval Obstarávala administraci, psala adresy, pořizovala zápisy. Ale také upozorňovala, že je Thalia „příliš passivní“, tedy prodělečná a tak 1. února 1899 vyšlo její poslední číslo. Otto Fastrovi se podařilo vyjednat vydávání nového divadelního časopisu – čtrnáctideníku Divadelní listy a první číslo vyšlo již 5. prosince 1899. Do redigování nového časopisu se aktivně zapojila i Olga Fastrová a v březnu roku 1900 se v něm objevil její vůbec první vydaný článek. Kritika Gilbertových Psanců. Divadelní listy pak vycházely do roku 1904, ale v létě téhož roku se na Fastrovou obrátila spisovatelka Vlasta Pittnerová s nabídkou redigování nově vznikajícího čtrnáctideníku pro ženy, který měl nést jméno Vesna. Byla to příležitost uplatnit zkušenosti, získané při vydávání Divadelních listů, návrh přijala a vydavateli časopisu Karlu Vačlenovi mladšímu navrhla i podtitul Vesny: „čtrnáctidenník ku zábavě a poučení českých žen“ . Kromě poezie a prózy původní i přeložené byly součástí Vesny i zprávy o ženském hnutí, samostatné referáty o nejrůznějších ženských tématech, galerie žen se zajímavými osudy, portréty žen, které uspěly v zahraničí. Vesna upozorňovala na novinky v literatuře a divadle a také v hudbě a výtvarném umění. Redigování Vesny se Olga Fastrová věnovala pět let – až do roku 1909. Využila také své jazykové znalosti, především francouzštiny a němčiny a různé překlady tvořily v letech 1906–1910 převážnou část rodinných příjmů. Zároveň začala publikovat své věci; první článek v denním tisku otiskla Národní politika 7. 8. 1906 (příspěvek o osudu císařovny Eugenie, manželky posledního francouzského císaře Napoleona III.), další článek otiskl Národní obzor 15. prosince 1906 v rubrice Ženský svět (fejeton „Co jest emancipace žen“) a její první módní referát vyšel pod titulkem „Modní přehled“ 3. března 1907. Její první rozsáhlejší beletristická práce s názvem Román naivky – vycházela v roce 1903 na pokračování v Divadelních listech. V roce 1907 dokončila svůj první román – Fata Morgana. Děj se odehrává v malém jihočeském městě (pravděpodobně v Táboře z dob Olžina dětství) a některé postavy odkazují k osobám spojeným s jejím životem (např. doktor Binder, otec dvou z pětice hrdinek, připomíná dr. Karla Nedbala a mladý houslový virtuos Otto Binder zase skladatele Oskara Nedbala). Olga Fastrová později často popisovala v dalších románech Táborsko, většinou jako protiklad k velkoměstské Praze.

Ve skutečnosti vyšel její první román již 1905. Šlo o románový přepis divadelní hry V pavučinách, jejímž autorem byl její manžel. Tento titul není v žádném soupise jejího díla uváděn, protože jako autor románu byl uvedený Otto Faster. Okolo roku 1922 se vzdala svého snu o úspěchu spisovatelském a vydala již jen tři knihy a dvě publikace naučného charakteru. Druhého vydání se dočkaly pouze tři romány. Její jméno je zahrnuto v Lexikonu české literatury (vyd. 1985), heslo zmiňuje její manželství s Ottou Fastrem, práci v Národní politice i prvenství mezi ženami, které v redakci deníku našly stálé zaměstnání. Jako spisovatelka románů s ženskou tematikou je také uvedena v Přehledných dějinách literatury české (autor Arne Novak)