Josef Koenigsmark
1. leden 1916 – 16. leden 1993
Josef Koenigsmark (*1.1. 1916, Plzeň - †16.1. 1993, Plzeň) byl synem úředníka. Vystudoval reálné gymnázium v Plzni (1935) a Právnickou fakultu UK v Praze (abs. 1939, JUDr. 1945), poté byl zaměstnán v Ústředním svazu čs. průmyslu v Plzni. V letech 1944–1945 vězněn pro ilegální činnost. Po válce pracoval u původního zaměstnavatele v Karlových Varech (do 1949) a v letech 1950–1951 v Kovoslužbě Plzeň, n. p., jako ředitel a 1951–54 jako montér. Poté působil jako vedoucí umělecké výroby v družstvu plzeňského Díla. V letech 1956–1958 byl dramaturgem Krajského domu osvěty v Plzni, 1960–1963 uměleckým vedoucím plzeňského Divadla Alfa, 1963–1967 šéfdramaturgem a režisérem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze a do roku 1970 šéfredaktorem Západočeského nakladatelství v Plzni. Odtud musel odejít na počátku normalizace, zůstal ve svobodném povolání a v roce 1976 odešel do důchodu. – Manželka Alena Koenigsmarková (1919–2010) byla malířka, syn Alex Koenigsmark spisovatel, dramatik a scenárista a dcera Helena Koenigsmarková (*1947) je historička umění.
Redigoval plzeňské studentské časopisy: Kruh (1934–35), S 35/36 (1935–36), Čas (1936–37). Publikoval v časopisech, které redigoval, a dále v periodikách: Český deník (Plzeň), Ochotnické divadlo, Ahoj, Večerní Plzeň, Pravda (1967–68 zde reportáže Pán do Chrta dán aneb Amerika z autobusu) a Nová Pravda (obojí Plzeň) aj. Do Čs. rozhlasu přispíval za války (pod pseudonymem Josef Schovanec) a od roku 1960 napsal množství rozhlasových skečů, her a reportáží (v sedmdesátých a osmdesátých letech pod jménem Jana Kříže). V Čs. televizi spolupracoval na zábavném pásmu Lyonský kat (dvě části, 1991). – V samizdatové edici Petlice vyšla 1978 jeho sbírka Sny nesny: verše 1967–1975. Zpočátku publikoval pod jménem Joe Koenigsmark. Užíval pseudonymů Jan Kornel, Josef Leden, Josef Schovanec, šifer -jk-, §§. Některé časopisecky publikované překlady a jeden knižní podepsala Koenigsmarkova dcera jako Helena Kryštofová. – V některých pramenech bývá mylně zaměňován za svého jmenovce, rokycanského regionálního autora Josefa Königsmarka (1881–1960).
Koenigsmarkova veršová obratnost z mladistvých básnických sbírek, zaměřených k věcnému postižení ideje, se po více než dvacetiletém odmlčení uplatnila v písňových textech kabaretů, psaných pro Divadlo Alfa. Největší ohlas vzbudil hned první z nich, BA PO PO (s J. R. Pickem), který parodicky, s využitím četných slovních hříček aktualizuje klasické pohádky. Spíše než intelektuálnímu humoru mladé generace však byly jeho scénické práce blízké humoru lidovému, jak ho produkoval např. Jára Kohout. Postupně se těžiště Koenigsmarkovy tvorby přesouvalo do operet a muzikálů, i když Koenigsmark nadále psal skeče a scény pro estrády a kabarety a řadu humoresek publikoval časopisecky. Po sbírce povídek Motýlí kvas, vyrovnávající se s osudem německého národa za druhé světové války, se Koenigsmark vrátil v rámci knižních publikací k hravě parodickým a ironizujícím postupům ve sci-fi povídkách Nekonečné konečno. Jako sci-fi je pojat také román o proroku Eliášovi (Prorok se vrací). Poslední Koenigsmarkovu knihu Strašidla tvoří realistické novely z poválečného pohraničí, fantaskně až mysticky pointované. Pro divadlo Koenigsmark také upravoval cizí předlohy (muzikály Cirkus Humberto, Limonádový Joe, Otec Kondelík a ženich Vejvara) a překládal, a to nejen dramata, ale (převážně z němčiny) i operní a operetní libreta.