Husův proces je výsledkem dlouhodobého badatelského zájmu Jiřího Kejře. Autor sleduje krok za krokem dramatický a dosud obecně málo známy průběh procesu s pražským mistrem, od jeho počátku ve sporech Husa s arcibiskupem Zbyňkem v roce 1408 až po poslední výslechy v červnu 1415. Svým soustředěním na procesně-právní aspekty poskytuje pohled až na dřeň soukolí středověkého kanonického práva tak, jak je realizovaly papežské soudy a kostnický koncil.
Dílo objasňuje, jak se ve středověkém českém státě tvořily a zdomácněly městské instituce, jaký byl zájem přemyslovských panovníků na vzniku měst a jak se měnila skladby české středověké společnosti. Kapitoly se zabývají městským právem, trhem, soudnictvím ad.
Po neshodách s fakultou svobodných umění se od pražské univerzity oddělili právníci a se souhlasem císaře Karla IV. založili samostatnou právnickou univerzitu s vlastním rektorem. Kniha popisuje okolnosti jejího vzniku, organizaci, vědeckou a pedagogickou činnost a místo, jež zaujala v ideových rozporech doby. Autor vychází ze sebraných pramenů a popisuje rozvoj a rozkvět právnické univerzity, její postupný úpadek a zánik roku 1419 na prahu husitské revoluce.
Vzpomínky Jiřího Kejře (* 1921), historika specializujícího se na právní dějiny středověku, nejsou a ani nechtějí být obsáhlými a zásadními memoáry, které by měly odhalit závažné události a vystihnout velké osudy jejich protagonistů. Jsou to spíš vzpomínky, které se mu vynořují v paměti od mládí až do současnosti a jsou určeny jeho blízkým přátelům a kolegům a také na památku jeho vnukům, kteří žijí v odlišné době, než jaká byla údělem jeho generace. Jiří Kejř vystudoval právnickou fakultu a po celý život působil na několika pracovištích Akademie věd, kde se zabýval svým oborem – právními dějinami středověku. V jeho životě nedošlo k sensačním událostem ani k napínavým životním zvratům – jeho prostředím je jeho ústav a kruh odborných znalců. V textu vzpomínek se objeví řada jeho kolegů, přátel, ale i významných zahraničních vědců. Jeho život je nerozlučně spojen především s jeho dílem, takže vzpomíná i na některé publikace nebo články, jimiž se zabýval v průběhu úctyhodných téměř šesti desetiletí své práce.
Jiří Kejř vypráví přístupnou formou příběh života mistra Jana Husa, systematicky vysvětluje pohnutky jednání tohoto významného myslitele i podstatu jeho individualistického založení. Shrnuje tak své početné práce, které se Husa dotkly nebo zcela zásadně analyzovaly okolnosti jeho procesu u kurie a na koncilu kostnickém. Podává zhuštěně vysvětlení nepřesných či zavádějících tvrzení spojených s jeho osobou, která se objevují ve velmi bohaté odborné i popularizující husovské literatuře. Právě shrnutí a vyvrácení dosavadních omylů kolem Husa, jeho přátel i protivníků jsou hlavním cílem knihy. Podle Kejře nelze k Husovi přistupovat pouze s vědomím jeho velikosti a netajeným obdivem, nýbrž především s vědomím, že byl živým člověkem, který měl své přednosti i slabosti a jehož je možné vyložit pouze v dobových souřadnicích. Přestože autor pokládá osobně svoji novou knihu za pouhý zlomek díla, jež by mělo o osobnosti Husova formátu vzniknout, lze ji právem považovat nikoli za fragment, ale za koncentrovaný, hodnotný extrakt zamýšlené, ale nerealizované obsáhlé monografie.
