Hermann Hesse Knihy

V prózách tohoto svazku umělecky vrcholí střední údobí autorovy tvorby. Útlým románem Demian (1919), příběhem mládí Emila Sinclaira, postihl Hesse „nerv doby“ (Thomas Mann) a vypověděl mnoho o tehdejší mladé generaci, která zděšena ztrátou starých morálních hodnot, jež jí zničila první světová válka, hledala hodnoty nové. Román měl neobyčejný úspěch, a právě v jeho vyznění lze hledat důvod, proč se i další generace hlásí k Hesseho odkazu. Nevoli k měšťáckému světu vyjadřuje povídka Klein a Wagner, v níž se autor nejvíce přiblížil expresionismu. Mistrovsky napsané Klingsorovo poslední léto (1920) zkoumá umělectví jako možnost a způsob existence. Slavná próza o Siddhárthovi (1922) ztělesňuje touhu po duchovním životě a reflektuje autorovo studium východních učení, v nichž se pokoušel hledat východisko.

Bibliofilní vydání kultovního díla Hermanna Hesseho. Text je doplněn třemi dřevoryty a pěti lepty Hermíny Melichové.

Svazek sdružuje tři díla: Lázeňský host (1925) je záznamem Hesseho léčebného pobytu v Badenu u Curychu a rozborem pacientových tělesných i duševních stavů s předznamenáním krize. Obdobně tematicky zaměřená je próza Cesta do Norimberka (1927), kde autor líčí své dojmy a vnitřní rozpoložení během přednáškového turné. Jako bilance krizí uplynulého desetiletí a pokus o formulování východiska z nich vznikl světově proslulý román Stepní vlk (1927). Poučen psychoanalýzou odhaluje spisovatel ponor ke kořenům vlastní osobnosti i snahu o překonání sváru ducha a pudů. Román vyniká neobvyklou strukturou, poetickou hrou fantazie i působivým prolínáním snu a skutečnosti.

Čtvrtý svazek Hesseho souborného díla přináší jeden román a řadu drobnějších próz. Silně autobiografický podtext má román Panské sídlo, vyšlý roku 1914. Ústřední postavou je malíř Veraguth, prožívající prudkou rodinnou i uměleckou krizi. Kniha vyprávění (1935) je souborem 23 krátkých próz s různou tematikou z Hesseho raného tvůrčího období. Knulp (1915), jedno z nejpopulárnějších Hesseho drobných děl, zachycuje ve třech příbězích etapy životní cesty stejnojmenného sympatického tuláka a svérázného mudrce.

Nové, samostatné vydání méně obvyklé, avšak nikoli méně cenné podoby Hessova díla. Na menší ploše a s využitím romantického instrumentária „nereálného“ světa pohádky probírá autor opět z jiného úhlu svá věčná témata. Nevelký cyklus potěší všechny čtenáře, jimž není cizí nahlížet nadčasová témata, zdánlivě odtažitá modernímu světu, médiem pohádkového vyprávění.

Román Narcis a Goldmund (1930) zpodobuje v historizujícím novoromantickém hávu a v rozložení do dvou kontrastních postav mnicha-askety a umělce-erotika autorovy vnitřní rozpory a umělecká a životní hledání. Povídka Cesta do Země východní (1932) líčí pouť reálně ireálného bratrstva duchovní a umělecké elity všech dob a národů za trvalými hodnotami. Svazek doplňuje 15 drobnějších próz časově a tematicky spjatých s různými obdobími Hesseho života.

Výbory veršů Stupně a Pozdní básně obsahují básně vytvořené v letech 1895 až 1962 a jsou uzavřené básní, jež dostala svou definitivní podobu den před autorovou smrtí.Oddíl Ranná próza shromažďuje první Hesseho prozaické práce, prosycené mladistvou snovou romantikou, ať už jde o cyklus "Hodina s půlnoci" či o fiktivně vydané "Spisy a básně z pozůstalosti Hermanna Lauschera". Román Petr Camenzind, vydaný poprvé roku 1904, pak odstartoval Hesseho literární věhlas.

Autobiografická pohádka v česko-německém vydání s ilustracemi Hesseho přítele Petera Weisse.

Hluboké myšlenky doplněné náladovými fotografiemi. Výbor sentencí světoznámého spisovatele a básníka, autora řady románů i povídek.

V "hudebním" románu Gertruda (1910) jde o Hesseho stálé téma: problém umělce a umělectví vůbec. V centru příběhu stojí tělesně postižený hudební skladatel Kuhn, který ze zpětného pohledu vypráví svůj život. Pocit slabosti a bezmoci umělce je typickým problémem doby. V povídkách shrnutých pod názvem Malý svět (1912) vyplývá z příběhů jednotlivých hrdinů, jaké morální hodnoty autor zastává a zda lze sladit osobní charakterové vlastnosti s možnostmi měšťanského životního stylu.

V "hudebním" románu Gertruda (publikován 1910) jde o Hesseho stálé téma: problém umělce a umělectví vůbec. V centru příběhu stojí tělesně postižený hudební skladatel Kuhn, který ze zpětného pohledu vypráví svůj život. Pocit slabosti a bezmoci umělce je typickým problémem doby. V povídkách shrnutých pod názvem Malý svět vyplývá z příběhů jednotlivých hrdinů, jaké morální hodnoty autor zastává a zda lze sladit osobní charakterové vlastnosti s možnostmi měšťanského životního stylu.

Soubor dvaceti tří krátkých textů z let 1917–1918, úvah a básní, které již zachycují Hessův odklon od reality k meditaci. Vyznává se v nich z lásky k přírodě a svobodnému tuláctví.

Novela Siddhártha napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul „indická báseň“. Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho „vyznáním“ a novela Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobní úsilí. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktríny, je nutno k ní dospět vlastním životem.

Hermann Hesse vylíčil bujnou horskou přírodu s nádhernými jezery Tessinských Alp na jih od průsmyku sv. Gottharda již v Klingsorovu posledním létu nebo v útlé knížce meditativních skic Putování. K této zamilované krajině se však vracel i v četných, méně známých úvahách, básních a akvarelech. Nejkrásnější z nich obsahuje tato sbírka – vyznání lásky vyvolenému kraji, který pro básníka, jenž jej poznal teprve ve třiceti letech a poté prošel křížem krážem, nabyl význam znovunalezeného domova a vysněného životního útočiště. Po první světové válce žil Hesse v Montagnole v Tessinu a zachytil ve svém díle poeticky snovou barvitost zdejší přírody i bodrost místních obyvatel. V textu se objevují i četné humorné, kritické a satirické pasáže: krajina Tessinu zlatých starých časů mizí a z vesniček se stávají předměstí. A tak jen v autorových textech zůstalo svědectví o dávné přirozenosti kraje.

Druhý svazek z díla nositele Nobelovy ceny za literaturu obsahuje prózu Pod koly (1906) a povídkový soubor Tento svět (1907).

Ústřední dvojice postav této knihy symbolizuje základní antinomii Hessova díla: protiklad člověka duchovního a člověka smyslového, protiklad etického a estetického, protiklad postoje myslitelského a postoje uměleckého. Tento spor „ducha a těla“, reprezentovaný mnichem Narcisem a nadaným umělcem Goldmundem, zůstává nerozřešen.

Spisovatel a básník Hermann Hesse byl náruživým pozorovatelem přírody a pilným zahradníkem. Zahradničení mu poskytovalo útěchu a odpočinek, zahrada mu byla útočištěm a oázou klidu. „Zaměstnávat se zeminou a rostlinami dává duši stejnou úlevu a klid jako meditace.“ Knihu doplňují černobílé fotografie a Hesseho akvarely, jež dokládají autorovo malířské nadání.

Poslední svazek Souborného díla Hermanna Hesseho přináší výbor různorodých textů – spisovatelových úvah, recenzí, článků, dojmů, vzpomínek a dopisů. Lze z nich vyčíst mnohé o Hesseho životě a osobnosti, učinit si představu o jeho smýšlení, filozofii a politických názorech, o jeho literárním vkusu, vzorech i o zdrojích, z nichž se napájela témata či jednotlivé motivy jeho děl. Součástí svazku je monografie mapující život a tvorbu Hermanna Hesseho, jejímž autorem je náš přední germanista Jiří Stromšík.

V prvním textu (Hodiny v zahradě, 1936) popisuje autor s láskou svou vlastní zahradu a barvitě kreslí její podivuhodný život v denním rytmu a uspokojení, které mu poskytuje. Ve druhé próze (Chromý chlapec, 1937) se vrací do dětství a vypráví o letmém setkání s invalidním chlapcem při společné zálibě v rybaření. Knížka vychází s ilustracemi a doslovem Hessova dlouholetého přítele, malíře Guntera Böhmera.

Jeden z nejvýznačnějších románů nositele Nobelovy ceny za literaturu vznikl pod vlivem psychoanalýzy, Nietzscheho myšlenek a východní filosofie. Výjimečný text o složitém hledání sebe sama, o rozpolcenosti vlastního Já nachází stále nové generace čtenářů.

Výbor z autorových drobných próz, povídek, životopisných črt, fejetonů a úvah sestavil, přeložil a doslovem opatřil Vladimír Tomeš.

Tři novely významného německého spisovatele. V první (Knulp, 1915) jsou zachyceny tři okamžiky ze života tuláka Knulpa, který si vřelým vztahem k přírodě i lidem vytváří z každého dne svátek, druhá (Klingsorovo poslední léto, 1920) je písní o kráse, dobrotě a štěstí života. Konečně třetí próza (Pouť do Země východní, 1932) líčí cestu tajemného bratrstva za mladostí duše, za poezií života.

Patnáct drobnějších próz je tematicky i časově spjato s pozdním obdobím tvorby tohoto nositele Nobelovy ceny za literaturu. Svá nejzákladnější celoživotní témata v nich vybrousil v miniaturní slovesné klenoty. V črtě Štěstí Hesse přináší stručný, leč zásadní komentář k tomu nejdůležitějšímu ve svém životě a díle: na duchovním základě křesťanském i orientálním si vypěstoval odolnost vůči uhranutí takzvaným pokrokem nebo „smyslem dějin“ a objevil „smysl cykličnosti, jejíž osou je věčná vertikála“. V Přerušené vyučovací hodině se vyznává z pocitu, jako by mu všechny pokusy o smysluplné vyprávění protekly mezi prsty, ale právě na této hranici začíná moderní literární tvorba. Žebrák vypráví o samotě plné obrazů, o hře s nimi. Ukradený kufr je povídka, za niž by se nemusel stydět ani Čechov, tématem je lidské pinožení se za majetkem – na čem všem jsou lidičkové schopni lpět. Broskvoň je podobenstvím o životě a smrti, vepsané do osudu plodného ovocného stromu.

Román švýcarského spisovatele řeší krizi člověka dvacátých let, krizi, již vyvolala první světová válka otřesem víry v základní lidské hodnoty a navozením „neurózy generace“. V složité formě románu, komponovaného podle autorových slov „jako kánon nebo fuga“, nalezl Hesse možnost vylíčit v několikerém pohledu život padesátiletého intelektuála tehdejší doby, jemuž se přezdívalo stepní vlk, člověka, který hledá záchranu z tehdejšího „spořádaného hřbitova“ doby v romantickém útěku k umění, snu, lásce, přičemž propadá šílenství, z něhož je jen krůček ke zločinu. Doslov napsal Jiří Stromšík.

Kouzlo několika drobných próz a básní, v nichž Hermann Hesse vylíčil své pocity z „cestování vzduchem“, spočívá v tom, že vracejí dnešního čtenáře do času, kdy překonání zemské tíže bylo ještě zázrakem a básník je vnímal s úžasem jako nádherné překročení hranic, jež člověku určila příroda. Soubor sestavil jeden z největších znalců Hesseho díla Volker Michels.

Poslední a nejrozsáhlejší román H. Hesseho se stal epilogem a vyvrcholením celého jeho díla. Vyšel v době druhé světové války a „navzdory odporně se šklebící skutečnosti“ se zabývá Hesseho stálým tématem: problémem duchovního života v moderní době. Román líčí utopický budoucí svět, v němž se kulturní elita uzavře do vzdělanecké provincie a pěstuje vědění i kulturu jako hru. Tato hra však postrádá kontakty se skutečným životem, bez nichž ztrácí smysl a bez nichž nemůže existovat ani pravá duchovnost.

Soubor dvanácti kratších, stylově vytříbených Hesseho textů vyšel poprvé v roce 1945 pod názvem Traumfährte (Stopa ze snu). Sám autor ho sice opatřil podtitulem Nové povídky a pohádky, jednalo se však o texty do té doby nevydané nebo jen časopisecky zveřejněné, vzniklé převážně v letech 1910–1932. Sbírka zahrnuje pohádky, symbolistní povídky, parodie, příběhy napsané paralelně k autorovým známějším, větším dílům (O stepním vlkovi) a dvě autobiografické skici (Dětství kouzelníka a Stručně pojatý životopis).

Rozhlasový režisér Vladimír Tomeš (1930), který se dlouhá léta zabývá překládáním díla Hermanna Hesseho (1877–1962) a jeho uváděním mimo jiné i na vlnách Českého rozhlasu, shromáždil ve výboru Psáno do písku žeň svých jinde dosud neotištěných překladů Hesseho veršů. Výbor mapuje ve zkratce autorovu básnickou tvorbu od raného mládí až po období jeho tvůrčí i životní zralosti.

Dvě povídky (Obrácení Casanovy, 1906; Otec Matthias, 1910), které patří k nejpůvabnějším, byť nejméně známým pracem Hermanna Hesseho. Obě prezentují jeden podstatný rys svého autora: jeho humor a reálnou znalost člověka, zbavenou iluzí, a zároveň shovívavý pohled na pokrytectví, zejména když na sebe bere teologické oblečení.

Tento svazek obsahuje poetické Pohádky, dále básnické prózy Putování, „chvalozpěv na tessinskou krajinu“, proložený deseti pozoruhodnými básněmi a vzniklý v době, kdy se autor musel vyrovnat s jednou ukončenou etapou svého života, Obrázkovou knihu poznatků a charakteristických detailů jednotlivých krajin, k nimž našel silný domovský vztah, a Stopu ze snu, vážné i méně vážné povídky a pohádky pozoruhodné stylové čistoty, mezi kterými čtenář najde i dvě prózy, v nichž Hesse humornou i pohádkovou formou líčí vlastní život.

Povídka Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul „indická báseň“. Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse (1877–1962) si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho „vyznáním“ a povídka Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktriny, je nutno k ní dospět vlastním životem.

Výbor z cestopisných črt, deníků, úvah a básní pořízených při autorových toulkách Itálií. Spíše než o cestopis jde o drobnou zajímavost pro čtenáře Hesseho. Jako v jeho velkých knihách se zde setkáme s velkou schopností barvitě a poeticky, ale zároveň i realisticky popisovat a glosovat své okolí i vlastní nitro. Hesse byl velikým znalcem italského umění a v tom leží těžiště této knihy, jeho cesty vedou vždy do nějaké galerie či k architektonické památce. Proto většina textu jsou komentáře k uměleckým památkám Itálie.

Útlá novelka vypráví o prvním citovém vzplanutí šestnáctiletého jinocha k dvacetileté krásce. Slovo červnec v názvu je staročeským označením července (čerwnec).

Román Petr Camenzind, vydaný poprvé roku 1904, založil Hesseho literární věhlas. Zachycuje vývoj mladého umělce, jenž po delším putování a sbírání zkušeností názorových i citových dospívá ke skeptickému postoji v otázce existence umělce v současné společnosti. Hesseho text navazuje na tradici německého vývojového románu a dodnes neztratil nic na svém půvabu a barvitosti.

Novela německého antifašistického spisovatele, vypráví příběh tuláka Knulpa, vnášejícího do života prostých řemeslníků a vandrovníků mnoho drobných radostí a útěchy. Když se Knulp na konci svého putování v pochybách zamýšlí nad svým životem, poznává, že naplnil svůj úkol. Vpovídce je mnoho autobiografických prvků z vlastního spisovatelova mládí. – Doslov Eduard Petiška.

„Každé hnutí naší duše, tak jak jej pociťujeme a v životě zároveň prožíváme, je láska. Šťastný je tedy ten, kdo se lásce cele oddal. Láska však není stejná jako žádost. Lásky dosáhneme pouze skrze touhu.“ Milostné povídky představují v chronologicky řazeném výboru autora v poněkud odlišné poloze vypravěče, než jak jej známe z ostatních próz vydaných u nás. Příběhy této knihy se dotýkají jednoho ze základních lidských vztahů. Zaobírají se láskou ve všech jejích polohách – nejen láskou mileneckou, ale i láskou manželskou až po vztah pozdního věku, a také všemi vztahy, které z lásky vyrůstají, a jsou jí živeny.

Autobiograficky laděná povídka Pouť do Země východní bývá mnoha literárními historiky považována za prolog Hry se skleněnými perlami. Hesse ji začal psát v roce 1930, v době, kdy velké naděje na lepší duchovní uspořádání společnosti po první světové válce pomalu braly za své. Povídka reflektovala autorův pocit osamění a zmaru i rozchod s přítelem a duchovním učitelem Gustavem Gräserem považovaným za „Gándhího Západu“. Ústředním motivem je hledání ideálu, potřeba mravní zralosti a podřízení života jednotlivce nadosobnímu celku. Vypravěč, bývalý hudebník H. H., prožívá osobní krizi. V prázdnotě života beze smyslu vzpomíná na dobu, kdy se jako člen tajného Bratrstva vydal na Východ, vstříc světlu a zázraku. Jejich společná pouť byla cestou prostorem i časem, na hraně snu a skutečnosti. Působivý, poetický styl, umné proplétání motivů a postav reálných i literárních činí z povídky mimořádný klenot.

V roce 1920 vyšly pod titulem Klingsor poprvé tři povídky Hermanna Hesseho, pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu. Na první pohled se jeví dosti různorodé, a přece mají jedno společné: vztah k expresionismu. Povídka Klein a Wagner je patrně autorovým nejexpresionističtějším textem, rozdvojením hrdiny se do ní promítá Hesseho zkušenost s psychoanalýzou i nevole k měšťáckému světu. V Dětské duši reflektuje Hesse z pohledu dospělého zážitek z vlastního dětství. V povídce Klingsorovo poslední léto se bezesporu odrazila velká změna, která se udála v Hesseho životě: Jeho první žena Maria Bernoulli byla trvale hospitalizována pro schizofrenii, manželství se rozpadlo, Hesse byl propuštěn z oddělení péče o válečné zajatce, Německo ovládl zhoubný nacionalismus a Hesse přesídlil do slunné Montagnoly ve švýcarském kantonu Ticino, kde našel nejen nový domov, ale i novou lásku k malířce a zpěvačce Ruth Wengerové. Prostřednictvím hlavní postavy, osamělého malíře, Hesse zkoumá umělectví jako možnost a způsob existence. Klingsor vyděšený blížící se smrtí se snaží prožít zbývající čas co nejlépe a nejradostněji, cele se oddává umění, noci tráví u vína a v náručí žen. Povídka vrcholí Klingsorovým posledním uměleckým počinem, autoportrétem, který jako by byl zpodobněním mnoha tváří.

Německý spisovatel Hermann Hesse, nositel Nobelovy ceny za literaturu, publikoval v roce 1914 silně autobiografický román Panský dům. Vyrovnával se v něm s vlastní osobní, rodinnou a uměleckou krizí, kterou prožil v době svého manželství s fotografkou Mariou Bernoulli. Hrdina jeho prózy, úspěšný a bohatý malíř Veraguth cítí, že jeho manželství s pianistkou Adélou je v troskách, mezi manžely panuje hluboký nesoulad a odcizení. Jediné, co je ještě spojuje, je nejmladší synek Pierre. Nešťastný Veraguth by rád ze svazku unikl, opustil Adélu i honosné panské sídlo, v němž spolu žijí, a vydal se na cestu do Indie, ale manželka ho nabádá k rozumu, chce manželství zachovat, byť je už pouze formální. Veraguth se neodhodlá k činu jen proto, aby neztratil milovaného synka. Malý Pierre však dostane zánět mozkových blan a jeho nemoc manžele načas zase spojí. Když chlapec zemře, malíř konečně sebere odvahu opustit ženu i pohodlí svého domu a vydá se do Indie, aby našel sám sebe.

Hesseho kniha o Boccacciovi napsaná v letech 1903–⁠1904.

Giovanni Bernardone zv. František z Assisi byl znamenitou osobností, přestože se po něm dochovala jen jediná modlitba. Namísto psaných slov a veršů nám zanechal vzpomínku na svůj prostý, čistý život, co do krásy a tiché velikosti převyšující mnohá básnická díla.

Román švýcarského spisovatele řeší krizi člověka dvacátých let, krizi, již vyvolala první světová válka otřesem víry v základní lidské hodnoty a navozením „neurózy generace“. V složité formě románu, komponovaného podle autorových slov „jako kánon nebo fuga“, nalezl Hesse možnost vylíčit v několikerém pohledu život padesátiletého intelektuála tehdejší doby, jemuž se přezdívalo stepní vlk, člověka, který hledá záchranu z tehdejšího „spořádaného hřbitova“ doby v romantickém útěku k umění, snu, lásce, přičemž propadá šílenství, z něhož je jen krůček ke zločinu.

Výbor z veršů. Vybrané básně německého novoromantického spisovatele (1877–1962), vyznamenaného Nobelovou cenou v roce 1946. Proti době a úpadku lidství, ústícího až ve válečné vraždění, staví ve svých verších štít víry v člověka, přesvědčení, že „člověk snad není pouze poněkud rozumné zvíře, nýbrž dítě bohů, určené k nesmrtelnosti“.

Novela německého antifašistického spisovatele, vypráví příběh tuláka Knulpa, vnášejícího do života prostých řemeslníků a vandrovníků mnoho drobných radostí a útěchy. Když se Knulp na konci svého putování v pochybách zamýšlí nad svým životem, poznává, že naplnil svůj úkol. Vpovídce je mnoho autobiografických prvků z vlastního spisovatelova mládí. – Doslov Eduard Petiška.

Novela Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul „indická báseň“. Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho „vyznáním“ a novela Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktríny, je nutno k ní dospět vlastním životem.

Výbor z veršů. Vybrané básně německého novoromantického spisovatele (1877–1962), vyznamenaného Nobelovou cenou v roce 1946. Proti době a úpadku lidství, ústícího až ve válečné vraždění, staví ve svých verších štít víry v člověka, přesvědčení, že „člověk snad není pouze poněkud rozumné zvíře, nýbrž dítě bohů, určené k nesmrtelnosti“.

A collection of 23 short stories written during 1899-1948, 20 here translated for the first time: The Island Dream (1899)Incipit vita nova (1899)To Frau Gertrud (1899)November Night (1901)The Marble Workd (1904)The Latin Scholar (1906)The Wolf (1907)Walter Kompff (1908)The Field Devil (1908)Chagrin d'Amour (1908)A Man by the Name of Ziegler (1908)The Homecoming (1909)The City (1910)Robert Aghion (1913)The Cyclone (1913)From the Childhood of St. Francis of Assisi (1919)Inside and Outside (1920)Tragic (1923)Dream Journeys (1927)Harry, the Steppenwolf (1928)An Evening with Dr. Faust (1929)Edmund (1934)The Interrupted Class (1948)

A never-before-seen volume of poetry by the preeminent poet laureate Herman Hesse--a beautiful companion to Seasons of the Soul and the author's better-known prose work. Organized into four parts--spring, summer, autumn, and winter--The Seasons of Life relates the transitions in nature to the organic progressions of human life from birth through death. From the mundane to the sublime, the spiritual to the political, and private feeling to expressed opinion, Hesse touches on the range of human experience, inviting the reader to consider both the beauty and what Hesse called the "adversities of life." Beloved by readers as a wise and open friend, Hesse offers in this never-before-translated volume an honest portrayal of a whole life: its lessons and mysteries, its glories and despairs. The poet's voice--so treasured in his novels among a worldwide English-speaking audience--can now be enjoyed through this new translation in the follow-up to Seasons of the Soul.

Introduction Childhood of the Magician From My Schooldays About Grandfather Life Story Briefly Told Remembrance of India Pidurutalagala A Guest at the Spa Journey to Nuremberg On Moving to a New House Notes on a Cure in Baden For Marulla Events in the Engadine

Wie alle Hauptwerke Hermann Hesses hat auch der Demian, den der damals 40jährige Autor mitten im Ersten Weltkrieg schrieb, eine ebenso ungewöhnliche wie spannende Entstehungs- und Wirkungsgeschichte. Daß dieses im Herbst 1917 vollendete Buch erst im Juni 1919, ein halbes Jahr nach Kriegsende, veröffentlicht wurde, lag an der Unbekanntheit des Verfassers. Denn Hesse hatte das Manuskript dem Verlag als das Erstlingswerk eines kranken jungen Dichters empfohlen, des zeitkritischen Poeten Emil Sinclair, der bisher nur in Zeitungen und Zeitschriften durch pazifistische Mahnrufe und Erzählungen aufgefallen war (die gleichfalls von Hesse stammten). Doch trotz des Inkognitos erlebte das Buch eine geradezu stürmische Aufnahme und wurde noch im Erscheinungsjahr mit dem Fontane-Preis für das beste Erstlingswerk eines Nachwuchsautors ausgezeichnet. Thomas Mann verglich die elektrisierende Wirkung des Buches mit der von Goethes Werther, da es »mit unheimlicher Genauigkeit den Nerv der Zeit traf und eine ganze Jugend, die wähnte aus ihrer Mitte sei ihr ein Künder ihres tiefsten Lebens entstanden, zu dankbarem Entzücken hinriß«. Bis zur Entdeckung des Pseudonyms im Mai 1920 erschienen drei Auflagen, denen dann unter Hesses eigenem Namen zu seinen Lebzeiten noch 93 weitere folgten.

s/t: The correspondence of Hermann Hesse and Thomas Mann 1910-55 The letters present two great XX century Nobel Prize writers grieving for the ruined world. In the 1930s and 1940s, they rail against the stupidity of war and the cowardice of diplomats, against the social savagery of the Nazis, against the blind forces of abstraction and nationalism. They brood about the fate of Germany and of Europe after the last shots have been fired. They have lived through a time of extraordinary horror and yet they have not surrendered to despair or nihilism. Reading the letters, the reader will feel like some privileged guest in a special room, sitting off to the side somewhere, listening while these men talk.

The narrative follows Friedrich Klein, a middle-aged clerk who embezzles from his employer and flees to Italy. Unlike a typical criminal, Klein is a self-alienated, tormented bourgeois seeking peace and self-fulfillment. As he contemplates his fate, he realizes his primary motivation stems from a dark urge to murder his wife and children, which he escapes by abandoning his old life. This impulse is linked to the name Wagner, referencing both the composer and a real-life German schoolteacher who committed a similar crime in 1913. Despite his escape, Klein remains trapped in his anguish, feeling like a victim of his own thoughts. He contemplates suicide until he meets Teresina, a young courtesan who embodies vitality and the eternal feminine. However, he hesitates to reveal his past to her. The story draws striking autobiographical parallels, as Hesse faced personal turmoil in 1919, grappling with his mentally ill wife and the responsibility of raising their three sons. Ultimately, Hesse found solace in writing this story, which served as a therapeutic outlet for his suffering. The work, influenced by Expressionism, is a modern "psychodrama" that introduces themes and motifs that would dominate Hesse's writing in the following decade, including connections to his later work, Steppenwolf.

Hermann Hesse; selected by Volker Michels; translated by Ralph Manheim. Reflections. New Farrar, Straus, Giroux, 1974. 1st American Edition, Hardbound, 8.5 inches tall, 197 pages. Sources. "The aging Hermann Hesse arranged to have privately printed a collection of thirty-nine brief passages culled from his writings, with which to reply to some of the innumerable letters he received. The existence of this book provided encouragement for the present expanded volume, which a first published in Germany in 1971."

My Belief: Essays on Life and Art is a collection of essays by Hermann Hesse. The essays, written between 1904 and 1961, were originally published in German, either individually or in various collections between 1951 and 1973. This collection in English was first published in 1976, edited by Theodore Ziolkowski.

With Gertrude , Herman Hesse continues his lifelong exploration of the irreconcilable elements of human existence. In this fictional memoir, the renowned composer Kuhn recounts his tangled relationships with two artists--his friend Heinrich Muoth, a brooding, self-destructive opera singer, and the gentle, self-assured Gertrude Imthor. Kuhn is drawn to Gertrude upon their first meeting, but Gertrude falls in love with Heinrich, to whom she is introduced when Kuhn auditions them for the leads in his new opera. Hopelessly ill-matched, Gertrude and Heinrich have a disastrous marriage that leaves them both ruined. Yet this tragic affair also becomes the inspiration for Kuhn's opera, the most important success of his artistic life.

In Hermann Hesse's Beneath the Wheel or The Prodigy, Hans Giebenrath lives among the dull and respectable townsfolk of a sleepy Black Forest village. When he is discovered to be an exceptionally gifted student, the entire community presses him onto a path of serious scholarship. Hans dutifully follows the regimen of tireless study and endless examinations, his success rewarded only with more crushing assignments. When Hans befriends a rebellious young poet, he begins to imagine other possibilities outside the narrowly circumscribed world of the academy. Finally sent home after a nervous breakdown, Hans is revived by nature and romance, and vows never to return to the gray conformity of the academic system.

The narrative explores themes of music, love, and the struggle for creative expression through the experiences of Kuhn, a once-disabled composer. His deep passion for the enigmatic singer Gertrude leads to a complex love triangle, resulting in his emotional turmoil as he loses her to his friend Muoth. As their marriage unravels, Kuhn's involvement intensifies, threatening his well-being. Ultimately, he discovers redemption and healing through his art, culminating in the completion of his opera, which reflects his journey of loss and recovery.

Herman Hesse remained clear-sighted and consistent in his political views and his passionate espousal of pacifism and the bloody absurdity of war from the start of the First World War to the end of his life. He wrote the earliest essay in this book in September 1914, before he cemented his fame with the novels Steppenwolf and Siddhartha, and continued writing a stream of letters, essays and pamphlets throughout the war. In his native Germany his views earned him the labels 'traitor' and 'viper', but after World War II he was moved to reiterate his beliefs in another series of essays and letters.If the War Goes On . . . resonates as strongly today as it did when originally published and begs the question: have our politicians learnt nothing in the last seventy years?

The narrative follows a young Brahman from Kapilavastu, who embarks on a quest for eternal peace after realizing the disparity between his sheltered life and reality. Siddhartha leaves his kingdom to confront his fears and seek spiritual enlightenment through fasting and meditation. During his journey, he discovers a profound spirit of love and acceptance that transcends human separateness. Ultimately, he achieves the bliss of life and attains the highest wisdom, offering readers a reflective exploration of balance and inner peace.

Siddhartha is a novel by Hermann Hesse that deals with the spiritual journey of selfdiscovery of a man named Siddhartha during the time of the Buddha. The book, Hesse's ninth novel (1922), was written in German, in a simple, lyrical style. It was published in the U.S. in 1951 and became influential during the 1960s. in fact, the Buddha's own name, before his renunciation, was Siddhartha Gautama, Prince of Kapilvastu. in this book, the Buddha is referred to as "Gautama". The story takes place in ancient Nepal. Siddhartha, the son of a Brhamin, decides to leave behind his home in the hopes of gaining spiritual illumination by becoming an ascetic wandering beggar of the Samanas. Joined by his best friend Govinda, Siddhartha fasts, becomes homeless, renounces all personal possessions, and intensely meditates, eventually seeking and personally speaking with Gautama, the famous Buddha, or Enlightened One. Afterward, both Siddhartha and Govinda acknowledge the elegance of the Buddha's teaching. Although Govinda hastily joines the Buddha's order, Siddhartha does not follow. Siddhartha decides to live out the rest of his life in the presence of the spiritually inspirational river. Toward the end of his life, Govinda hears about an enlightened ferryman and...

Hermann Hesse's classic novel Siddhartha is a timeless tale about the quest for knowledge and enlightenment...

Set in India during the time of the Buddha, Siddhartha ;is the most influential and famous novel of Nobel Prize-winning author Hermann Hesse. Desiring spiritual fulfillment, Siddhartha, a young Brahmin, leaves his home to become an ascetic-and on his journey meets the wise Gotama, the famous Buddha. But Siddhartha believes no teacher, however great, can discover meaning for an individual-and so continues alone on his quest to find himself. In his journey Siddhartha experiences life as a pious brahmin, a Samana, a rich merchant, a lover, and a father-shifting between decadence and asceticism as he navigates the material world. Still unhappy, still unfulfilled, Siddhartha is on the verge of giving it all up when he encounters the ferryman. The events that follow change his life forever. Thought-provoking, inspiring, and utterly profound-this spiritual novel has influenced generations of readers, writers, and thinkers.

A collection of Hesse's subsequent works, including Siddhartha (1922), Steppenwolf (1923). Siddhartha is a novel about the spiritual journey of a kid from the Indian subcontinent named Siddhartha during the reign of Lord Buddha. A Brahman lad follows his heart and lives many lives before realising what it means to be enlightened. Siddhartha gradually blends into the environment, connecting with natural rhythms and bending the reader's ear down to hear replies from the river. The Steppenwolf was the bible of the 1960s counterculture, capturing the atmosphere of a disenchanted generation, and remains a devastating story of estrangement and redemption.