„Nesu ti knížku. Je prostá. / Je prosté, co je v ní. / Přijmete hosta / do svého stavení? / / Soukromé radosti, žaly / hledat jsem nemusel. / Samy se hlásívaly, / jak život šel. / / Nehledám hotové skutky, / hledám, kde pramení / vodopád životů prudký / i stesk a toužení.“ – Tak charakterizuje autor ve vstupní básni náplň i formu své nové sbírky veršů, v nichž zachytil i prožitky válečných let (v oddíle „Německá cesta“) i dojmy z cestování po Sovětském svazu (oddíl „Jediné světlo“).
