René Pomeau byl francouzský učenec a přední badatel v oblasti francouzské literatury 18. století, zejména období osvícenství. Jeho práce se soustředila na klíčové autory této doby a hluboce se zabýval dílem a myšlenkami Voltaira. Pomeau přispěl k našemu porozumění intelektuálnímu klimatu a literárním proudům osvícenství. Jeho analýzy osvětlují literární a filozofický odkaz této formativní éry.
Milostný román z konce 18. století, ve kterém autor formou dopisů líčí život francouzské šlechtické společnosti. Na příběhu dvojice libertinských šlechticů, kteří pro vlastní pobavení manipulují s osudy bližních, vytvořil autor nejen obraz určité doby a společnosti, zabývající se intrikami, ale uvedl do literatury řadu znamenitě psychologicky propracovaných typů a zobrazil složitost vztahů mezi lidmi s časově neohraničenou platností.
«Il faut être très court, et un peu salé, sans quoi les ministres et madame de Pompadour, les commis et les femmes de chambre, font des papillotes du livre.» Brièveté et mordant, telles sont les principales qualités de Micromégas, Zadig et Candide, les trois contes de Voltaire les plus célèbres, traversés par deux motifs : le philosophe dans le monde, le bonheur par la philosophie. Chassé de sa planète, Micromégas – un jeune géant de près de sept cents ans – entame un périple cosmique qui le mènera à ces «petites mites»qu'on appelle les hommes. En proie aux caprices du sort, l'Oriental Zadig fera la rencontre d'un ermite à la barbe blanche, détenteur du livre des destinées où tout est écrit. Quant à Candide, contraint de quitter le château de Thunder-ten-tronckh, il apprendra à ses dépens que tout n'est pas pour le mieux dans le meilleur des mondes.