Eric Van Lustbader Knihy

van Lustbader zde navazuje na svůj předchozí velmi úspěšný román Ninja, kdy Nicholas se svým novým zaměstnavatelem přijíždí obchodně do Japonska, na uzavření nových obchodů. Nicholas zde potká svou dávnou lásku z minulosti Akiko, ale dost pozdě přijde na to , že pod maskou Akiko se skrývá sestra Nicholasem zabitého Saiga.

Špionážní román z Číny z poválečných až 80. let, který vypráví o boji amerických a sovětských špionážních služeb za ovládnutí největší země světa. Román nás zavede nejprve do poválečné Číny, kde zuří boj mezi Čankajškovými nacionalisty a Mao Ce-tungovými komunisty.

Druhá kůže je poslední ve volné řadě novel o Nicholasu Linearovi - Ninja, Miko, Kaišó a Plovoucí Město. Na scénu znovu vstupuje i Mikio Okami - Kaišó, tedy bos bosů Jakuzy. Ústřední dějovou osu napínavého příběhu tvoří bj mafiánských gangů o převratný vynález spojovací techniky "Cybernet", vraždy rituálním pěstním nožem a ve finále i úsilí o získání zásadního vlivu na ekonomiku v globálním měřítku. Autor tradičně střídá lokality od Japonska a Spojených států až po tetrospektivní návraty do válečné reality Jihovýchodní Asie. Hluboká znalost orientálního myšlení charakterizující všechna Lustbaderova díla vyniká i v této novele.

Nepřátele není dobré nenávidět. Protože nenávist zaslepuje. Šéf izraelské tajné služby Mosad má pro Bournea nový úkol: zjistit pravou podstatu obchodů mezi vysokým čínským představitelem Ou-jangem a významným obchodníkem s drogami z Mexika. Bourne tuto misi rád přijme, především z osobních důvodů: Ou-jang totiž nechal před časem zavraždit agentku Rebeku, která patřila mezi hrstku lidí, na nichž Bourneovi skutečně záleželo. Bourne se do plnění úkolu vrhne plný touhy po pomstě, ale brzy se začne zaplétat do nebezpečné hry, v níž kromě Mexičanů a Číňanů figurují i Rusové. Sveřepé pátrání zavede Bournea do různých končin planety a skončí ve vesnici na čínském pobřeží – a právě tam se z lovce stane kořist. Obklopen hrozbami ze všech stran netuší, komu se ještě dá věřit. Čím blíž je ke svému cíli, tím blíž je i vlastní smrti...

Nicholas Linnear je napůl Angličan po otci a napůl Japonec po matce. Umí bojové umění ninjů, a to je nakonec přivede ke konečnému zápasu na život a na smrt...

Kniha má vlastně dva autory - Ludlum a Lustbader Ve světě nájemných zabijáků neexistuje povolanější muž než Jason Bourne. Nikdo neskýtá zadavateli špinavé práce takovou jistotu jako on. A nikdo nenahání protivníkům takovou hrůzu. Celá věc má jen jeden háček: Jason Bourne neexistuje. Vznikl v centrále CIA jako krycí identita pro agenta Davida Webba. Od doby, kdy domnělý Jason Bourne pátral po své ztracené totožnosti, však už uplynula řada let. Dnes je Webb univerzitním profesorem a vychutnává si život v klidu, kterého měl v minulé profesi jen velmi málo. Minulost ale na sebe nechce nechat zapomenout, a tak Webb náhle čelí obvinění z dvojnásobné vraždy a navíc se stává terčem nájemného vraha. Znovu musí bojovat s nikdy nespatřenými nepřáteli, jejichž motivy mu zůstávají utajeny. Protivníky má i v samotné CIA, která se obává, že kdysi loajální Bourne je nyní spíše neřízenou střelou. Jak se zdá, Webb se Bourneova odkazu jen tak nezbaví. Otázkou ovšem zůstává, jestli se zbaví svých pronásledovatelů.

Kniha je společným dílem autorů Ludlum, Lustbader. Dva měsíce po smrti své druhé ženy se Jason Bourne dozví, že jeho jediný přítel v řadách CIA, Martin Lindros, se ztratil v Africe. Na Lindrosovu žádost odjede do Oděsy, kde má údajně sídlit finanční centrum jisté teroristické organizace. V Oděse na něj ale znenadání začnou dotírat podivné vzpomínky. A jak se zdá, teroristé se infiltrovali do samotné CIA, protože o Bourneovu likvidaci mají nebývalý zájem i federální agenti...

Každopádně Leonforte nařídil svým lidem, aby Hoffu zakopali právě tam, pod kořeny senátorových javorů. Slyšel jsem, že ty stromy tam pořád stojí a jsou krásnější než kdy předtím.“ Nicholas si promnul čelo. „A mladšího bratra tohohle člověka jste zavraždil.“ „Nezavraždil,“ ohradil se Okami. „Kdepak. Bojovali jsme spolu, on a já. Ano, možná jsem tu hádku vyprovokoval sám. Vzpomínám si, že byl dost silný a tvrdý a rozhodně měl instinktivní schopnost přežít. Jenže já jsem se v té době dost vyznal v bojových uměních a tyhle souboje,“ pokrčil rameny, „je těžké při nich rány jenom markýrovat, jestli víte, co tím myslím.“... celý text

Když se muž opět vztyčil, ve světle lampy se bíle zaleskla jehla a jakoby sama od sebe se mu zapíchla do krku. I když jehla skoro okamžitě zmizela, reakce na sebe nedala dlouho čekat. Mužovy svaly se napjaly a začal lapat po dechu. Ve stejném okamžiku žena otevřela oči. Měla je zamlžené touhou a zaostřovala je jen stěží. Přitáhla ho těsněji k sobě. Blížila se k vrcholu, který již zaplavoval její podbřišek a šířil se po celém jejím těle jako lesní požár. Vykřikla, ale ne vzrušením. Něco nebylo v pořádku. Když na ni jako rána kladivem dopadl upocený trup jejího milence, začala ječet. Povšimla si jeho skelných očí, které na ni upřeně hleděly, i když ji už nemohly vidět. Zůstával stále uvnitř ní, tvrdý jako kámen. Ječela a ječela.

„Koupil jsem vám pistoli,“ zavrčel Šindó. „Víte, jak se z ní střílí?“ „Vím. Ale nikdy nepoužívám střelné zbraně.“ Šindó zabručel, zašlápl nedopalek cigarety a zapálil si novou. „Tady jsme v Saigonu. To není jako v Japonsku. Není to tady bezpečné. I děcko v plenkách už může mít pistoli.“ Znechucení z něj přímo čišelo. „Co uděláte, až na vás někdo namíří?“ Nicholas byl nejen nindža, ale také tandžian, dědičný adept synkretické duchovní disciplíny, která byla starší než kterékoli bojové umění. Základem Tau-tau bylo kokoro, membrána veškerého života. Stejně jako ve fyzickém světě byla excitace atomů základem všeho pohybu – nejen lidského, ale i světla, tepla a zvuku – tak i úder na kokoro vyvolával duševní energii. Přeměna myšlenek v činy představovala jádro výcviku tandžianů.