Percy Bysshe Shelley Knihy
4. srpen 1792 – 8. červenec 1822
Percy Bysshe Shelley byl jedním z hlavních anglických romantických básníků, uznávaný jako jeden z nejlepších lyrických básníků anglického jazyka. Jeho dílo, často inspirované radikálním idealismem a skepsi, zahrnuje jak slavné kratší básně, tak rozsáhlé vizionářské poemy. Shelleyho nekonvenční život a nekompromisní přesvědčení ho za jeho života činily kontroverzní postavou, ale stal se idolem následujících generací básníků a myslitelů. Jeho básnický jazyk a tematická hloubka dodnes rezonují a inspirují čtenáře svou silou a krásou.
Výbor obsahuje vedle intimní lyriky a básní s přírodními motivy i politickou lyriku, ve které básník, vynikající představitel revolučního romantismu v Anglii, citlivě reaguje na společenské i politické události své doby. Předmluva: Zdeněk Vančura
Ústředním tématem básně je květinová zahrada, která je pod ochranou nejmenované "krásné paní". S dojemnou péčí a láskou pečuje tato líbezná žena o ráj sněženek, sasanek, hyacintů, "pyšných tulipánů" a dalších okrasných bylin, mezi nimiž má místo i citlivka stydlivá, popínavá rostlina s velmi choulostivými listy, které se skloní i při nepatrném kontaktu.
Verše anglických básníků Wordswortha, Keatse a Shelleyho vybrala a přeložila Jarmila Urbánková, která také napsala úvod, medailonky a poznámky.
Odpoutaný Prométheus je vrcholným dílem Percy Bysshe Shelleyho z roku 1820. Jedná se o filozofické drama, jehož hlavním tématem je osvobození lidské myšlenky. Je to obměna antické báje o Prométheovi, který se vzepřel bohům Titánům a přinesl lidem oheň. V antické báji se pak Prométheus nakonec podvolí Diově vůli, kdežto u Shelleyho vzdoruje až do té doby, dokud není tyran svržen z trůnu. Tento tvrdý vzdor jedince proti silnější vůli se nazývá titanismus. Shelley v tomto díle vyslovil své přestavy o svobodném životě člověka a o konečném vítězství dobra nad zlem.
Výbor z prósy I. a II. díl
- 2 svazky
Verše, věnované vznešené a nešťastné dámě Emilii, nyní uvězněné v klášteře. Emilie zde zastupuje Teresu VIviani z italské Pisy. Ve vypjatých dvojverších lyrický subjekt oslavuje nebohou dívku a sní o společném životě na rajském ostrově.
