Lucius Apuleius
1. leden 0125 – 1. leden 0170
Apuleius byl prozaik píšící latinsky, jehož život spadá do období Římské říše. Byl berberského původu a studoval platonistickou filozofii, cestoval a byl zasvěcen do několika mystérií. Jeho nejslavnějším skutkem byla jeho brilantní a vtipná obhajoba před soudem, kde čelil obvinění z užívání magie k získání přízně a majetku bohaté vdovy. Jeho dílo je charakteristické svou inteligencí a hloubkou, odrážející jeho široké vzdělání a životní zkušenosti.
Narodil se přibližně roku 125 po Kr. v africké Madauře, čtvrtém největším africkém městě své doby. Svůj původ sám definoval jako „polonumiďan a pologaetul“. Na svůj africký původ byl hrdý. V Madauře a v Kartágu vystudoval řečnictví a gramatiku, odešel pokračovat ve svých studiích do Atén, kde se věnoval především platónské filosofii. Poté cestoval po Malé Asii a navštívil i Řím, nakonec se vrátil do Afriky, kde bydlel v Oeji. Věnoval se filosofii, řečnictví, vědě a různým oborům, neboť široké vzdělání a rozhled byl pro řečnickou praxi nutný. Z jeho výzkumů a prací se např. dodnes dochovala terminologie vejcorodí a živorodí. Přibližně ve svých 33 letech byl Apuleius obviněn svým nevlastním synem z magie a čarodějnictví. Tento zločin se v antickém Římě trestal smrtí, takže to pro Apuleia znamenalo vážnou hrozbu. Před soudem se však uhájil a jeho tehdy pronesená řeč se nám dochovala. V Kartágu a snad i v Oeji (jak tvrdí Aurelius Augustinus) města postavila Apulejovi ještě za jeho života sochu, jako uznání jeho zásluh a významu. Posléze byl v Kartágu jmenován hlavním knězem provincie, pečoval o císařský kult a předsedal provinciálnímu sněmu. O jeho smrti nám není přesně nic známo.
1908Amor a Psyche
2002Zlatý osel