Ulrich Matthes Knihy

Nevšední životopisný román s filosofickým podtextem věnovaný významným osobnostem německého přírodovědce a cestovatele Alexandra von Humbolta a matematika a astronoma Friedricha Gausse, které spojovala vášeň k neodhaleným záhadám přírodních věd. V roce 1818 se na vědecké konferenci v Berlíně před novým přístrojem pana Louise Daguerra setkávají poprvé v životě osobně dva slavní muži: nerudný a popudlivý Friedrich Gauss a činorodý, stále něco plánující Alexander von Humbolt. Gauss se nemohl vyhnout Humboltově pozvání na tuto oficiální akci a dává okázale najevo, jak je mu celá záležitost nepříjemná a co si myslí o svém věhlasném kolegovi a jeho úspěších. Věhlasu, který začal koncem 18. století a který je nakonec svedl dohromady, přitom dosáhli naprosto odlišnými způsoby, o nichž německý autor barvitě a s osobitým humorem čtivě vypráví. Alexander Humbolt podniká koncem 18. století jednu náročnou dobrodružnou výpravu po nejrůznějších končinách amerického kontinentu za druhou, zatímco jeho učený kolega, který nejraději nevytáhne paty z domu, putuje v mysli zákoutími astronomických a matematických teorií ve snaze objasnit základy vesmíru. Oba muži se ve zralém věku před nepovedeným daguerrotypem přes vzájemnou antipatii a naprostou odlišnost mlčky shodují v tom, že cesta za objevováním podstaty světa je nikdy nekončícím nádherným dobrodružstvím, jemuž stálo za to věnovat život.

Der Berliner Schauspieler Ulrich Matthes, der zuletzt für seinen Onkel Wanja als Schauspieler des Jahres 2008 ausgezeichnet wurde, erzählt im Gespräch mit Michael Eberth von seinen Anfängen als Kinderstar, von der Abwendung des Pubertierenden vom „unerträglichen Narzissmus“ der Schauspielerei, vom pädagogischen Eros, der ihn ein Studium der Germanistik und Anglistik aufnehmen ließ, vom Sog des Spielens, der ihn zum Theater zurücktrieb. Er berichtet von der Ausbildung durch eine Schauspielerin, die in einer Zeit, in der Peter Stein an der Schaubühne in Berlin das Theater revolutionierte, am Theaterverständnis der zwanziger Jahre festhielt, vom Einstieg ins Berufstheater, wo er innerhalb weniger Jahre vom Hamlet der Feuchtwanger Kreuzgang-Festspiele über die Stationen Schauspielhaus Düsseldorf, Residenztheater München, Münchner Kammerspiele zum Protagonisten von Andrea Breths Schaubühne und einem der Stars des Deutschen Theaters aufstieg. Matthes schildert Begegnungen mit Regisseuren, die glücklich und weniger glücklich verliefen, und beschreibt die Kämpfe, die ein Schauspieler auszutragen hat, wenn er dem höchsten Anspruch an seinen Beruf gerecht werden will. Dabei zeigt er sich als ein hoch reflektierter Schauspieler, der die Offenheit für die neuesten Strömungen des Theaters mit dem Respekt vor dessen einstigen Werten verbindet, und der immun ist gegen die Moden, zu denen der Zeitgeist verführt.