Josef Rank

Josef Rank se narodil 22. října 1833 v Hubertově na Podbořansku. Jeho dětství i vzdělání podstatným způsobem ovlivnil strýc Josef Franta Šumavský (1796–1857), v jehož pražské domácnosti od sedmi let vyrůstal. Na přání strýce, mj. známého pedagoga a lexikografa, nenavštěvoval německé školy, ale absolvoval domácí výuku v českém jazyce. V roce 1843 krátce docházel do Amerlingovy vzorové školy Budeč na Novém Městě pražském, v letech 1852–1853 vychodil Pražskou varhanickou školu a na přelomu 50. a 60. let poslouchal přednášky z historie Václava Vladivoje Tomka na pražské filozofické fakultě. Od dětství se se zájmem věnoval studiu jazyků, zejména polštině a ruštině, ale ovládal i bulharštinu, srbochorvatštinu, latinu, němčinu a částečně také francouzštinu a italštinu. Prostřednictvím J. Franty Šumavského se Rank seznámil s celou řadou vlastenecky smýšlejících osobností z oblasti kultury i vědy a po celý svůj život s nimi udržoval čilé kontakty. Velké sympatie vzbudil v Karlu Jaromíru Erbenovi, jehož zásluhou získal v roce 1857 místo písaře v pražském městském archivu. Zde v následujících letech pracoval spolu s Erbenem na třídění a skartování staré magistrátní registratury, v té době uložené ve staroměstském kostele sv. Mikuláše. V roce 1861 byl jmenován adjunktem archivu a po reorganizaci pomocných kancelářských úřadů pražského magistrátu (1864) stanul od ledna 1865 v čele magistrátní spisovny jako adjunkt pomocných kancelářských úřadů. Na postu šéfa spisovny setrval až do konce dubna 1902 (od roku 1871 s titulem registrátor, který byl v roce 1896 nahrazen titulem ředitel městské spisovny), kdy na základě vlastní žádosti odešel do výslužby. Většinu svého života bydlel v Praze či jejím nejbližším okolí a vystřídal zde řadu adres: v letech 1859–1875 na Novém Městě pražském, následně v Bubnech a od roku 1886 v Holešovicích. V dubnu 1908 byl postižen ochrnutím střední části těla. Zemřel v Praze (čp. 573/VII) 12. ledna 1912.