Vesmír dávno nepatří jen lidem. Křemík proti uhlíku, krev proti supratekutým kapalinám, evoluce je neúprosná. Naštěstí pro Homo sapiens sapiens válčí stroje i proti sobě; spojenectví rychle vznikají a ještě rychleji zanikají, a stejně tak vznikají bytosti stojící na pomezí světů.
Světů je mnoho a jen jeden je náš. Zkáza jednoho může znamenat spuštění dominového efektu, který vymaže miliardy nevinných. Proto vznikla Agentura Kovářů rovnováhy, která bdí nad dodržováním pravidel ochraňujících životy lidí, kteří netuší, že neexistuje jen jeden vesmír. Agenti však nebojují za fráze a hesla, bojují sami za sebe.
Někdo kráčí po časové linii směrem vzhůru a v rozestupu století přepadává jednu agenturní bázi za druhou. Zůstávají po něm zničené zámky, vyražené dveře, spálené přístroje a nakonec i mrtví. Časové paradoxy jsou nebezpečná věc i v paralelním metauniverzu a umělá supertinteligence GOD určí, že člověk, který má šanci sérii incidentů vyřešit s minimálním narušením kauzálního přediva reality, je právě John F. Kovář. Jenomže lidé z třicátého století sledují i vlastní cíle a troglodyt odněkud z prehistorie je pro ně jen bezvýznamnou položkou na seznamu ztrát. JFK ví, že svůj svět si musí zasloužit… jen si není jistý, zda mu to opravdu stojí za to. Navíc samostatná povídka: •Martin Stručovský: Agent Vincent Vega – Slzy bohů
Polovina dvacátého třetího století. Krvavé korporační války o vládu nad Sluneční soustavou pominuly, přišel čas absolutních profesionálů, hi-tech žoldnéřů. Jen ti mohou provést na Plutu extrémně utajený výsadek a bez krveprolití získat kontrolu nad vědecko-průmyslovou základnou. Jenomže něco se zvrtne a ke slovu přicházejí orbitální obranné komplexy, flotily termojaderných křižníků, ultimativní pozemní zbraně… …v říši metanového ledu při mínus dvěstěčtyřiceti stupních pod nulou je lidské tělo tak neskutečně křehké…... celý text