Jiří Morava

Literární historik, básník a prozaik Vlastním jménem Jiří Vlk. Narodil se v rodině spolumajitele firmy Alpa. Po maturitě na královopolském gymnáziu (1951) studoval na brněnské FF literární vědu, češtinu a ruštinu. Absolvoval v roce 1956 diplomovou prací František Jan Mošner a vztah jeho Pěstounky k Babičce Boženy Němcové. Vzhledem ke svému rodinnému původu však musel začít pracovat manuálně. Od roku 1958 působil jako okresní archivář v Trhových Svinech a Třeboni, od roku 1960 v Pelhřimově (pracoviště Červená Řečice). V roce 1962 byl za urážku KSČ a českého národa odsouzen k 12 měsícům nápravného opatření (srážce 10% ze mzdy) a opět začal pracovat manuálně, jako dělník a dřevorubec. Jen v roce 1964 byl krátce dramaturgem Čs. televize Brno, poté opět kopáčem a horníkem. Od roku 1967 zaměstnán u Vodohospodářských staveb Brno jako úředník. V lednu 1968 byl obžalován za urážku prezidenta republiky Antonína Novotného, po dvou měsících amnestován. V říjnu téhož roku emigroval do Rakouska. V letech 1968–1969 obdržel stipendium v Institutu slovanské filologie na vídeňské univerzitě, po jeho skončení se živil jako uklízeč. V roce 1971 se usadil v Innsbrucku. Pracoval jako umývač nádobí, hotelový sluha a noční recepční. V roce 1974 získal rakouské státní občanství a po vykonání univerzitní zkoušky z němčiny mu byla uznána maturita. V letech 1976–1977 byl prodejním zástupcem nakladatelství Konfrontace, poté propagačním úředníkem Universitätsverlag Wagner v Innsbrucku (do 1992). Souběžně si od 1974 rozšiřoval vzdělání studiem slavistiky na innsbrucké univerzitě. V roce 1975 získal uznáním čs. akademického vzdělání titul magistra filozofie, v roce 1983 obhajobou práce Der k. k. Dissident Karel Havlíček (1821–1856). Sein Leben, Werk und Exil in Tirol titul PhDr. Na téže univerzitě působil v letech 1987–1997 jako lektor češtiny, v roce 1990 byl jmenován profesorem honoris causa. Od roku 1992 se věnuje výhradně výuce a literární tvorbě. V roce 1976 založil v Innsbrucku spolek Tschechische Gesellschaft für Literatur, Wissenschaft und Kunst Comenius (do 1983), jehož prostřednictvím vydalo nakladatelství Konfrontace díla Bohumila Hrabala, Vladimíra Škutiny, Miloslava Švandrlíka a Marie Janků-Sandtnerové. Debutoval básněmi v almanachu Dokořán (1957). Přispíval do deníku Tiroler Tageszeitung, časopisů Prässent, Fenster, InN (všechny Innsbruck), Vídeňské svobodné listy, Klub (oba Vídeň) a do mnichovských periodik Bohemia, Obrys, České slovo, Národní politika a Demokracie v exilu. Je autorem kulturněpolitických pořadů ve Svobodné Evropě, rakouském rozhlase (např. seriál o dějinách české a slovenské literatury) a v rozhlase italském. Je spoluautorem televizních dokumentárních pořadů C. k. disident (1992, režie Pavel Jančárek) a Karel Havlíček Borovský (1995, režie Milan Macák). – Jako rakouský spisovatel užívá jméno Georg J. Morava. Morava v exilu knižně debutoval česky i německy psanými verši a básněmi v próze (Elegie na Jeana Gabina, Das Fremde), prosadil se však teprve pracemi literárněhistorickými. Jeho orientace badatele, žijícího v Rakousku a zabývajícího se „rakouskými“ osudy českých spisovatelů v 19. století, v dobách společné monarchie, vyrůstá z možnosti přístupu k dokumentům, které jsou pro autory z Čech nedostupné nebo jimi opomíjené. Nálezem dosud neznámé rakouské úřední korespondence byl iniciován také jeho dominantní zájem o osobnost Karla Havlíčka, jenž kromě řady článků přinesl také několik na sebe textově velmi úzce navazujících monografií. Knihy Exilová léta Karla Havlíčka Borovského a C. k. disident Karel Havlíček (v pražském vydání byly obě knihy spojeny pod titulem druhé z nich) a také výpravná obrazová publikace Havlíček v Brixenu se vyznačují poutavým žurnalistickým stylem užívajícím až hovorové výrazy, ironickými charakteristikami i dramatickým podáním a domýšlením scén. Jsou určeny širšímu okruhu čtenářů. Cílem jejich německé verze byla politická rehabilitace osobnosti Karla Havlíčka, v české verzi pak autor usiloval o přehodnocení tradičního mýtu o „brixenském mučedníkovi“. Podrobným popisem Havlíčkova exilu v Brixenu, opírajícím se o průzkum dochovaných dokumentů, autor konfrontuje historickou skutečnost s národní legendou. V Havlíčkově portrétu vyzdvihuje jeho racionální způsob myšlení a morální vlastnosti, všechny monografie současně vyznívají jako kritika národního charakteru, zejména zbabělosti a přizpůsobivosti českého člověka. Morava však podává i širší obraz českého politického života a podrobný exkurz do dějin české žurnalistiky. Orientace na významné české kulturní osobnosti minulého století a jejich vztahy k Rakousku jej přivedla rovněž k životopisným knihám o Františku Palackém a Boženě Němcové. Těžištěm jeho zájmu v knize Palacký – Čech – Rakušan – Evropan jsou historikovy, a především politikovy názory. Práce Někdejší Betty pak kriticky zkoumá mýty o Boženě Němcové a klade důraz na těžký osud první emancipující se ženy v Čechách, na srážku autorčina literárního talentu s bachovským absolutismem. Vztahy výrazných českých osobností (Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, Karla Hynka Máchy, Jána Kollára, Ladislava Klímy) k Tyrolím jsou tématem i řady dalších autorových česky a německy psaných studií; v této souvislosti se věnoval rovněž okolnostem smrti Miroslava Tyrše.