Jitka Molavcová
17. březen 1950
Jitka Molavcová (* 17. března 1950 Praha) je česká zpěvačka, spisovatelka, muzikantka a herečka, hrající od roku 1970 až dodnes v divadle Semafor, kde je hlavní partnerkou Jiřímu Suchému.
Biografie: Vystudovala střední průmyslovou školu grafickou. Její profesionální život se změnil po celostátní pěvecké soutěži Talent v roce 1970, kterou vyhrála s písní Hany Hegerové Lásko má. V tom samém roce se zúčastnila konkurzu do divadla Semafor. Prošla s úspěchem a stala se jednou ze semaforských „girls“. Její jemný dívčí soprán se začal prosazovat také v rozhlase a na nahrávkách Supraphonu, písničky jako Teď hádej, Hej Tóny, Nové boty, Vrať mi moje srdce zpátky nebo Náledí se staly hity. Výrazný talent Jitky Molavcové na sebe upozorňoval čím dál tím více a po účinkování v několika semaforských hrách (Kytice, Elektrická puma, Smutek bláznivých panen) se postupně stává hlavní ženskou osobností tohoto divadla. Neobvyklé kombinace jemného půvabu a nevšedního komického talentu Jitky Molavcové si všimla brzy také televize a film. Na plátně se stala například partnerkou Karla Gotta ve snímku Hvězda padá vzhůru (1974). V 80. letech započala její dlouholetá a velice úspěšná práce pro děti (pořady Malý televizní kabaret, Studio Kamarád, Kosmická čarodějnice), objevila se v řadě televizních pohádek jako Taneček přes dvě pekla, Královna koloběžka, Doktorská pohádka, O chytrém Honzovi aneb Jak se Honza stal králem, Vohnice a Kylián a v mnohých dalších. Vtiskla svůj hlas jednomu z večerníčků Káťa a Škubánek. Nezapomenutelná je také její postava nešťastně zamilované pokojské Heli v seriálu Návštěvníci(1983). V té době Jitka Molavcová ztvárňuje na semaforském jevišti řadu dalších rolí (Markéta ve hře Faust), ale jedna z nich má pro její budoucí kariéru rozhodující význam. Ve hře Jonáš, dejme tomu v úterý, která měla premiéru 5. března 1985, se zrodila postava slečny Žofie Melicharové. Jako věrná a zamilovaná hospodyně stárnoucího kabaretiéra, nepříliš vzdělaná, ale s velkým srdcem, získala Jitka Molavcová svoji životní roli a velkou popularitu. Výstupy pana Jonáše a slečny Melicharové patří dodnes na repertoáru Semaforu k tomu nejlepšímu. Společně se objevili také na filmovém plátně: Jonáš a Melicharová (1986) a Jonáš, aneb Jak je důležité míti Melicharovou (1988). Další příležitostí pro komický talent Jitky Molavcové byla na počátku 90. let role „žárlivé ruské matrony“ Varvary v inscenaci Nižni Novgorod s nezapomenutelným sólem Námořníci ze všech světa konců… Úspěch měly také hry Mé srdce je Zimmer frei či Víkend s Krausovou. Velkou šanci dalo v polovině 90. let Jitce Molavcové také Hudební divadlo v Karlíně, kde na jeho prknech několik let ztvárňovala Dolly Leviovou v muzikálu Hello Dolly. Za svůj výkon obdržela Cenu Thálie za rok 1996. Později se zde objevila také jako herečka v inscenaci Zvonokosy. V hudební produkci posledních let přinesla coby zpěvačka dva výrazné počiny. Jednak to byl titul Já mám ráda komiky, ve kterém nazpívala nové verze slavných šlágrů českých a světových komiků, a v roce 1999 pak album australských lidových písní Nezacházej slunce s moderními aranžemi a krásnými texty. Pro děti natočila CD Zpívánky. V posledních letech se Jitka Molavcová kromě nepřetržitého účinkování v divadle Semafor (nejnověji komedie Jako když tiskne, Sukně smutnou jehlou spíchnutá či Lysistrata) věnuje také středověké tematice (inscenace Oráč a smrt) a moderování (jeden z ročníků cen TýTý a ceny Thálie). Ke kytaře a saxofonu, které bravurně ovládá, přidala několik dalších hudebních nástrojů. S úspěchem vystupuje v rozhlase a je autorkou několika pohádkových knížek (Pohádky z pastelky, Pohádky a písničky pro šikovné děti). V roce 2007 se Molavcová objevila také na prknech Národního divadla. V režii Miloše Formana ztvárnily roli Tetičky v legendárním představení Dobře placená procházka. Premiéru má na sklonku roku nový večerníček Berta a Ufo, kterému Jitka propůjčila svůj nezaměnitelný hlas. Ti nejmenší ji pak mají možnost potkávat v televizní Kouzelné školce.