Güiraldesovo vyprávění o mužích z argentinské pampy se stalo v poměrně krátké době jednou z mála klasických knih nejen argentinské, ale celé latinskoamerické literatury. Odvážní gaučové, honáci dobytka a krotitelé koní, poskytli sice svým drsným a nespoutaným životem náměty mnoha literárním dílům, vždyť jen sama Argentina má bohatou tzv. gaučovskou literaturu, ale Donu Segundu Sombrovi zajistila světový úspěch nejen tato ryze jihoamerická tématika, ale především vynikající kvality umělecké. Güiraldes dovedl zachytit ve svém díle celý ten prudký tep chlapské práce a chlapských zábav, dovedl vystihnout zvláštní náladu argentinských stepí se stády dobytka a osamělými usedlostmi, dovedl zvýraznit základní vlastnosti pravého gauča, jehož ideálním představitelem učinil tvrdého a přímého Dona Segunda Sombru a dovedl také obestřít své prosté líčení romantickým kouzlem a melancholickou jímavostí vzpomínek z mládí. Není tedy toto dílo dokumentárním historickým záznamem, nýbrž básnickou evokací lidí a příhod, která už dokázala zaujmout množství čtenářů a čtenářek v autorově rodné Argentině i v ostatním světě.
