Italský antropolog a etnograf podává v knize svědectví o nejmenších lidech světa, o Ongijích, obyvatelích ostrova Malý Andamán v Bengálském zálivu, o lidech, kteří v atomovém věku žijí způsobem života, jakým se žilo před pěti tisíci lety, o lidech neumějících rozdělávat oheň, neznajících železo, obdělávání půdy a pomoci domácích zvířat. Autor, který na počátku padesátých let v jejich prostředí žil, podává v knize výsledky svého vědeckého bádání, zaměřujícího se na výzkum tělesných znaků a způsob života. Doslov našeho badatele oceňuje Ciprianiho zásluhy o poznání Andamánců, přičemž některé autorovy názory zpřesňuje a s jinými polemizuje
