Historie nám o starořeckém Sokratovi říká leccos, ale evokovat jeho osudy a jeho dobu v živé, konkrétní názornosti může jen romanopisec, důkladně poučený o faktech a tato fakta zároveň doplňující uměleckou fantazií. Takovým spisovatelem je bezesporu národní umělec Josef Toman, který sepo svém Donu Juanovi a románu z císařského Říma Po nás potopa obrátil za spolupráce své ženy, zasl. umělkyně Miroslavy Tomanové, opět k historické látce. Román Sokrates, který vychází nyní po výrazném čtenářském úspěchu v poměrně krátkém časovénm rozmezí svou let podruhé, zavádí čtenáře do doby největšího rozkvětu i následujícího úpadku Athén, na jejichž pozadí se před námi rozvíjí Sokratova životní dráha se strhující přesvědčivostí, obohacené o řadu historických postav, jako byli filosofové Anaxagorás, Platón, sochař Feidiás, nezkrotný Alkibiades, vůdce třiceti tyranů Kritiás aj.
Miroslava Tomanová Knihy
Tento román věnovali autoři palčivým otázkám doby, kdy bylo nutno především nově osídlit pohraničí a zároveň zavést pořádek do hospodaření s lesním bohatstvím. Nejpalčivější byly problémy s ochranou vláhy, boj s kůrovcem, překonání sobectví jednotlivců při zavádění nových metod do dřevařské práce. Protagonisty jsou zemité postavy dřevařů, mezi nimiž vyniká polesný Kořán, který nade vše miluje les a nenávidí všechny, kteří podle něho lesu ubližují. Typem průbojného mladého dělníka je Vojtěch Berka, nový osídlenec, který sehraje důležitou roli při prosazování pokroku a získá lásku Kořánovy dcery.
Příběh ze života pražských dětí v krompašské škole v přírodě. Chlapecký kolektiv pionýrů je narušován vystupováním party "Jestřábů", která se po mnoha napínavých a rušných příhodách rozpadne a spojí s ostatními dětmi. Na rozdílných pracovních metodách obou vychovatelů je ukázán význam pedagogického taktu při výchově kolektivu.
Nejvýznamější dílo autorky čerpá z doby druhé světové války, oslavuje nepatetické hrdiny - příslušníky československých jednotek, které po boku Rudé armády se probíjely do vlasti. V postavách telefonistky Jany Panuškové a velitele spojovacího oddílu nadporučíka Staňka, kteří ksobě nacházejí cestu právě za nejurputnějších bojů o Kyjev, vyjádřila svou víru v nepokořitelnost lidství a v moc života, který nekončí smrtí jednotlivce.
Postřehy z cest po Itálii nás zavádí například do Neapole, Říma, Florencie, Benátek a Pompejí.
