Janeček Karel Pořadí knih (chronologicky)

John Stuart Mill (1806-1873) je nejvlivnějším anglicky mluvícím filozofem 19. století. V anglosaském světě patří mezi nejznámější Millovy texty jeho spis O svobodě, který vyšel v roce 1859 a z kterého vám předkládáme druhou kapitolu O svobodě myšlení a slova. Toto nově přeložené vydání chce dostát Millovu původnímu úmyslu a předložit jeho myšlenky modernímu čtenáři tak, aby byly přístupné a srozumitelné. Text je citlivě upravený, aby logika a smysl Millovy argumentace zůstaly zachovány a zároveň čtenáře nezatěžovaly příklady z dobového kontextu.

Karel Janeček, geniální matematik, workoholik, vášnivý sportovec, parašutista, ale hlavně bojovník proti „zlojedům“, filantrop a společenský reformátor a vizionář... Anebo snad samozvaný spasitel? Jeho jméno nelze přehlédnout, a už vůbec ne ignorovat. V knize rozhovorů Jindřicha Kabáta poznáte všechny jeho tváře a černobílé fotky Martina Kabáta vás dokonale vtáhnou do jeho barevného světa.

Odborná studie, ve které autor zpracovává látku přesahující užší rámec popisné nauky o formách a vyděluje z ní samostatnou nauku o stavbě skladeb, tektoniku, a to v těchto základních kapitolách: I. Zvuk a čas; II. Hudební myšlenky; III. Bloky hudby; IV. Tektonické funkce; V. Stavba skladeb. Studie přináší nový přístup k otázkám hudební formy.

Ryze odborná, z živé novodobé hudby vycházející práce. Autor sám zdůrazňuje, že není učebnicí a předpokládá znalosti, jaké podává školská harmonie. V devíti kapitolách pojednává o harmonickém materiálu temperované chromatiky,zvukových vlastnostech a třídění harmonického materiálu, úpravě a vyjádření souzvuků, harmonickém pohybu a praxi kompoziční i analytické.

Příručka je určena, jak zdůrazňuje sám autor, hudebníkům neskladatelům nejrůznějšího rozsahu zájmů a znalostí a volí u nás nový způsob výkladu, neboť vychází z hotových skladeb a jejich harmonickou podstatu objasňuje důsledně analytickou metodou. Výklad doprovází jen nejnutnějšínotové ukázky, ale na konci kapitol jsou uvedeny bohatě soupisy odkazů na místa ve známých i dostupných skladbách mistrů našich i cizích, která umožňují samostatné analytické studium probraných harmonických jevů.

V prvé části publikace, jež vyšla jako první díl zamýšlené "Nauky o hudební skladbě", probírá autor theorii melodie v souvislosti s ostatními prvky hudebního díla. Kapitoly druhé části seznamují s methodami analysy melodie, a to na příkladech hudby středověké, klasické, novoromantické amoderní. Závěr knihy, věnovaný ukázkám možnosti praktického studia melodiky, podává návrhy k řešení různých skladebních úkolů.

Autor, docent hudebně theoretické katedry Akademie musických umění, shrnul do této práce látku po léta promyšlenou a pedagogicky stále ověřovanou, vysvětlující hudební formy nikoliv jako schemata, jež skladatelé vyplňují hudbou, nýbrž jako živou komposiční linii, danou vnitřní nutnostískladatelovy fantasie a invence. * V první obecné části pojednává o základních složkách hudebního projevu, t.j. o rytmu, melodii, harmonii, dynamice, tempu, dále o skladbě a jejích částech, o práci s hudebním thematem a motivem. * V druhé části - speciální - jsou probrány základní jednověté formy, cykly a kombinované formy a jejich uplatnění ve vokální a instrumentální hudbě. Výklad forem je doložen množstvím notových příkladů.