Christoph Ransmayr Knihy

Nejvýznamnějším dílo Christopha Ransmayra. Hlavní postava románu, Cotta Maximus Messalinus, se z císařského Říma vydává po stopách Publia Ovidia Nasa do jeho vyhnanství ve vzdálené Tomidě, železném městě na březích Černého moře. Cotta chce najít údajně mrtvého básníka a objevit jeho snad ztracené dílo Metamorphoses. Zároveň uniká z totalitního spořádaného světa do mýtické divoké říše na okraji, či dokonce za hranicemi civilizace. Hledání básníka se stává balancováním mezi rozumem a bláznovstvím, při němž jedinou jistotou zůstává neustálá proměna v duchu Ovidiova díla: Nikomu nezůstane jeho podoba. Spolu s ostatními obyvateli Tomidy prožívá Cotta postupný rozklad železného města. Apokalypsa, kterou ve svých vyprávěních vykreslil Ovidius, se v jejich světě naplňuje. Každý z obyvatel Tomidy nese jméno jednoho z hrdinů Ovidiových příběhů a spolu se jménem i osud bohů a lidí antických bájí. Ransmayrův Poslední svět je postmoderním místem-nemístem, v němž se antika prolíná se současností a mýtus se skutečností.

Na konci devatenáctého století se otevřelo krátké časové okno, ve kterém se i stateční muži z Čech a Moravy mohli stát námořníky a objevovat nové země. Dříve než se však Císařské a královské válečné námořnictvo dostalo do vážnější akce, stihli již všechny kontinenty a úrodné země navštívit jeho konkurenti. K objevení tak zbývalo jen pár nehostinných krajů. Chlapi z celé říše, a to včetně Teplic, Chomutova, Kroměříže či Přerova, vypluli na sever a jen díky nim dnes máme na mapách dalekých moří Brněnský mys, Teplický záliv či Stoličkův ostrov. Jak všechno slibně začalo, rychle i skončilo. Lodě, výpravy, námořnictvo i sama říše.

Román z roku 1996 jednoho z předních současných rakouských autorů. Morbus kitahara - záhadná nemoc záhadné epochy, doby po velké evropské válce, období nikoli nové výstavby, ale spíše epochy hříchu, odplaty a pomsty. Podle vůle vítězů se mají poražení vrátit z trosek zpět k půdě, na pole a pastviny minulých století - epochální vize, která možná není tak smyšlená, jak na první pohled působí.

Venezianische Garten legen Phosphorbrände an die Fluchtwege der Katakomben, eine Stimme am Telefon spricht vom Zorn des Imperators, und Ovid, der unglücklichste Dichter der Antike, tritt zur Eröffnung eines Stadions vor einen Strauß Mikrophone und sagt: Bürger von Rom... Die letzte Welt hat ihren Ursprung im Feuer. Es ist eigentlich nur ein Zimmerbrand, der die Schreibstube einer römischen Villa verwüstet. Was dieses Feuer unvergeßlich macht, ist der Umstand, dass es von Ovid entfacht wurde: was da brennt, ist sein Hauptwerk, die Metamorphosen, eine grausame Enzyklopädie der antiken Verwandlungsmythen. Die letzte Welt ist ein utopischer Roman, in dem die Antike auf bedrohliche Weise mit einer unbekannten Zukunft zusammenschießt.

A tragic accident unfolds as a longboat plunges over the Great Falls, leading to the drowning of five passengers. The Lockmaster, tasked with ensuring safe river navigation, faces scrutiny when his son suspects foul play rather than an accident. Driven by the need for answers, the son, a hydraulic engineer knowledgeable about river dynamics, embarks on a quest to uncover the truth behind the disaster and locate his missing father, raising questions about responsibility and the nature of the tragedy.

The world’s most powerful man, Qiánlóng, the emperor of China, invites renowned eighteenth-century clockmaker Alister Cox to his court in Beijing. In the heart of the Forbidden City, Cox and his assistants are tasked with building machines that reflect the passage of time as experienced by both a child and a condemned man, capturing the myriad emotions tied to that journey. Navigating the complexities of a rigidly hierarchical society ruled by an almost god-like figure, Cox employs his expertise to fulfill the emperor’s desires. Ultimately, Qiánlóng, known as the Lord of Time, commissions a clock that measures eternity—a perpetuum mobile. Driven by the desire to honor his late daughter and aware of the daunting nature of the task, Cox begins his work. Meanwhile, the court, trapped in an endless summer, is rife with sinister gossip about the foreigners’ creation. The Englishmen grapple with their confinement in this gilded cage. Richly imagined and vividly recounted, this narrative showcases Christoph Ransmayr’s ability to weave a captivating tale infused with metaphorical and metaphysical depth. It transcends the mere meeting of two men—one isolated by power, the other by grief—offering profound insights into mortality and the power of storytelling to conquer time.