Christoph Ransmayr Knihy

Nejvýznamnějším dílo Christopha Ransmayra. Hlavní postava románu, Cotta Maximus Messalinus, se z císařského Říma vydává po stopách Publia Ovidia Nasa do jeho vyhnanství ve vzdálené Tomidě, železném městě na březích Černého moře. Cotta chce najít údajně mrtvého básníka a objevit jeho snad ztracené dílo Metamorphoses. Zároveň uniká z totalitního spořádaného světa do mýtické divoké říše na okraji, či dokonce za hranicemi civilizace. Hledání básníka se stává balancováním mezi rozumem a bláznovstvím, při němž jedinou jistotou zůstává neustálá proměna v duchu Ovidiova díla: Nikomu nezůstane jeho podoba. Spolu s ostatními obyvateli Tomidy prožívá Cotta postupný rozklad železného města. Apokalypsa, kterou ve svých vyprávěních vykreslil Ovidius, se v jejich světě naplňuje. Každý z obyvatel Tomidy nese jméno jednoho z hrdinů Ovidiových příběhů a spolu se jménem i osud bohů a lidí antických bájí. Ransmayrův Poslední svět je postmoderním místem-nemístem, v němž se antika prolíná se současností a mýtus se skutečností.

Na konci devatenáctého století se otevřelo krátké časové okno, ve kterém se i stateční muži z Čech a Moravy mohli stát námořníky a objevovat nové země. Dříve než se však Císařské a královské válečné námořnictvo dostalo do vážnější akce, stihli již všechny kontinenty a úrodné země navštívit jeho konkurenti. K objevení tak zbývalo jen pár nehostinných krajů. Chlapi z celé říše, a to včetně Teplic, Chomutova, Kroměříže či Přerova, vypluli na sever a jen díky nim dnes máme na mapách dalekých moří Brněnský mys, Teplický záliv či Stoličkův ostrov. Jak všechno slibně začalo, rychle i skončilo. Lodě, výpravy, námořnictvo i sama říše.

Román z roku 1996 jednoho z předních současných rakouských autorů. Morbus kitahara - záhadná nemoc záhadné epochy, doby po velké evropské válce, období nikoli nové výstavby, ale spíše epochy hříchu, odplaty a pomsty. Podle vůle vítězů se mají poražení vrátit z trosek zpět k půdě, na pole a pastviny minulých století - epochální vize, která možná není tak smyšlená, jak na první pohled působí.

The Lost World is a modern masterpiece that follows a young man's quest for the exiled poet Ovid and his lost work. Set in a visionary landscape blending ancient and twentieth-century elements, it explores themes of exile, censorship, and environmental decay, making it a profound and timely cultural fable.

A tragic accident unfolds as a longboat plunges over the Great Falls, leading to the drowning of five passengers. The Lockmaster, tasked with ensuring safe river navigation, faces scrutiny when his son suspects foul play rather than an accident. Driven by the need for answers, the son, a hydraulic engineer knowledgeable about river dynamics, embarks on a quest to uncover the truth behind the disaster and locate his missing father, raising questions about responsibility and the nature of the tragedy.

The world’s most powerful man, Qiánlóng, emperor of China, invites the famous eighteenth-century clockmaker Alister Cox to his court in Beijing. There, in the heart of the Forbidden City, the Englishman and his assistants are to build machines that mark the passing of time as a child or a condemned man might experience it and that capture the many shades of happiness, suffering, love, and loss that come with that passing. Mystified by the rituals of a rigidly hierarchical society dominated by an unimaginably wealthy, god-like ruler, Cox musters all his expertise and ingenuity to satisfy the emperor’s desires. Finally, Qiánlóng, also known by the moniker Lord of Time, requests the construction of a clock capable of measuring eternity—a perpetuum mobile. Seizing this chance to realize a long-held dream and honor the memory of his late beloved daughter, yet conscious of the impossibility of his task, Cox sets to work. As the court is suspended in a never-ending summer, festering with evil gossip about the monster these foreigners are creating, the Englishmen wonder if they will ever escape from their gilded cage. Richly imagined and recounted in vivid prose of extraordinary beauty, Cox, or The Course of Time is a stunning illustration of Christoph Ransmayr’s talent for imbuing a captivating tale with intense metaphorical, indeed metaphysical force. More than a meeting of two men, one isolated by power, the other by grief, this is an exploration of mortality and a virtuoso demonstration that storytelling alone can truly conquer time.