Václav Ventura Knihy

Život a působení našeho svatého otce Antonína, jak ho napsal a mnichům v cizině poslal náš svatý otec Atanáš, biskup alexandrijský. Svatý Atanáš, biskup alexandrijský, sepsal kolem r. 357 „Život božského Antonína jako mnišskou řeholi ve formě vyprávění“ (svědectví Řehoře Naziánského), a to na žádost mnichů ze Západu (svědectví Evagria, překladatele životopisu do latiny). V Refugiu vychází již druhé revidované vydání Života svatého Antonína Poustevníka, otce a zakladatele egyptského mnišství. Spis měl, mezi nesčetnými plody, vliv také na obrácení svatého Augustina.

Starec Josef Hesychasta patří k nejvýznamnějším osobnostem současného pravoslaví. Ovlivnil sám i prostřednictvím svých žáků podstatně život na Athosu, a nejen tam. Kláštery v Americe jsou toho dokladem. Jeho duchovní odkaz, který se zachoval také v jeho textech, a zejména v dopisech, inspiruje napříč církevními tradicemi ty, kteří se dali na náročnou, a zároveň okouzlující, cestu radikálního křesťanského života v duchu hesychastické tradice. Patří k velkým učitelům noetické modlitby a přísné ke svobodě vedoucí askeze. Kouzlem jeho duchovní pedagogiky je její hloubka, a zároveň jednoduchost. Starcova zkušenost noetické modlitby a askeze se dá vyjádřit opravdu prostě: „Modli se neustále“ a „Dělej si násilí!“ Při četbě starcových textů vstupujeme do světa velkých světců, zejména otců pouště, Makária Egyptského, Jana Klimaka, Izáka Syrského a dalších. Celou tuto duchovní tradici starec Josef promýšlí a zpracovává originálním způsobem, tak jak vše sám zakusil a prožil.

Rozsáhlá práce o spiritualitě křesťanského mnišství zkoumá jeho kořeny ve Starém zákoně a helénistickém světě až po mnišství za svatého Jana Zlatoústého. Kniha slouží jako učebnice, kompendium a průvodce pro ty, kteří hledají hlubší poznání. Hlavní kapitoly zahrnují úvod, předznamenání a předchůdce křesťanského mnišství v židovství, jako jsou Starý zákon, apokryfy, esejci a therapeuti. Dále se zaměřuje na novozákonní a apokryfní prameny, včetně postav jako Jan Křtitel a Ježíš. Zkoumá také předchůdce mnišského ideálu v křesťanské tradici, včetně Pseudoklémentinských spisů a významných teologů jako Tertullianus a Órigenés. Kniha se dotýká historického vzniku mnišství, přičemž se věnuje osobnostem jako Athanasios, Antonín a Pachómios, a zmiňuje pouštní otce a další významné postavy jako Jan Cassianus a Basileios Veliký. Dále se zabývá Grégoriem Teologem a Grégoriem z Nyssy. Jako kompendium obsahuje seznam zkratek, detailní bibliografii a rejstříky, což z ní činí cenný zdroj pro studium mnišství.

Kniha přináší biografický a spirituální portrét jednoho z výrazných žáků otce Josefa Hesychasty, který spolu s ním byl roku 2020 pravoslavnou církví kanonizován. Papa Efrém (1912–1998) žil od roku 1933 celý svůj aktivní život mezi skalami Katunakie na jižním cípu hory Athos. Ve škole starce Josefa si osvojil hesychastický způsob života, stal se mistrem noetické modlitby srdce a typem autentického mnišství. Kromě životopisných informací kniha přináší také podstatné myšlenky z jeho duchovního odkazu. Jsou čerpány z jeho promluv, které pronášel k mnichům, ze svědectví jeho žáků a textů, jež zanechal. K podstatným rysům jeho odkazu patří bezesporu vlastní protrpěná zkušenost poslušnosti a vztahu starce a jeho žáka, kterou předává nastupujícím generacím mnichů a mnišek, ale jistě i dalším. Kniha dále obsahuje výbor z dochovaných textů, dopisů a homilií. V doslovu se autor snaží dát do patristicko- spirituálního kontextu dvě zmíněná témata – poslušnost vůči starci a fenomén slz – a ukázat na aktuální význam starcovy zkušenosti.

Největší teologická a filosofická autorita raného křesťanství vypisuje v této slavné knize svůj pohnutý život, ideály a pády, duchovní zrání a znovuzrození.

Učebnice má, kromě předání základní sumy vědomostí, především inspirovat, podněcovat k formulování vlastních názorů být podkladem pro tvořivý dialog. Na závěr je připojen seznam doporučené literatury. Učebnice pro střední školy, schválená MŠMT ČR na dobu 6 let, přináší klasické základy filosofie a etiky.

Průhled životem od prostých začátků přes sociální i vzdělávací aktivity františkánského kněze přes originální zrání duchovní zkušenosti v komunistických vězeních po sklízení plodů této zkušenosti v letech 60. až 90. Průhled dílem je svým způsobem heuristickou prací, neboť většina děl vydaných je nedostupná a ostatní témata jsou čerpána z nepřeberné bohatosti strojopisných a fonetických záznamu. Hlavním tématem Urbanova díla je duchovní život a jeho zkušenost v proudu dnešní doby, zkušenost Boha v každodenním životě člověka, lidstva, vesmíru. Kniha je založena především na autentických textech Urbanových a jeho autobiografických zápiscích.

Monografie nabízí zevrubné seznámení s životem Josefa Zvěřiny v letech 1913–1967, předkládá celoživotní bibliografii jeho publikovaných prací (včetně samizdatu) a rukopisných, resp. strojopisných materiálů, a poskytuje diachronní analýzu tohoto materiálu. První dva aspekty, třebas relativně samostatné hodnoty, slouží aspektu třetímu: biografická a bibliografická studie plní propedeutickou funkci ve vztahu k uchopení Zvěřinovy reflexe. Dějiny osoby a jejího díla se tak stávají dějinami poznání, jímž žila. Právě výjimečná souvislost mezi Zvěřinovým životem a jeho reflexí je naznačena slovy „odvaha být církví“, jimiž on sám nazval jednu ze svých nejslavnějších studií a jež jsou vložena do názvu celé knihy. Napovídá se jimi, že Josef Zvěřina „byl církví“ zcela mimořádným způsobem a toto „bytí církví“ také reflektoval.