Alojz Lorenc Pořadí knih

Kniha rozhovorů Karola Lovaše s Alojzem Lorencem je unikátním svědectvím člověka, který jako reprezentant komunistické moci stál v listopadu 1989 v Československu u jejího konce. Příběh slovenského generála, který vstoupil do společných dějin Čechů a Slováků a ovlivnil je, oslovil Karola Lovaše ještě jako novináře. Po dvaceti letech se s Lorencem setkal již jako římskokatolický kněz a vysokoškolský pedagog, aby spolu opět rozmlouvali nejen o politice. Úvod ke knize napsal historik Michal Macháček. Bonusem je Post scriptum s Fedorem Gálem.

Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku (do roku 1988) generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu (Ústřední orgán šifrové služby státu) a Technickou správu (vývoj zpravodajské techniky). Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase Mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. Teprve v roce 2002 byl Lorenc odsouzen k patnácti měsícům odnětí svobody podmíněně. Lorenc odmítl, že by překročil své pravomoci. Po roce 1990 se Alojz Lorenc zabýval komerční poradenskou činností v oboru IT bezpečnosti. Později několik let pracoval jako ředitel firemních rizik pro investiční skupinu Penta.