Gerardus van der Leeuw byl nizozemský historik a filozof náboženství, jehož dílo se proslavilo aplikací filozofické fenomenologie na studium náboženství. Jeho přístup spočíval v hlubokém zkoumání podstaty a projevů náboženských jevů, což čtenářům odhalilo nové perspektivy. Jeho práce nabízí pronikavý vhled do univerzálních aspektů víry a náboženských tradic napříč kulturami. Čtenáři ocení jeho metodologickou preciznost a filozofickou hloubku, která nadále inspiruje v oblasti religionistiky.
Obecný úvod do fenomenologického a historického studia náboženství z pera klasika moderní religionistiky určený pro široké publikum. Jednotlivé kapitoly knihy pojednávají o vztahu posvátného a profánního na rovině prostoru, času, přírody a lidského života.
Exploring the concepts of divine interaction, the author distinguishes between horizontal paths to God and the vertical paths that connect humanity to the divine. The text emphasizes that when God reveals Himself, it transcends conventional communication, manifesting as proclamation rather than intelligible speech. This unique perspective challenges traditional theological discourse and invites deeper contemplation of the nature of divine revelation and its implications for understanding faith.