Květa Legátová Knihy

Novela Jozova Hanule uzavírá želarský cyklus Květy Legátové, autorky která v roce 2001 vtrhla na českou literární scénu jako meteor. Postavy této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět titíž obyvatelé Želar, které čtenáři znají již z předchozí autorčiny knížky. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, která se v zapadlé horské vesnici ukrývá před nacistickým pronásledováním, a která zde nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému kováři.

Želary jsou ucelený cyklus osmi povídek, který je navzájem propojený jednotlivými hlavními postavami. Poprvé vyšly roku roku 2001 v nakladatelství Paseka a o rok později obdržely Státní cenu za literaturu. Děj jednotlivých povídek popisuje osudy obyvatel fiktivní stejnojmenné zapadlé horské vesnice nacházející se v Beskydech na moravsko-slovenském pomezí a jejich bídu v období první republiky. Většina postav se následně objevuje v pozdějším autorčině opusu (vydaném v Pasece o rok později), v knize Jozova Hanule, která ovšem byla zfilmována pod názvem Želary, čímž byl odstartován zmatek, trvající dodnes. Dokonce i ministerstvo kultury ČR při nedávném autorčině umrtí na svém webu chybně uvedlo, že film Želary je filmovou verzí stejnojmenného románu.... celý text

Krátký příběh z prázdninového tábora je napsán v dopisech.

Osm dialogů, jak je autorka sama nazývá, vznikalo v průběhu celé druhé poloviny dvacátého století. Dialogy představují autorku jako vášnivou diskutérku, která má na věci jasný názor: Svým nosem se dotýkáme zrcadla, v němž se odráží naše lidské slabosti, pochybnosti, touhy a pokrytectví. Předmluva Ludvík Kundera, fotografie na obálce Miro Švolík. V knize jsou texty z původních rukopisných verzí (v závorce rok vzniku), kromě dvou výjimek byly všechny tyto texty odvysílány jako rozhlasové hry: • Sestra (kolem r. 1949) • Ta vteřina (kolem r. 1944) • Pro každého nebe (1990-91, cena Prix Bohemia) • Superkočka (1993) • Třetí planeta (kolem r. 1952) • Zajatec (1968) • Triumf Razumova (kolem r. 1962) • Ostrov slušných lidí (1993)... celý text

Další kniha významné současné české autorky (např. Želary, Jozova Hanule) obsahuje devět „dialogů“, které Květa Legátová napsala pro rozhlas. Zahrnuje nejstarší autorčiny texty Olga Jeglovičová a Splněná přání, ale i znamenité rozhlasové detektivní povídky Červená náušnice nebo Klíček. Kniha navazuje na edice autorčiných rozhlasových her Pro každého nebe (Labyrint, 2003) a Posedlá a jiné hry (Paseka, 2004).

Povídková kniha české autorky, v níž je hlavním hrdinou poručík Ryška. Čtyři povídky z českého maloměsta, ve kterých autorka popisuje strastiplnou cestu poručíka Ryšky za spravedlností. V první povídce čelí hlavní hrdina prapodivné rodině, paní Koukalová neváhá volat na policejní stanici kvůli odcizenému norkovému kožichu. Že je milý norek pouze zástěrkou vážnějších přečinů, pochopí Ryška velmi rychle. I v dalších příbězích si mladý a bystrý poručík poradí se zdánlivě běžnými případy.... celý text

Osm dialogů, jak své dramatické texty nazývá Květa Legátová, zařazených do svazku Posedlá a jiné hry vznikalo v dlouhém rozmezí zhruba čtyřiceti let počínajícím druhou světovou válkou. Jejich časové zařazení je obtížné, neboť nejsou datovány, doba jejich inscenace je často desetiletí vzdálena od jejich napsání a autorka sama si nikdy nevedla žádný archiv. Přesto však vytvářejí jednotný celek spojený moderní poetikou, situacemi s absurdními rysy a autorčiným kritickým dialogem s dogmatickým myšlením.... celý text

Je to téměř neuvěřitelný příběh. Autorka objevená až ve svých více než osmdesáti letech se takřka přes noc stává jednou z nejúspěšnějších a nejpřekládanějších českých spisovatelek. Za povídkový soubor Želary získává Státní cenu za literaturu a podle novely Jozova Hanule je natočen veleúspěšný film, který je nominován na Oskara. Kdo však je Květa Legátová (vlastním jménem Věra Hofmanová)? Jaké byly její osudy předtím, než se stala slavnou? Co dnes prožívá a o čem přemýšlí? Více než rok chodívala o několik generací mladší novinářka Dora Kaprálová na kus řeči ke Květě Legátové a nahrály spolu desítky hodin poutavého vyprávění o autorčině dětství, válce, učitelských štacích na Valašsku, literatuře a také zvířatech, která ji provázejí celým životem. Během té doby se staly přítelkyněmi a Dora Kaprálová tak mohla poznat skutečnou Věru Hofmanovou: „Tahle spisovatelka, dramatička, učitelka, ochránkyně zvířat je jako skála, jako Lucka Vojničková ze Želar, jako Květa Legátová, jako žena, která je někdy třeskutě vtipná, aby nebyla vzteklá. Která občas mentoruje, protože svět musí mít pevný řád. Která je silná jednoduše proto, aby nepropadala slabosti. Aby se svět nerozsypal jako to zrní, co jako malá tak ráda sypala svým milovaným slepicím v rodném Podolí.“

Třiadvacet malých povídek, v nichž autorka s nevtíravým humorem probírá odvrácenou stranu mnohých příběhů, pohádek či legend. Hloupý Honza, Popelka, Káča, Ježibaba, Drak a mnohé další roztodivné postavy se nám představují v novém a překvapivém světle autorčiny fantazie, podložené letitou životní zkušeností. Další setkání s úspěšnou prozaičkou tentokrát nad drobnými vtipnými hříčkami, prosluněnými její shovívavou lidskostí; setkání velmi příjemné.