Ludvík Losos Knihy

V této knize najde čtenář především přehled metod a materiálů, užívaných od starověku v technikách malby. Spolu s obsáhlým historickým výkladem, zabývajícím se různými druhy malby - pastelem, akvarelem, kvaší, temperou, olejomalbou, enkaustikou, freskou, technikou al secco a sgrafitem - popisuje autor materiály a nástroje, které jsou k jejich tvorbě nezbytné: barvy, podklady a podložky, štětce, palety a další pomůcky. Rozličné rady, návody a recepty jsou výsledkem dlouhé zkušenosti a praxe, prověřené staletími. Autor pamatuje i na moderní techniky. Seznamuje s malbou organokřemičitými pojidly, syntetickými emaily a nitrosmalty, disperzními a epoxiolejovými barvami. V neposlední řadě upozorňuje na tzv. zvláštní techniky - štukolustro, eludorickou techniku, podmalbu na skle, podmalbu čínskou technikou, bizmutovou malbu, techniku eglomisé.

Kniha doprovázená značným množstvím dobového obrazového materiálu pojednává dějiny společnosti Ústecko-teplické dráhy od jejího počátku až do zestátnění.

Výjimečná publikace o uměleckém sklenářství přináší po dlouhých letech na český trh detailní informace o technice i kráse tohoto oboru. Téma autor zpracovává komplexně, tak aby vynikla krása tohoto dekorativního řemesla i jeho technická stránka. Hlavním přínosem knihy je důraz na řemeslné zpracování vitráží v minulosti i současnosti a na opravy a restaurování historických vitrají. Knihu jistě přivítají a ocení zájemci o rukodělná řemesla i profesionální umělečtí sklenáři.

Průřez dílem Jiřího Boudy přináší výběr od drobné, příležitostné grafiky až po grafické listy s dopravní tématikou. Malířovi příjemné, v naší přetechnizované době, lyricky až nostalgicky laděné grafiky z cest, Ex libris, plakáty a obrázky fascinují svou výpovědí o době dávno zašlé slávy světa parních lokomotiv, malebných nádraží, starých tramvají, aut, letadel a lodí.Motivy z cest, i Prahy vypovídají ve zlomcích jeho díla o našem životě před 50 až 60 lety.

Společnost JLV se již 60 let stará o chuťové buňky cestujících v jídelních vozech, především na hlavních dálkových linkách směřujících do Německa, Rakouska či Maďarska. Právě u příležitosti tohoto jubilea se zrodil nápad sepsat historii stravování a ubytovacích služeb ve vlacích. Publikace "Gastronomie na kolejích" přináší na 272 stranách desítky dobových fotografií, popisy jídelních, lůžkových a salonních vozů, ale také jídelní lístky nebo jízdní doklady ze soukromých sbírek.

Změna způsobu dopravy, ztráta trhů, případně válečný konflikt může ze dne na den proměnit kvetoucí investici v hromadu šrotu a prázdné budovy v továrny duchů. Opuštěné železnice – vagony, lokomotivy, nádraží, točny, dílny i mosty – najdeme napříč kontinenty včetně Česka. Ponořte se spolu s námi do těchto tajemných míst. Mnoho věcí, včetně těch velkých, se mohou vlivem okolností stát zcela zapomenutými. V „Opuštěných železnicích“ jich čtenář uvidí mnoho, nejvíce z Evropy a Asie, dále pak ze Severní a Jižní Ameriky, Afriky a Blízkého východu, a také z Austrálie a Nového Zélandu. Jde o lokomotivy a vagony, nádražní budovy, někdy i celé trati, které roky sloužily a téměř ze dne na den ztratily svůj účel. K těmto situacím dochází u železnice poměrně často. Takové „nepotřebné věci“ jsou v lepším případě ošetřeny proti korozi, v tom horším ponechány bez ochrany pod širým nebem a postupně se jich zmocňuje příroda. Nikdo a nic je nechrání před rzí, mechem, náletovými rostlinami, hrajícími se dětmi, vandaly a zloději šrotu. I u nás se podobných příkladů najde mnoho, pár zajímavých jsme do knihy zařadili. Jedním z nich je chátrající budova nádraží Vyšehrad v Praze, které sice bylo prohlášeno za nemovitou kulturní památku, ale současný vlastník nechává budovu chátrat. Dalším příkladem je nádraží Praha-Bubny, kde se v současnosti buduje dvojkolejná trať z Kladna do Prahy, a kde byly dílny s kapacitou pro 140 vagonů zdemolovány a vlastník pozemku zde plánuje novou výstavbu. Podobný osud má bývalé nádraží Duchcov, kde došlo k přeložení původní trati a stará budova nádraží byla stržena. Více prozrazovat nechceme, tajemství opuštěných železnic poodhalí tato výpravná publikace.

Historie železniční trati v dokumentech a dobových fotografiích, vázaná reprezentativní publikace s barevným přebalem, 120 stran velkého formátu, 164 vyobrazení

Malíř a grafik Jiří Bouda (* 1934, † 2015) byl výjimečnou osobností českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století. Z obecného trendu vývoje moderního českého umění se svým zdánlivě konzervativním vyjadřováním vymykal, přesto si však v něm našel díky charakteru své tvorby významné a nezaměnitelné místo. Původně krajinář prostřednictvím své lásky k železnici objevil specifický fenomén železničního prostředí – železniční krajinu, kterou dokázal vyjádřit s osobitou poezií. Současně však vědomě navazoval na odkazy malířů – vedutistů 18. a 19. století a snažil se zachytit tvář českých měst a míst. Zobrazoval je svým působivým poetickým pohledem, přesto však s přesností kronikáře či dokumentátora jako jeho malířští předchůdci. Činil tak nejen prostřednictvím volných grafických listů, ale také v drobné grafice, především ve formě ex libris, ve které se zařadil jak počtem, tak i kvalitou k předním mezinárodně uznávaným tvůrcům. Jeho výraznou předností bylo suverénní ovládnutí všech grafických technik, zejména však barevné litografie, ve které se dokázal přiblížit výrazu klasické malby. Rozsah jeho tvorby, její rozmanitost a samozřejmě i nevšední osobnost umělce se snaží tato kniha zachytit a přiblížit čtenáři.

Na našem současném trhu ojedinělá publikace, přinášející zevrubnou informaci o štukatérském oboru, jehož největší rozkvět byl v českých zemích v 18. století. Nicméně toto pozoruhodné umělecké řemeslo přežilo až do současnosti a jeho mistři se dnes uplatňují při restaurování památek, dekoraci interiérů, ale i při realizaci výtvarných děl. Autoři se zevrubně věnují používaným historickým i současným materiálům a technologiím.V dalších kapitolách jsou podrobně popisovány jednotlivé techniky, ilustrované přehlednými kresbami a fotografiemi pracovních postupů. Kniha se zabývá i dnes málo známým speciálním technikám, jako je scagliola, umělé mramory, štukolustro apod.Závěrečná kapitola je pak věnována povrchovým úpravám. Kniha je určena širokému okruhu těch, kteří ve své činnosti přicházejí s touto technikou do styku, především pracovníkům památkové péče, studentům výtvarných škol, architektům a pracovníkům stavebních profesí.