Leoš Šimánek Knihy

Rok na dobrodružné cestě jachtami napříč Tichomořím. Plachtění Jižním Pacifikem dnes již zevšednělo, ale přesto jen málokterý jachtař může tvrdit, že ho doopravdy zná. Leoš Šimánek navštívil během svého putování po Tichomoří ty nejzapomenutější ostrůvky, doslova na konci světa. Touha po dobrodružství a objevitelský duch jej zavedly k ostrovanům Polynésie a Melanésie, žijícím stranou našeho hektického světa, kde našel poslední ráj na naší planetě. Plul s jachtaři od souostroví k souostroví a pokaždé se snažil uniknout z dosahu měst, přístavů a vyhlášených turistických míst. Plavil se na nákladních lodích i na katamaranech domorodců, trávil týdny a měsíce s místními obyvateli, kteří tam dosud žijí tradičním způsobem a zachováváají si původní kulturu i obyčeje.... celý text

Stavba srubu u jezera Clark a plavba po řekách na Aljašku. LEOŠ ŠIMÁNEK se po své první cestě kolem světa a plavbě na člunech divočinou severní Kanady rozhodl pokračovat v cestování a objevování nového, neznámého. V osmnáctém století hledala celá řada průkopníků takzvanou Northwest Passage – Cestu na Severozápad, po řekách a jezerech napříč Amerikou. Věhlasný objevitel Sir Alexander Mackenzie a jeho posádka jako první dopluli na kánoích od Atlantiku do Tichého oceánu. Leoš Šimánek však na kanadském Severu objevil mnohem kratší cestu přes hory, které byly po Mackenzie pojmenovány. Za nimi se pak jeho novodobá expedice dostala do povodí Pacifiku a mohla pokračovat dál do Beringova průlivu. V této knize nové řady autor popisuje stavbu srubu u jezera Clark v horách Mackenzie, kde členové expedice přezimovali. Poté líčí velmi obtížnou plavbu po řekách napříč horami z Kanady na Aljašku. Na spodním toku zamrzající řeky Yukon nabrala Šimánkova Cesta na Severozápad zcela nečekaný a extrémně dramatický spád. Vytoužený cíl musel oželet a místo něj nastal jen boj o přežití… Vyprávění doplňují převážně zatím nezveřejněné fotografie.

Podtitul: Barevný svět tropů­. Tichomoří je sen snad každého. Hornaté vulkanické ostrovy s bujnou vegetací, ploché korálové atoly s oslnivě bílými plážemi a tyrkysovými lagunami. Daleko od přístavů a turistických středisek zůstává země a lidé původní, nezměnění. Tam přežívá jak kultura Polynésanů a Melanésanů, tak i staré obyčeje a zvyky. V Irian Jaya „Západní Nové Guineji” žijí dokonce domorodci jako za doby kamenné, neovlivněni civilizací. Cesta k nim se však nedá objednat v cestovní kanceláři, tu je nutné si najít na vlastní pěst a je spojena s nesčetnými útrapami. Leoše Šimánka hnala jeho objevitelská vášeň a touha po dobrodružství až do těch nejodlehlejších koutů jižního Pacifiku. Mezi souostrovími cestoval na jachtách, kde pracoval jako kuchař nebo kormidelník. Dál pak pokračoval s domorodci na tradičních plavidlech a tak se dostal tam, kam se podíval jen málokdo. Zůstával u nich týdny i měsíce, bydlel s nimi pod jednou střechou, pomáhal jim při práci a chodil s nimi na lov či rybařit. Byl přijat do jejich kruhu, žil jejich životem a pozoroval, jak tito lidi umějí být nesmírně šťastní. Na málokteré ze svých cest zažil Leoš Šimánek tolik dobrodružství a neobvyklých zážitků, jako na této jeho druhé plavbě jachtami napříč jižním Pacifikem.

Leoš Šimánek se po prvních cestách pustí na další dobrodružství. Podařilo se mu uskutečnit své neobvyklé cestovatelské plány a dostat se do míst, kam zavítal jen málokdo. Rozhodl se vyhýbat běžným turistickým trasám a stopem projet celým americkým kontinentem až na jeho nejjižnější cíp. Některé úseky urazil pěšky, jako "hobo" na nákladních vlacích, s loděmi pašeráků, plul i v kánoi vydlabané z kmene stromu. Delší dobu žil mezi přátelskými indiány a měl tak možnost dobře poznat jejich kulturu a obyčeje. V této knize autor popisuje své zážitky z dvouletého putování Severní a Jižní Amerikou. Dále pak plavbu Tichým oceáněm až na Západní Novou Guineu, která trvala celý další rok. Kniha je třetí z jeho autobiografické trilogie. Uvnitř nalezneme 130 barevných fotografií a 4 mapy.

Podtitul: Rok na dobrodružné cestě k Severnímu ledovému oceánu. Čtyři mladí muži vyměnili pohodlí města za tvrdý život pionýrů a vydali se stezkou dobrodružství napříč divočinou severní Kanady. V panenské přírodě, vybaveni jen základními věcmi, se museli poprat o život s peřejemi, slézali skalní stěny, zakopávali o stovky koster... nebezpečí číhalo na každém kroku. Setkali se s Indiány i Eskymáky, získali mnoho přátel a přivezli si nezapomenutelné zážitky.

Podtitul: Na nafukovacích člunech z Kanady na Aljašku. Leoš Šimánek navazuje v této knize na bestseller ediční řady „Cesty za dobrodružstvím” KANADA ALJAŠKA: Dobrodružství v divočině. Je pokračováním zatim nenejobvyklejší výpravy svého druhu v historii. Členům expedice se na nafukovacích člunech podařilo zvládnout pobřežní vody geograficky unikátní části sverního Pacifiku. Další dvě letní období byla zapotřební na překonání této nepředstavitelně dlouhé trasy, podél Coast Moutains – ledovcových velehor až ke Chugach Mountains, do nejkrásnějšího zálivu Aljašky – Prince William Sound. Leoš Šimánek vyrazil opět se svojí manželkou, synem a dcerou, doprovázen dvěma přáteli. Předtím, než nastartovali motory nafukovacích člunů, se rozhodli zdolat zatím neslezenou třiapůltisícovku Mount Queen Bess, která se jako královna tyčí nad celou řadou dalších horských velikánů. Po zdařilém prvovýstupu vyrazili již všichni společně severozápadním směrem, kde projížděli panenskou přímořskou divočinou s její neobyčejnou faunou a flórou, která nemá obdoby nikde jinde na světě.

Podtitul: Pěšky a na koních od Mexika do Kanady­­­. Pacific Crest Trail – pacifická hřebenovka – se jmenuje koňská stezka vedoucí od mexické hranice na kanadskou. Pro toho, kdo s ní kdy přišel do styku, zůstává zajisté nezapomenutelným zážitkem! Stezka začíná na vyprahlých kopcích jižní Kalifornie, pokračuje do hor Sierry Nevady, kde vede jak po rozlehlých loukách, tak divokými lesy, mezi gigantickými stromy i holými, rozeklanými horskými štíty, stoupá až do věčného sněhu a ledu tamních čtyřapůltisícimetrových velikánů. Sleduje křišťálově čisté potoky vytékající ze smaragdově zelených horských jezer plných pstruhů. Není snad dne, aby na ní člověk nenarazil na divoká zvířata, srnami počínaje a černými či hnědými medvědy konče. A když se nahoře v horách potkají lidé, tak jsou přátelští a pohostinní. Čím víc k severu jsou hory dominantnější. Na sta kilometrů jsou ty sopečného původu viditelné, některé z nich jsou jestě aktivní sopky i přesto, že mají ledovci pokryté vrcholky. Po čtyřech tisících kilometrů putování přichází ve státě Washington, v pohoří Severních Kaskád, to nejkrásnější: neprostou divočinou se dorazí do Kanady mezi třítisícovkami – těžko popsatelnými, fascinujícími, neskutečnými…

Podtitul: Život v divočině. Mnozí sníme o životě v divočině. Autorům této knihy se podařilo sen uskutečnit. Vrátili se zpět k přírodě, k jednoduchému životu a sobě samým. Vzdali se zajištěné existence, pohodlí a vyměnili je za samotu hor. Prostřednictvím krásných barevných fotografií a poutavého textu Leoše Šimánka s ním můžeme tuto pouť podniknout i my. Budeme obdivovat krásu kraje, sílu přírody, ale poznáme také, že nezbytným předpokladem pro přežití v divočině severní Kanady nejsou jen fyzické síly a dobrá kondice, ale i psychická výdrž a vůle.

Podtitul: Dobrodružství v divočině­­­. Leoše Šimánka, jeho ženu, syna a dva kamarády tentokrát zlákala k novým dobrodružstvím divočina amerického severozápadu . Nikdo před nimi se doposud neodvážil zdolat na gumových člunech vody Pazifiku podél pobřeží Kanady a Aljašky. Celé léto trvala tato neobvyklá expedice. Po týdny bojovali její členové s divokými peřejemi řeky Stikine v severní části Britské Kolumbie a od plavby v pobřežních vodách Aljašky je neodradily ani bouře a vychřice. Krása tamní přírody předčila všechna jejich očekávání. Prozloumávali množství fjordů zaříznutých hluboko do vnitrozemí, viděli lamající se ledovce, zdolávali doposud neslezené horské štíty, pozorovali tuleně na ledových krách či medvědy lovící lososy. Po celé dny potkávali na moři nejen plejtváky, vyskaující vysoko z vody, ale i kosatky, kterým místní obyvatelé říkají zabijáci. Pro Leoše Šimánka to byla na zážitky nejbohatější výprava, jakou kdy v Severní Americe podnikl.

Půl roku na doborodružné cestě od Karpat až k Bajkalu, hledání přirozeného způsobu života a nedotčené přírody.Leoš Šimánek uskutečnil to, co se podařilo jen málokomu.Procestoval celý Sovětský Svaz od západu na východ podél jeho jižní hranice.Tato kniha je objektivní a zároveň kritická, je nabitá akcí a zcela nečekanými dobrodružstvími, která nikde jinde na světě nelze zažít.

Podtitul: Zimní putování po ostrovech přírodních superlativů. Jen málokdo zná nejkrásnější kout naší planety se sytě modrým mořem, stále zeleným pobřežím a s čerstvě zasněženými vrcholky hor! Leoš Šimánek je známý tím, že rád dělá neobvyklé věci. Vzdát se kýženě očekávaného léta a vydat se zpět do zimy? Stěží by to někdo udělal! On však věděl, do čeho jde. Věděl, že jej a jeho rodinu očekává zajímavý svět, a o to víc v zimě. Leoš s manželkou Lenkou, osmnáctiletým synem Jakubem a o sedm let mladší dcerou Veronikou vyrazil opět na dlouhou cestu, tentokráte do Aotearoa – země dlouhého bílého mraku, jak nazývají Maorové, původní obyvatelé Nového Zélandu, své ostrovy. Skoro tři měsíce důkladně poznávali Šimánkovi novozélandské souostroví nacházející se mezi rovníkem a jižním pólem. V délce šestnácti set kilometrů se od severu k jihu řadí celý kaleidoskop geografických zajímavostí začínající u písečných pláží s palmami, také v zimě kvetoucími ibišky, kolem gigantických kuželů sopek, gejzírů, barevných vulkanických jezírek s vařící se vodou či bublajícím blátem, podél blankytně modrých horských jezer, do velehor pokrytých ledovci. Ani tentokráte autor nefotografoval pouze přírodu, faunu a flóru, ale věnoval se svojí rodinou všemožným aktivitám. Vyráželi na koních, kánoích či kajacích, sjížděli na lyžích zasněžené vulkány nebo podnikali túry mezi ledovcovými velehorami.

Podtitul: Amerikou, Tichomořím do Asie. Chudí - ale šťastní. Jako protiklad to zní jen lidem z civilizovaného světa - ti totiž považují materiální blahobyt za nejdůležitější měřítko štěstí. Jinak je tomu u přírodních národů. Bída a štěstí přebývají u nich často pod jednou střechou. Na svých cestách po různých končinách světa se autor pokaždé znova přesvědčil, že nejšťastnější lidé, které potkal, žijí daleko od vší civilizace. Neznají pro nás tak nepostradatelné spotřební statky, nebo o ně neusilují. A jsou šťastní, i když chudí. Jejich nenáročnost nemůže být ovšem alibi pro to, aby byli ponecháni sami sobě, když je ohrožuje hlad, nemoci nebo přírodní katastrofy.Čas nehraje při cestách Leoše Šimánka žádnou roli. Jen tak se mu totiž daří nacházet nejodlehlejší kouty na kontinentech, kde i na konci dvacátého století má domorodé obyvatelstvo minimální nebo vůbec žádný kontakt s vnějším světem. Je soběstačné, žije uprostřed přírody - s ní i z ní. Šimánek byl vždy znova dojat otevřeností a pohostinností právě těchto lidí, počínaje Eskymáky v Kanadě, indiány v Severní i Jižní Americe, přes Polynésany a Melanésany v jižních mořích, Papuánce na Nové Guineji nebo domorodce v Irianu-Jaya, až po obyvatele odlehlých krajů evropské i asijské části ruské veleříše. Jakkoli rozdílné jsou národy i kmeny, které autor představuje slovem i obrazem, jedno mají společné: Jsou chudí, pozemský majetek skoro neznají, jsou však šťastní!

Kniha zážitků z dvouleté dobrodružné cesty Leoše Šimáčka, českého cestovatele, fotografa a spisovatele. Tentokrát Amerikou od severu k jihu. Kniha začíná líčením traperského způsobu života v Kanadské divočině na Yukonu v zimních měsících. Pobyt v panenské divočině končí a Šimánek se přesouvá na ranč v divokých kalifornských horách. Stopem projíždí půlku Ameriky. Žije mimo civilizaci v zapomenutých končinách hor Sierra Madre a setkává se s příslušníky různých indiánských kmenů. Cesta pokračuje napříč Kolumbií, oklikou přes Galapágy, k jihu. Vystoupá za obyvateli horských výšin Cordillery Blanca v Peru a přes jezera v argentiské Patagonii dorazí až k nejjižnějšímu výběžku jihoamerického kontinentu ve východní části Ohňové země. Čtivý cestopis obsahuje příběhy a popisuje setkání s lidmi v neznámých a zapadlých koutech světa.

Leoš Šimánek navazuje v této knize na své dva bestsellery: KANADA - život v divočině a NA KANADSKÉM SEVERU - Zpátky do divočiny. Po několika letech strávil autor se svojí manželkou, jedenáctiletým synem a čtyřletou dcerou celé léto ve svém kanadském domově. Srub, do kterého se čas od času vracejí, postavil Leoš Šimánek v absolutní divočině vzdálené přes dvě stě kilometrů od nejbližší civilizace. Živí se částečně ze zásob, které si přivážejí s sebou hydroplánem, ale hlavně z toho, co si sami vypěstují a naloví. Autorovu rodinu život v divočině stmeluje a upevňuje. Syn a dcera se naučili celé řadě věcí, se kterými by se nikde jinde nesetkali. Z knihy vyzařuje láska k přírodě a l prostému způsobu života, který může člověka naplňovat neskonalým štěstím!

Podtitul: Křížem krážem - zimní putování po červeném kontinentu. Austrálie je sice tím nejmenším kontinentem, ale zároveň i ohromně velikou zemí! Je zemí úžasných protikladů s nepředstavitelným množstvím přírodních krás. Na jihu se od moře zdvihají vysoké hory – v zimě pokryté sněhem, v severní části se do nekonečna táhne tropické pobřeží s kokosovými palmami a korálovými útesy. Jsou zde rozlehlé lesy s obrovitými stromy i oblasti s nedozírnou pouští. Fascinující hluboké kaňony s bizardními skalními formacemi. Leoš Šimánek s manželkou, synem a dcerou procestoval během třech měsíců Austrálii do těch nejzazších koutů. Bez vlastního vozidla by však cesta nebyla dobře myslitelná. Po zkušenostech z Nového Zélandu si zapůjčili camper – obytný vůz, tím nebyli nuceni den co den hledat tábořiště pro stany a měli vždy po ruce výzbroj pro nejrůznější aktivity. Vyráželi na koních, horských kolech, kanoích či plachetnicích s potápěčskou technikou. Se sněžnicemi na nohou zdolali nejvyšší horu kontinentu a na lyžích pak sjížděli po jejích zasněžených svazích. Podnikli celou řadu pěších túr podél pobřeží, do kaňonů, k vodopádům a vylezli i na nejznámější skálu světa – na Ayers Rock (Uluru), tento ohromný rudý monolit uprostřed pouště. Pro Leoše Šimánka to nebyla první cesta k protinožcům, o to více byl překvapen, kolik dalších přírodních unikátů Země se mu při tomto putování podařilo poznat!

Podtitul: Zpátky do divočiny. Leoš Šimánek navazuje v této knize na svou nejprodávanější fotografickou publikaci Kanada: Život v divočině, kterou vydal s přítelem – kameramanem a spoluautorem – Čestmírem Šebestou. Celovečerní dokumentární film Život v divočině měl velký úspěch v celé německy mluvící Evropě. Po letech strávených v kanadských horách Mackenzie se autor do svého domova v divočině vrátil s novomanželkou Lenku a synem Jakubem. Skoro celý rok žili ve vlastnoručně postaveném srubu naprosto odloučeni od okolního světa, obklopeni horami a lesy – dvě stě kilometrů od nejbližšího lidského obydlí. Jejich jedinými sousedy byla divoká zvířata, se kterými nebylo jednoduché se sžít. Museli je však akceptovat a snažili se je tolerovat. Panenská severská příroda je obdarovala zážitky všeho druhu, jak překrásnými, tak i dramatickými. Po horkém létě s lesními požáry přišla krutá zima s teplotami, které sahaly až na padesát stupňů pod nulou. Se záludnostmi při pobytu v divočině měl Leoš Šimánek dlouholeté zkušenosti, které byly pro přežití v ní nezbytně nutné. Probouzející se jaro znamenalo pro Šimánkovi návrat do civilizace, aby mohli připravovat plánovanou expedici podél pobřeží Pacifiku na Aljašce.

Leoš Šimánek se stal díky Rusům cestovatelem a následovně i spisovatelem. Zní to sice paradoxně, ale je to tak! Kdyby v šedesátém osmém "bratrská armáda" nevtrhla do tehdejšího Československa, nikdy by republiku neopustil, dál by vystavoval stavební povolení na úřadě v Plané u Mariánských Lázní a těžko by se jako zasloužilý "ouřada" po víc než dvaceti letech, když se konečně otevřely hranice, vydal do světa.Po emigraci se nejdříve zdálo, že zůstane u své profese a zakotví jako stavitel v sousedním Německu. Jeho dobrodružná povaha a klukovské sny jej však vylákaly na kanadský Sever, odkud se pak vydal ve šlépějích svého idolu, spisovatele Jacka Londona dál do Oceánie. Poté úplně propadl cestovatelské vášni, která ho drží dodnes. Autor v této knize nové řady popisuje své zážitky z mládí, cestu na jachtách Tichomořím, plavbu na nafukovacích člunech a vlastnoručně vyrobenou plachetnici kanadskou divočinou až do Severního ledového oceánu. Vyprávění doplňují převážně zatím nezveřejněné fotografie.

Leoš Šimánek soustředil v knize Z Nového Zélandu přes Havaj do Austrálie své nejzajímavější zážitky ze zemí, jejichž břehy omývá Tichý oceán, a uvádí v ní doposud nepublikové fotografie. Nejdříve vyrazil s manželkou, synem a dcerou za přírodními krásami Nového Zélandu, o pár roků později na Havajské ostrovy a na závěr jejich vždy tříměsíční putování Oceánií přišla na řadu Austrálie. Šimánkovi si úmyslně vybírali pro cestování v těchto zemích neobvyklý čas, tamní zimní období. Zažívali tak nejen teplé počasí subtropického a tropického přímořského pobřeží, ale i zasněžené hory v zeměpisných polohách, kde by je jen málokdo očekával.

Leoš Šimánek na svých cestách již několikrát navštívil Havaj. Tentokráte si však pro toto souostroví udělal hodně času. S manželkou, synem a dcerou důkladně procestovali všech šest hlavních ostrovů, a to nejen v létě, nýbrž i v zimě. S ruksaky na zádech se vydali i do málo známých končin, do míst, kam se běžný turista, trávící na Hawaji svých pár týdnů dovolené, těžko dostane. Byli uchváceni překrásnými zátokami lemovanými kokosovými palmami s blankytně modrou či tyrkysově zelenou vodou, plážemi s pískem všech možných barev – od oslnivě bílého, zlatavě žlutého, cihlově červeného nebo zelenkavého až po černého jako uhel. Putovali podél pobřeží s příkrými horami porostlými bujnou vegetací, údolími, do kterých padají nesčetné vodopády, až k ústím řek a potoků, kde vysoké vlny útočí na pobřežní skaliska.

Podtitul: cesta na severozápad - na nafukovacích člunech a vlastnoručně vyrobené plachetnici severskou divočinou k Beringovu moři. Od objevení Ameriky nenechala představa dostat se po vodě z Atlantiku do Pacifiku lidstvu klid. Koncem 18. století přejel konečně skotský objevitel Sir Alexander Mackenzie se svou posádkou na kánoích severní část kontinentu. V jeho stopách vyrazili Leoš Šimánek s Čestmírem Šebestou a našli zcela novou „cestu na severozápad”. Jako prvým v historii se podařilo překonat na člunech pohoří Mackenzie, tvořící kontinentální rozvodí, které dělí vody Severního ledového oceánu od vod Pacifiku. Po řece Yukon pak pluli na vlastnoručně vyrobeném trimaránu. Loď tvořily tři nafukovací čluny spojejé dohromady. Pod plachtami se tak dostali z Kanady na Aljašku. Poté co Sever překvapivě brzy znovu opanovala zima a teploty klesly pod pětadvacet stupňů Celsia, začala řeka zamrzat. Tím byli Šimánek se Šebestou donuceni rozloučit se s představou ukončit cestu, jak plánovali, v Beringově průlivu. Nastala jediná starost – jak přežít… Stern – jeden z nejznámějších německých časopisů – vydal o této plavbě rozsáhlou reportáž pod titulem „Cesta do pekel”, čimž perfektně vystihl jejich situaci. Beze sporu byla tato expedice tou nejdobrodružnejší a nejobtížnější ze všech, kterou kdy absolvovali!

LEOŠ ŠIMÁNEK s manželkou Lenkou se již popáté vydal na chalupu do Orlických hor, aby tam bratrovi a švagrové líčili další zážitky z cest, a vznikl tak nový autobiografický cestopis. Po několik dní se pak ve vzpomínkách přenesli do divočiny Kanady a Aljašky. Členům expedice se tentokráte podařil čin, který doposud nemá obdoby. Na nafukovacích člunech obepluli pacifické pobřeží Severní Ameriky a urazili tak víc než tři a půl tisíce kilometrů. Kromě toho podnikli prvovýstup na ledovcovou horu Mount Queen Bess, druhou nejvyšší v pohoří Coast Mountains. Šimánkovi s dcerou a synem, doprovázeni dvěma přáteli, mohli po celá tři letní období obdivovat překrásnou přímořskou přírodu nedotčenou lidskou rukou, faunu a floru, jaká neexistuje nikde jinde na světě. Ve fjordech zařezávajících se do nebetyčných hor pokrytých ledovci mohli pozorovat množství divokých zvířat a medvědů, tuleňů, lvounů, kosatek i velryb keporkaků. Místní obyvatelé, pokud na nějaké vůbec narazili, byli velmi milí a pohostinní. Kniha je plná zcela neobvyklých zážitků, občas i dramatických, naštěstí vždy s dobrým koncem. Vyprávění doplňují převážně zatím nezveřejněné fotografie.

LEOŠ ŠIMÁNEK s manželkou Lenkou se již pošesté vydali na chalupu do Orlických hor, aby tam bratrovi a švagrové líčili další zážitky z cest a vznikl tak nový autobiografický cestopis. Po několik dní se pak ve vzpomínkách přenesli k protinožcům na druhou stranu naší země. Austrálie je sice malým kontinentem, ale zároveň i ohromně velkou zemí! Je zemí úžasných protikladů s nepředstavitelným množstvím přírodních krás. Na jihu se od moře zdvihají vysoké hory ‒ v zimě pokryté sněhem, v severní části se do nekonečna táhne tropické pobřeží s kokosovými palmami a korálovými útesy. Jsou zde rozsáhlé lesy s obrovitými stromy i oblasti s nedozírnou pouští. Ve vnitrozemí fascinují hluboké kaňony s množstvím vodopádů, bizarní skalní formace a v tak zvaném Rudém středu dominuje největší monolit světa. Šimánkovi během čtyř měsíců procestovali Austrálii kolem dokola a napříč. Jejich hlavním cílem bylo poznávat tamní krásnou a nesmírně rozmanitou přírodu. Na své cestě měli i celou řadu příležitostí poznat velmi milé a pohostinné místní obyvatele. Kniha je doslova nabita neobvyklými zážitky, které jsou dokumentovány mnoha, převážně zatím nezveřejněnými, fotografiemi.

Po řadě cestopisných knih si Leoš Šimánek, i v Čechách už dobře známý autor, tentokráte zvolil zcela jinou formu: dobrodružný román. Děj se odehrává, stejně jako ve většině jeho předchozích knih, v liduprázdné kanadské divočině. ISBN 978-80-239-1357-6 (dotisk)

LEOŠ ŠIMÁNEK s manželkou Lenkou se dohodli s bratrem a švagrovou, že se opět po roce setkají na chalupě v Orlických horách, aby jim tam líčili další zážitky z cest. Tentokráte přišlo na řadu tříměsíční putování po Novém Zélandu – několik dní si pak vyprávěli o jednom z nejhezčích koutů naší planety. Ostrovy dlouhého bílého mraku – tak Maorové, původní obyvatelé Nového Zélandu, svou zemi nazývají – navštíví každým rokem množství turistů, ale jen málokdo k protinožcům vyrazí v zimě. To Šimánkovi věděli, se synem a dcerou odcestovali v našich letních měsících a zažili tamní úžasnou přírodu ještě zajímavější. Geotermální oblasti na Severním ostrově byly v oblacích páry naprosto fascinující a čerstvě zasněžené velehory Jižního ostrova vypadaly ještě mohutněji.Leoš Šimánek s rodinou procestovali oba ostrovy doslova křížem krážem nejenom autem, nýbrž i pěšky, koňmo a v kanoi. Užili si perfektního lyžování na svazích mohutných vulkánů a v Jižních Alpách podnikli túru k nejvyšší hoře souostroví.

Leoš Šimánek dělá neobvyklé věci, které s sebou přinášejí i neobvyklá dobrodružství! Po sedmidílné řadě autobiografických cestopisů se rozhodl pokračovat stylem interview a sepsat svoji kompletní autobiografii. Tentokráte se Leoš s manželkou Lenkou nesetkal jako předtím jen s mladším bratrem a švagrovou na chalupě v Orlických horách. Pozval i svého staršího bratra s manželkou a sestru s chotěm na chalupu do Rtyně v Podkrkonoší, kterou jako zavedený penzion převzali po Lenčiných rodičích. Bylo dohodnuto, že pobudou tak dlouho, dokud jim Leoš nevylíčí své zážitky jak z dětství a mládí, tak i z následných cest a expedic po celém světě, které zprvu podnikal sám a později s celou rodinou. Když se po čtyřech dnech strávených na chalupě sourozenci loučili, přišel za Leošem jeho starší bratr a řekl: „Podivuhodné je, že jsi přežil všechno to, co jsi zažil!“ Z vyprávění se sourozenci Leoš Šimánek vybral pro tuto knihu své nejzajímavější zážitky, které jsou dokumentovány množstvím barevných fotografií.

Leoš Šimánek se po své úspěšné autobiografické trilogii pustil touto formou do popisování dalších zážitků z cest.Opět se na chalupě v Orlických horách setkal s bratrem a švagrovou, kde jim společně s manželkou líčil dobrodružství z dvouletého putování po koňské stezce Kalifornií, Oregonem a Washingtonem od mexické hranice až do Kanady.Pacifická hřebenová stezka vede z vyprahlých kopců na jihu do úchvatných velehor s rozeklanými štíty, mezi gigantickými sopkami pokrytými ledovci, hlubokými lesy, po rozlehlých loukách, podél průzračných potoků, vytékajících ze smaragdových horských jezer plných pstruhů. V horách žije bezpočet divokých zvířat včetně rysů, vlků, pum a medvědů. A pokud tam člověk náhodou narazí na místní obyvatele, tak ti jsou úžasně přátelští a pohostinní.První rok vyrazili Šimánkovi s devítiletým synem a druhý i s tříletou dcerkou. Pěšky a na koních urazili horami Sierra Nevada a Kaskádovým pohořím víc než čtyři tisíce kilometrů. Jejich cesta byla nabita zcela neobvyklými, často i dramatickými zážitky.

55 Phot., 1 Vorsatz- und 1 Nachsatzkarte 282 S.

Erlebnisbericht über eine einjährige Pazifik-Tramptour zwischen Honolulu und Neuseeland.