Architektonický prostor: Patnáct naučení o povaze lidského obydlí

Tato kniha zkoumá architekturu jako základní vztah k přírodě, nikoli jako autonomní jev. Zaměřuje se na podstatné vztahy, jako je prostor uvnitř domu ve vztahu k vnějšímu prostoru, forma zdi k vnitřnímu prostoru a velikost přímky či křivky k ploše a objemu. Všechny tyto aspekty jsou podřízeny hlavnímu pravidlu čísla, které domu propůjčuje jak materiální, tak duchovní hodnotu. Dom Hans van der Laan, benediktinský mnich a architekt, se narodil 29. prosince 1904 v Leydenu. Po onemocnění tuberkulózou v roce 1921 začal studovat architekturu na Technické vysoké škole v Delftu, ale brzy se připravil na řeholní život. V roce 1934 byl ordinován a jeho prvním architektonickým dílem bylo křídlo jeho domovského opatství. Po druhé světové válce spolupracoval se svým bratrem Nicem na návrzích sakrálních staveb, včetně kaple sv. Josefa v Helmondu. V roce 1956 obdržel zakázku na projekt kostela pro benediktinské opatství ve Vaalsu. V roce 1960 publikoval svou první teorii architektury – Le Nombre Plastique. V roce 1977 vydal knihu De architectonische ruimte, následovanou v roce 1985 dílem Het vormenspel der liturgie, které zkoumá vztah mezi liturgií a architekturou. Jeho posledním významným dílem je shrnutí jeho teoretického přístupu Nástroje řádu.