Totál Balkán

Na první pohled vypadá Kosovo jako nádrž, která se neustále plní, ale po deseti letech je voda sotva po kotníky. "Kam všechny ty prachy přišly?" rozčiluji se, zatímco kluci se smějí, jako bych řekla vtip, který nechápu. "Možná to narvali do ping-pongových turnajů!" chechtá se Radim. Kryštof mi věnuje konejšivej úsměv, a já se cítím jako primitiv, který věřil, že Země je placka. Cestou zpět do Mitra je tma, nefunguje proud, silnice jsou plné děr a okolí připomíná válečné zóny. Není voda, práce ani nic jiného, jen chaos a špína. Doma přendávám máslo z teplé lednice do chladnějšího mrazáku, abych ráno neměla kaši, a padám potmě na postel. Kladu si otázky: Dají se stamilióny rozkrást po stovkách? Jak se dělá demokratizace? Je možné se neztotožnit s hodnotami mezinárodních organizací? Proč vlají vlajky členských států tak vysoko? Mladá právnička se vydává do Kosova a zažívá šokující odpovědi na své otázky. Během roku prožije zdrcující i povznášející příběhy, udělá chyby a vykoná záslužnou práci, přičemž se stává černou ovcí mezinárodních misí a hrdinkou obyčejných lidí v Kosovu. Její glosy na adresu Organizace a kosovské společnosti často vyvolávají znepokojení.