Svět, ve kterém jsem žil

V našem prvním ročníku kadetky bylo asi deset Čechů, dva Poláci, dva Chorvati, jeden Ital, který tvrdil, že je Rakušan, a asi třicet Maďarů. Ostatní byli Němci, včetně hraběte a barona. Důstojníci dodržovali objektivitu, ale ve vlastních řadách jsme pociťovali nadřazenost Vídeňáků, kteří nás občas uráželi. Když jsme si stěžovali, hrozily tvrdé následky, a tak jsme na podobné invektivy reagovali pěstmi a později šavlemi. S časem však těchto incidentů ubývalo, protože jsme se stávali soudržnějším kolektivem. Pouta kamarádství byla natolik silná, že jsme si slibovali, že kdybychom se někdy setkali jako velitelé na opačných frontách, pokusíme se o rozumnou dohodu, než bychom si ublížili. Tato idea kamarádství převyšovala monarchii a národnost. Ani jsme netušili, jak blízko jsme se k této možnosti dostávali.