Stanislav Sousedík Knihy

Podtitul: Úvod do četby sv. Tomáše Akvinského Tato knížka vznikla na základě autorových zkušeností získaných na filosofické fakultě UK v Praze v letech 1990–1992: v její první části se S. Sousedík pokouší přístupnou formou objasnit některé základní termíny, myšlenkové postupy a nauková stanoviska, jejichž znalost je předběžnou podmínkou pro úspěšné studium děl T. Akvinského. Autor vykládá to, nač studující při četbě starých filosofických textů nejčastěji naráží, a osnovu výkladu vyvozuje z požadavku postupovat od snazšího k obtížnějšímu. V druhé části knížky jsou překlady vybraných ukázek z děl sv. Tomáše. Odpovídají věcně tomu, o čem pojednávají přednášky v předchozí části knihy. Jako poslední text je zařazen autorův nový překlad známého spisu O jsoucnu a bytnosti spolu s latinským originálem (De ente et essentia).

Syntéza Stanislava Sousedíka zachycuje vývoj filosofie v českých zemích od husitských válek do osvícenství. Předkládá její dějiny v souvislostech evropského myšlení i kulturních a politických dějin. Kniha je rozdělena na dvě části: Dobu předbělohorskou a Dobu pobělohorskou. První z nich začíná výkladem o pozdně středověké scholastice na převážně husitské universitě (tomismu, scotismu a lullismu). Pokračuje líčením české filosofie humanistické, která nabyla vzájemně odlišných podob za vlády Jiřího z Poděbrad, Jagellonců i Rudolfa II. Nevynechává ani počátky jezuitské scholastiky, židovské myšlenkové prostředí a politickou filosofii Jána Jessenia. Druhá část se zabývá velkými barokními mysliteli působícími v českých zemích; jsou to Rodrigo de Arriaga, Valerián Magni, Marek Marci z Kronlandu, Caramuel z Lobkovic, Karel Grobendoncq a lullista Kašpar Knittel. Nalezneme zde i kapitoly o barokním scotismu a "skeptickém fideismu" opata Jeronýma Hirnhaima. Následuje oddíl věnovaný osvícenským myslitelům a jejich soustavám, zejména wolffianismu.

V našem prvním ročníku kadetky bylo asi deset Čechů, dva Poláci, dva Chorvati, jeden Ital, který tvrdil, že je Rakušan, a asi třicet Maďarů. Ostatní byli Němci, včetně hraběte a barona. Důstojníci dodržovali objektivitu, ale ve vlastních řadách jsme pociťovali nadřazenost Vídeňáků, kteří nás občas uráželi. Když jsme si stěžovali, hrozily tvrdé následky, a tak jsme na podobné invektivy reagovali pěstmi a později šavlemi. S časem však těchto incidentů ubývalo, protože jsme se stávali soudržnějším kolektivem. Pouta kamarádství byla natolik silná, že jsme si slibovali, že kdybychom se někdy setkali jako velitelé na opačných frontách, pokusíme se o rozumnou dohodu, než bychom si ublížili. Tato idea kamarádství převyšovala monarchii a národnost. Ani jsme netušili, jak blízko jsme se k této možnosti dostávali.

V předkládané knize se autor částečně vrací k historické matérii. Usiluje zde o všeobecně srozumitelnou a přehlednou rekonstrukci Hegelovy filosofie náboženství, kterou současně zasazuje do širšího kontextu jeho filosofické soustavy.

Průřezový výbor studií českého filosofa a znalce středověkého a raně novověkého křes­ťanského myšlení prof. Stanislava Sousedíka (*1931). Výbor zahrnuje filosofické texty od roku 1965 až do současnosti, které jsou řazeny zčásti chronologicky, zčásti se však doplňují a prostupují také tematicky. Najdeme zde texty věnované např. Janu Husovi, J. A. Komenskému, T. G. Masarykovi, Z. Kalistovi, J. Patočkovi i dalším postavám a té­matům českých kulturních dějin. Společným rysem všech textů je vyhraněná motivace autorova uvažování, pro nějž je filosofie ve svých různých podobách vždy nástrojem jed­nak kritiky, jednak racionálního vyjasňování předpokladů jím vyznávané křesťanské víry. Výbor, který vychází u příležitosti autorových 80. narozenin, je doprovázen rozsáhlým autobiografickým náčrtem.

Monografie je věnována otázkám sémantiky singulárního predikativního výroku. Na základě aristotelských východisek koncipuje autor realistickou sémantickou teorii tohoto elementárního jazykového útvaru a stanoví její metafyzické, empirickým poznáním nepostižitelné předpoklady. Monografie je původním českým příspěvkem k takto vymezené problematice.

Příspěvek k diskusi o učení Jana Husa o současného českého historika filosofie.

Ohlas Descartových spisů v českých zemích je spojen především se jménem emauzského opata Jana Caramuela z Lobkovic. Napsal obsáhlé Připomínky ke karteziánským Meditacím , jejichž rukopis byl nedávno objeven a vydán v Itálii. Publikace obsahuje překlad vybraných částí Připomínek, Caramuelův životopis, komentář a úvahu o celkovém rázu recepce karteziánství v 17. století v našem prostředí.

Autor se ve své práci snaží o novou formulaci důkazu Boží existence založenou na empirickém světě, tedy kosmologického důkazu, a zkoumá otázky týkající se jeho významu v lidském životě a některé filosofické předpoklady. Kosmologický důkaz není nový; poprvé se objevuje u Platóna, dále se rozvíjí u Aristotela a ve středověké scholastice. V novověku mu dal jasnou podobu Leibniz, avšak brzy se objevili myslitelé jako David Hume a Immanuel Kant, kteří zpochybnili jeho platnost. S moderním rozvojem analytické filosofie se opět objevuje zájem o důkazy Boží existence, včetně kosmologického. Tento důkaz dnes reprezentuje oxfordský filosof Richard Swinburn. Práce se zaměřuje na metafyzickou metodu důkazů a pomocí pojmové analýzy přirozeného jazyka zkoumá základní rysy empirického jsoucna. Získané poznatky jsou pak deduktivně zpracovány, aby odpověděly na otázku „proč?“. Odpověď, k níž metafyzika dospívá, by měla být podle jejích vlastních principů odpovědí nikoli pravděpodobnou, ale jistou.