Gotický horor
Strach, co se line ze starých zdí. Rodinná tajemství a temná atmosféra viktoriánské gotiky.
Populární série
Vybrané recenze
Izolace, paranoia a podivní sousedé. Další folk horor Adama Nevilla opět skvěle pracuje s napětím, gradací a strachem z něčeho, co přesahuje lidské chápání a předává se z generace na generaci po dlouhá staletí. Oproti Rudé zemi ubylo násilností, teď rodině v novém domově znepříjemňuje život dvojice důchodců, kteří jsou čipernější, než se mohlo zdát. A zdánlivá idylka o životě na vesnici se novým majitelům domu, jehož předchozí vlastník se oběsil, začne rozpadat. Autor si opět pohrává se starodávnými rituály a magií, chvílemi se budete ptát, zda to vše není jen výplod choré mysli hlavního hrdiny, neboť v druhé polovině knihy se mu začne hroutit vztah s rodinou úměrně počtu nevysvětlitelných jevů, kterých je však svědkem pouze on. Nevill navíc skvěle využívá nedalekého lesa jako děsuplného místa obývaného prastarými silami, chvíle, kdy se příběh přesune „za plot“ patří k těm nejstrašidelnějším a nejzvrácenějším. A tahle knížka je jen dalším potvrzením faktu, že Nevill patří k nejzajímavějším autorům současného hororu.Milan Říský
Dobře vyprávěný napínavý příběh z domu u mokřadu z období kolem roku 1912 s přesahem do druhé pol. 20. stol. Ukazuje, jak v tomto období ženy neměly taková práva a možnosti jako dnes - v tom domě platí, co řekne muž/otec a majitel domu. Ale za mě to není horor. I tak jsem si čtení užil a kniha se četla dobře a rychle.Milan K.
Můří deníky nejsou kniha, ze které si sednete na zadek.. ale zároveň to rozhodně není žádný průšvih, který by si zasloužil zapomenout v nejtemnějším koutě knihovny. Čte se to vlastně docela dobře, hlavně díky atmosféře, kterou autorka zvládla opravdu povedeně. Ponurá, gotická, lehce dekadentní.. přesně ten typ prostředí, kde máte pocit, že by se něco mělo stát. A ideálně něco nepěkného. Velké plus má kniha za formu. Deníky mě baví skoro vždy a tady to funguje skvěle. Intimní tón, postupné odkrývání myšlenek, pocit, že čtete něco, co by možná mělo zůstat skryté.. tohle Rachel Klein zvládla dobře. Napětí buduje nenápadně, pomalu, bez laciných efektů. Čtenář tak má pocit, že se blíží něco zásadního. A tady přichází "ALE". Ten moment.. nepřišel. Nebo přišel tak tiše, že jsem si ho skoro nevšimla. Finále na mě zapůsobilo spíš dojmem, že se příběh prostě rozplynul. Upřímně? Po dočtení jsem měla lehce zmatený výraz a hlavou mi běželo: „Počkej.. to už je konec?" A to je za mě trochu problém. Přesto bych tuhle knihu úplně nezatracovala. Gotická atmosféra a dekadence jsou opravdu silné stránky a některé pasáže mají velmi příjemně znepokojivý nádech. Jen ten příběh jako celek mi bohužel nepřinesl uspokojivé rozuzlení a zůstal někde na půli cesty. Můří deníky nejsou špatné, jen nenaplnily očekávání. Kniha je v podstatě jako noční motýli. Chvíli vás fascinují, pak zmizí.. a vy si nejste úplně jistí, co jste vlastně viděli.Shira009
