Edgar Allan Poe Knihy

Text Edgara Alana Poea zpracovaný zrcadlovým způsobem - na levé straně je původní text, na pravé straně pak překlad do češtiny, čímž odpadá pracné a zdlouhavé hledání ve slovníku. Méně obvyklé výrazy, ustálená rčení nebo slovní spojení jsou navíc v původním i přeloženém textu zvýrazněny.

Horror, latinské slovo pro „hrůzu“ a „strach“, se stalo označením pro hrůzostrašné příběhy v literatuře a filmu. Edgar Allan Poe je často považován za praotce literárního horroru, avšak toto označení není zcela přesné. Hrůzostrašné prvky se objevují v nejstarších textech, legendách a pohádkách, kde slouží jako zaklínadlo proti smrti. Před Poeem existoval gotický román, charakteristický pro anglickou literaturu 18. a 19. století. Poe však neaplikuje pouze preromantickou fantastiku, ale spíše realizuje filosofickou polohu, která osciluje mezi racionálně-realistickým východiskem a grotesknem jako zobrazením absurdního bytí. Jeho zájem se soustředí na horror, který je intelektuálně gestický, známý jako horror vacui – strach před prázdnem. Poeův horror je gestem nihilismu, spřízněným s nihilismem markýze de Sade nebo hraběte de Lautréamonta, a má málo společného s tajuplnem černých románů. Společné je však lidské a vysvětluje sílu Poeových metafor smrti, soustředěných v souboru Předčasný pohřeb. Povídky zahrnují: Pád do Maelströmu, Rukopis nalezený v láhvi, Podlouhlá bedna, Předčasný pohřeb, Jáma a kyvadlo, Sud vína amontilladského, Berenice, Zánik domu Usherů, Skokan, Maska Červené smrti, Příběh z Rozeklaných hor, Rozhovor Eirose s Charmionem.

Soubor čtyř povídek od mistra hororového a detektivního žánru. Titulní příběh, Zrádné srdce, je psychologickým hororem, který přesným detailem choré mysli vykresluje vraždu starého muže duševně nemocným vypravěčem. Oko starého muže mu připomínalo oko skupa. Bylo bledé a modré, pokryté blankou. Bál se toho oka a chtěl se ho zbavit. Připravil se, že starce zabije. Po sedm nocí, přesně o půlnoci, chodil s lucernou k němu do pokoje a díval se, jak spí. Osmou noc se stařec vzbudil a vykřikl: "Kdo je tam?" Muž mu posvítil tenkým paprskem lucerny přímo do jeho supího oka... Seznam povídek: 1) Medailon 2) Na slovíčko s mumií 3) Zrádné srdce 4) Podlouhlá bedna

Nejslavnější verše z díla amerického básníka pohnutého osudu, vyznavače ideální krásy a mistra hrůzostrašných příběhů vám přiblíží výběr pořízený Milanem Macháčkem, doplněný životopisným pásmem. Doslov napsal Marcel Arbeit.

Mistr a průkopník hororových příběhů vám představuje to nejlepší ze své tvorby. Dokonale napsané příběhy doprovází ilustrace argentinského malíře Luise Scafatiho. "Nežádám, abyste uvěřili tomuto šílenému a zároveň docela obyčejnému příběhu, který vám tu hodlám vylíčit, a ani to nečekám. Opravdu bych byl blázen, kdybych v to doufal, zvlášť když příhodě nemohu uvěřit ani já sám. Přesto blázen nejsem a určitě se mi to nezdálo. Ale zítra mám zemřít, a tak chci dnes ulevit svému svědomí. Rád bych světu předložil, jednoduše, stručně a bez složitého vysvětlování, k čemu došlo v mém domě. Ve svém důsledku mě tento podivuhodný sled děsivých událostí silně potrápil a nakonec docela zničil." Těmito slovy začíná známá próza E. A. Poea - Černý kocour. V této i v ostatních povídkách našeho výběru se čtenář setkává s jinou, temnější realitou, rozum se střetává s nepravděpodobností a objevuje se nadpřirozeno. Poe je právem považován za průkopníka hororových příběhů, který svými texty ovlivnil generace spisovatelů a pro mnohé z čtenářů zůstává dosud nepřekonán. Originální ilustrace známého argentinského umělce Luise Scafatiho výjimečným způsobem dotvářejí atmosféru Poeových příběhů. V knize naleznete tyto povídky: Černý kocour Jáma a kyvadlo Předčasný pohřeb.

Výbor 14 povídek amerického romantického prozaika, básníka a esejisty E. A. Poea, považovaného za zakladatele moderní detektivky a hororu, kongeniálně doplňují kresby českého malíře a ilustrátora Aléna Diviše. V životě i tvorbě obou umělců najdeme mnohé paralely. Oba spojují dramatické životní osudy završené osamělou smrtí v hmotném nedostatku, oba měli zálibu v baladických příbězích s tajemnou atmosférou a také v jejich charakterech lze vystopovat shodné rysy. Tato lidská i umělecká spřízněnost patrně inspirovala Diviše k vytvoření rozsáhlého souboru čítajícího přes šedesát kreseb spojených se spisovatelovými povídkami. Ty se sice dočkaly řady reedic a výborů, ale s Divišovými ilustracemi vycházejí poprvé, a to po více než padesáti letech od jejich vzniku.

Devět zcela nově přeložených a bohatě ilustrovaných strašidelných povídek otce i mistra horroru a detektivních příběhů Edgara Allana Poe v podobě tradičního knižního odkazu české typografie, ilustrace a překladu. Pocta literárnímu velikánovi k jeho dvousetletému výročí narození a stošedesátileté připomenutí jeho náhlé a nevyjasněné smrti po šíleném deliriu. Obsahuje: Černý kocour, Maska Rudé Smrti, Záhadné vraždy v Márniční ulici, Sud amontilladského vína, Král Mor, Skokan, Žalobné srdce, Jáma a kyvadlo, Zkáza domu Usherů. Kniha vychází společně s audioknihou, deskovou hrou na motivy knihy a pexesem.

Váchalův Havran dle světoznámého vzoru přejinačený, do českého převedený a značně rozšířený a modernisovaný, s velmi vtipně na nové brdo upraveným nevermor. Vtipná parodie na světoznámou báseň od E. A. Poea. Knížečku Váchal vytiskl a vydal v roce 1937. Jeho Havran má více než dvojnásobek slok oproti originálu. Báseň naleznete také v knize E. A. Poe: Havran - šestnáct českých překladů, která vyšla v osmdesátých letech u nakladatelství Odeon. Toto vydání od Paseky je obohaceno o 15 barevných dřevorytů k slavným Poeovým povídkám, které Váchal vytvořil pro Pourovo nakladatelství.

Filozofický esej o podstatě a původu vesmíru se dotýká řady základních filozofických kategorií i poznatků z oblasti přírodních věd.

Obsahuje 9 povídek. Edgar Allan Poe je považován za zakladatele detektivního žánru – kupř. světoznámý detektiv Sherlock Holmes je v podstatě Poeovou licencí a objevuje se – byť pod jménem C. Auguste Dupin – už v roce 1841 v povídce Vraždy v ulici Morgue. Podobně jako Holmes, který nastupuje na scénu až o padesát let později (1892), je Dupin intelektuálským typem detektiva, řešící případy logikou a dedukcí a konzultující své postupy s asistentem poněkud mdlejšího ducha (Dupinovým asistentem je anonymní vypravěč příběhu, u Holmese jej nahradí vypravěč Watson). Dupin je v podstatě sebestylizací autora a poukazuje na Poeovu základní duchovní polohu – je jí beze sporu výrazná racionalita, propojená s radikálně realistickým pohledem na svět. U autora, který je tradičně spojován s iracionální, ba až chorobnou morbidností, tato okolnost někoho možná překvapí, což je ovšem jen následkem vlivu poněkud zastaralé, raně osvícenské interpretace racionality a realismu. Poe je sice skeptický racionalista, ale vychází z pochopitelnosti a popsatelnosti světa (viz zde jeho úvodní povídku Senzace s balonem); je ovšem také neúprosný realista, který vidí člověka coby tvora ne od přirozenosti dobrého, ale spíše zlého, posedlého „démonem zvrácenosti“ (viz stejnojmenná povídka) a „duchem temného zločinu“ (zde závěrečná povídka Muž davu), kteří jej neúprosně ženou k destrukci a sebezkáze.... celý text