Vzorce lidství: Filosofické základy pedagogické antropologie

Být člověkem znamenalo vždy starat se o své bytí, být sám sobě otázkou. Kniha se zabývá tím, jak lidé odpradávna rozumějí sami sobě ve filosofické reflexi a jak se tyto podoby sebeporozumění (označované jako zoon logon echon, zoon politikon, imago Dei, ego cogito, ens volens, homo faber, homo ludens apod.) v dějinách proměňují. Existují mezi různými formami sebeporozumění v různých dobách nějaké souvislosti? Jak sobě rozumí člověk doby moderní, případně postmoderní? Co lze na člověku změnit a ovlivnit výchovou? Hledáním odpovědí na takové otázky nás autorka uvádí do tématu filosofie člověka a filosofie výchovy.