Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku

Více o knize

Práce se zaměřuje na chronologické sledování smrti z pohledu šlechtice v raně novověké společnosti. Zkoumá, jak šlechtic vnímal smrt během svého života, teologické a laické chápání smrti, představy o záhrobním světě, přípravu na smrt včetně testamentární praxe a prožívání posledních okamžiků. Dále se analyzují pohřební obřady, od úpravy těla po organizaci funerální slavnosti, pohřební průvod a hostinu. Pozornost je věnována i pohřebištím urozených. Cílem bylo pracovat s širokou škálou historických pramenů, které umožňují sledovat jednotlivé aspekty z různých perspektiv. Písemnosti normativního řádu byly konfrontovány s osobními dokumenty, jako jsou testamenty a korespondence. Ikonografické a hmotné prameny rovněž nebyly opomenuty. Těžištěm práce je předbělohorská doba českého státu s časovým přesahem k roku 1650, kdy došlo k významným politickým, náboženským a kulturním proměnám. Práce překračuje mezník roku 1620, kladený mnohými historiky jako důležitý předěl. Na základě analýzy změn v chápání smrti a pohřebních rituálů ve šlechtickém prostředí se potvrzuje hypotéza, že na počátku 17. století byly myšlenkové přístupy ovlivněny změnou duchovního klimatu, která se kryla s politickými událostmi.