Pavel Král Knihy

Životní příběh synovce posledních Rožmberků historiků Václava Bůžka a Pavla Krále a historika umění Ondřeje Jakubce je netradičním pokusem o biografii šlechtice přelomu 16. a 17. století. Životní osudy i myšlenkový svět Jana Zrinského (1565-1612), syna jednoho z nejznámějších uherských vojevůdců v době válek s Turky, dvořana Rudolfa II. a dědice části rožmberského majetku na jihu Čech, jsou rekonstruovány na základě písemných, ikonografických a hmotných pramenů. Vedle hospodářských účtů, seznamů hostů, vyprávěcích pramenů a zlomkovitě dochované korespondence šlo zejména o výtvarnou výzdobu někdejší tabulnice na hradě Rožmberk a Zrinského náhrobek ve Vyšším Brodě. V nich se mimo jiné zrcadlí svatební symbolika, dobový pohled na život a smrt člověka i prostředky vytváření paměti a osobní reprezentace, které zastřešuje koncept ctnostného života Jana Zrinského jako křesťanského bojovníka. Podobný přístup, který umožní poučeným i laickým návštěvníkům zámeckých sídel pochopit promyšlenou symboliku jejich ikonografických programů i rozměry intelektuálního světa jejich majitelů, se nabízí například u Kratochvíle Viléma z Rožmberka, Jindřichova Hradce Jáchyma z Hradce či Telče Zachariáše z Hradce.

Kolektiv téměř dvou desítek autorů se na příkladu lidských typů a osudů ze 16. a 17. století pokusil překročit častá mlčení středověkých pramenů a prostřednictvím detailních, opět esejisticky pojatých sond vykreslit každodenní život raného novověku. Jednotliví autoři přitom sledují základní sociologické aspekty, jež odrážejí nejnovější historiografické představy a diskuse o předmoderním světě.

Kniha o architektuře, typické pro raný středověk.

Kniha se zabývá rozborem života šlechty u císařského dvora Habsburské monarchie v letech 1526-1740. Publikace obsahuje písemné verze příspěvků přednesených na IV. mezinárodním vědeckém symposiu Šlechta v habsburské monarchii a císařský dvůr (1526-1740), které v Českém Krumlově v říjnu 2001 pořádal Historický ústav Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve spolupráci s Historische Kommission der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Česko-rakouskou komisí historiků a Státním hradem a zámkem v Českém Krumlově.

Kniha o paměti v myšlení šlechty od 16. do 19. století je výsledkem badatelského úsilí několika historiků a historiků umění mladší a střední generace z Brna, Českých Budějovic, Innsbrucku a Pardubic. Hlavní téma knihy směřuje k představení rozmanitých prostředků, které sloužily šlechtě v symbolické komunikaci stavovsky uspořádané společnosti k vytváření, uchovávání a předávání paměti, v níž se zrcadlila hloubka urozenosti individua, jeho rodiny a rodu.

Kniha se zaměřuje na šlechtické poslední vůle z let 1550 až 1650, které představují důležité historické prameny. V pěti kapitolách analyzuje charakter těchto dokumentů, šlechtickou testamentární praxi, obsah závětí, jejich využití v historickém bádání a životní cyklus šlechtické rodiny. Druhá část knihy obsahuje kritickou edici 101 testamentů. Poslední vůle byly klíčové pro ochranu šlechtického majetku, přičemž proces jejich sepisování byl ovlivněn tradicí a právními normami. Od roku 1627 došlo k zásadním změnám, které usnadnily sepisování testamentů bez královského povolení. Šlechtici považovali sepsání závěti za přípravu na "dobrou smrt", avšak mnozí odkládali vyřízení světských záležitostí na poslední chvíli. Testamenty se obvykle psaly v sídle testátora a potvrzovaly je svědci, přičemž právoplatnost získaly po intabulaci. Obsahově se závěti vyznačovaly tradičními prvky, jako invokace a sebeidentifikace, odhalující postavení žen ve společnosti. Testátoři reflektovali otázky života a smrti, vyjadřovali strach z nevyhnutelnosti smrti a zdůrazňovali potřebu sepsat závěť za zdravého života. Hlavním cílem bylo zabezpečit rodinný majetek a ustanovit poručníky pro pozůstalé děti. Mužské testamenty většinou jmenovaly syny jako hlavní dědice, zatímco dcery dostávaly věno. Kromě majetkových záležitostí obsahovaly závěti i charitativní odkazy. Kniha se snaží ukázat, jak lze tyto dokumenty využít pro genealogická bádání, studium rod

Sborník příspěvků z mezinárodního vědeckého sympozia v Českém Krumlově v roce 1995.

Publikace načrtává předválečný obraz relativně pokojného soužití společnosti na území malého města v Pováží, kde každý znal každého a kde se lidé posuzovali podle toho, jací skutečně jsou. Mládež - jako všude jinde - sportovala, hrála divadlo; pořádaly se plesy, nadšenci se věnovali turistice a jiným zálibám a koníčkům. Vedle toho se autor věnuje tragickému období pronásledování židovské komunity a její cílené likvidaci v regionu Bytče a okolí. Kniha vysvětluje, kde všude byli Židé činní, co všechno pro město a okolí vykonali; vyzvednut je i ten fakt, že obyvatelé židovského původu stáli u zrodu tamního průmyslu a obchodu, což z knih, které dosud vyšly, není zcela zřejmé. Zvláště cenné jsou seznamy lidí, jak se v průběhu let měnily, zvláště v období holocaustu. Vždyť z 364 židovských obyvatel v r. 1930 zůstal v současné době v Bytči jediný občan židovského vyznání. Zajímavé je uveřejnění jmen významných lidí, kteří byli s Bytčou velmi úzce svázáni, od profesora oxfordské univerzity Adolfa Neubauera v předminulém století, až po generála letectva Ivana Schwarze. Zveřejněno je několik fotografií obyvatel Bytči, pokud byly autorovi k dispozici.

Práce se zaměřuje na chronologické sledování smrti z pohledu šlechtice v raně novověké společnosti. Zkoumá, jak šlechtic vnímal smrt během svého života, teologické a laické chápání smrti, představy o záhrobním světě, přípravu na smrt včetně testamentární praxe a prožívání posledních okamžiků. Dále se analyzují pohřební obřady, od úpravy těla po organizaci funerální slavnosti, pohřební průvod a hostinu. Pozornost je věnována i pohřebištím urozených. Cílem bylo pracovat s širokou škálou historických pramenů, které umožňují sledovat jednotlivé aspekty z různých perspektiv. Písemnosti normativního řádu byly konfrontovány s osobními dokumenty, jako jsou testamenty a korespondence. Ikonografické a hmotné prameny rovněž nebyly opomenuty. Těžištěm práce je předbělohorská doba českého státu s časovým přesahem k roku 1650, kdy došlo k významným politickým, náboženským a kulturním proměnám. Práce překračuje mezník roku 1620, kladený mnohými historiky jako důležitý předěl. Na základě analýzy změn v chápání smrti a pohřebních rituálů ve šlechtickém prostředí se potvrzuje hypotéza, že na počátku 17. století byly myšlenkové přístupy ovlivněny změnou duchovního klimatu, která se kryla s politickými událostmi.