Hudba močálu

Dva světy, jeden uchvatitelský a druhý porobený, se střetávají v zapřísahlém nepřátelství starém a krutém jako lidstvo samo. Do klimatu zloby a těžkých, nevyřčených hříchů se rodí nové děti, vyrůstají a dospívají, aniž by rozuměly, aniž by měli možnost porozumět, skrytému významu všudepřítomné hutné malátnosti, neviditelná zkáza zaléhá na prsou jako ledový had. Vztek se střídá s úplným vyčerpáním; s vrásčitou urputností se děje nesmyslné příkoří, sebetrýzeň a následná sebelítost. Nerozhodnost lidí polapených v černých dírách vlastního osudu je katastroficky předurčující pro každou další generaci. Ta bude opět tápat střídavě od ničení neskutečného protivníka, kterého nevidí, a sebe, kterou nenávidí. Nad celým jihem se vznáší přízrak kletby, neutěšenost a bezvýchodnost prýští z každého slova a věty, jež se jen zkroušeně míjí, bez příčiny, netečně, nechtěně poleptány absurditou a prolezlé smůlou.