Kudy ven

Prozaické pásmo nekonvenčního autora se zaměřuje na vnímání pocitu osobní svobody v totalitním režimu a po listopadové revoluci očima tří dvojic, typických příslušníků tehdejší mladé generace. Bezprostředně načrtnuté příběhy hrdinů evokují pocity mladých lidí oddělených od západního světa ostnatým drátem a státní mocí, zviditelňují jejich sny a představy a s velkou dávkou sarkasmu líčí absurdní cesty do vysněného světa a bezprostřední kontakt s ním. Nadšení, obavy i zklamání jsou pro autora materiálem, který mu umožňuje nejen analyzovat absurditu režimu, ale také zamyslet se nad pojmem svobody, nad mnohotvárností jeho výkladu a nad individuálními variacemi jejího vnímání. Stejně jako ve své prvotině postihuje i zde autor absurditu společenské atmosféry poslední čtvrtiny 20. století syrovými výrazovými prostředky, ironií a sarkasmem.