Jiří Pilous Knihy

Prozaické pásmo nekonvenčního autora se zaměřuje na vnímání pocitu osobní svobody v totalitním režimu a po listopadové revoluci očima tří dvojic, typických příslušníků tehdejší mladé generace. Bezprostředně načrtnuté příběhy hrdinů evokují pocity mladých lidí oddělených od západního světa ostnatým drátem a státní mocí, zviditelňují jejich sny a představy a s velkou dávkou sarkasmu líčí absurdní cesty do vysněného světa a bezprostřední kontakt s ním. Nadšení, obavy i zklamání jsou pro autora materiálem, který mu umožňuje nejen analyzovat absurditu režimu, ale také zamyslet se nad pojmem svobody, nad mnohotvárností jeho výkladu a nad individuálními variacemi jejího vnímání. Stejně jako ve své prvotině postihuje i zde autor absurditu společenské atmosféry poslední čtvrtiny 20. století syrovými výrazovými prostředky, ironií a sarkasmem.

Románová prvotina nekonvenčního autora přehlíží období totalitního režimu v ČSR nelítostnýma očima a se sarkasmem člověka, který v něm prožil větší část života. V rámci osobních vzpomínek vypravěče, nejprve školáka, gymnazisty, vysokoškoláka a posléze učitele, líčí autor celkovou společenskou atmosféru 60., 70. a 80. let 20. století, její absurditu se všemi důsledky, které zanechala v životě jedné generace. V řadě osobních (v později především milostných), sebeironizujících zážitků provází autor čtenáře dobou raného mládí poznamenaného pokrytectvím školní výuky, dohledem domovních důvěrníků, svazáckými schůzkami až ke gymnaziálním aktivitám, jimiž se mládež 60. let bránila proti normalizační stádnosti. S nadsázkou a nadhledem pak líčí svou účast v disentu, pronásledování Státní bezpečností, konspiraci i nečekané uvolnění v období tzv. přestavby v 80. letech. Knihu charakterizuje sarkasmus, ironie, absence jakéhokoliv patosu a syrové výrazové prostředky.